Corey Bradshaw, ředitel oddělení ekologického modelování na Univerzitě v Adelaide, přirovnává boj o záchranu živočišných druhů k boji o život zraněných na bitevním poli. Lékař se podle něj musí umět rozhodnout: "S tímhle už je to moc nahnuté, jenom bychom ztráceli čas a přitom je nás málo."
Corey Bradshaw
Může to znít cynicky, ale podle Bradshawa musejí ekologové (a také státy a dobrovolnické organizace) myslet ekonomicky: "Nemáme neomezené prostředky a neomezené množství času, abychom zachránili všechny druhy a kompletně obnovili poškozené ekosystémy."
Aby se všichni dokázali lépe shodnout na tom, které druhy budou společnými silami zachraňovat, musí se ale změnit současný systém "známkování" ohrožení druhů vyhynutím, myslí si Bradshaw.
S kolegou Reubenem Clementsem z James Cook University a dalšími autory proto navrhl matematickou rovnici pro SAFE index. Ten má určit "odolnost" druhu vůči vyhynutí především na základě velikosti jeho populace a pak dalších parametrů. Rovnici publikovali v březnovém čísle vědeckého časopisu Frontiers in Ecology and the Environment.
Nechejte mě vyhynout, zachraňte bratránka!
Index SAFE by mohl poskytnout vodítko při jinak obtížném a krutém "předvýběru" druhů, na které by se měly soustředit ochranářské snahy. Australským vědcům zjevně jde o to, aby se omezily plané diskuse mezi "lobbisty" za jednotlivé druhy z řad veřejnosti, ekologů i politiků.
Ti všichni by měli brát v potaz, že kriticky ohrožené druhy si nejsou rovny, tvrdí Bradshaw a spol. Ve své studii si vzali za příklad Indonésii. V této ostrovní zemi s rychle rostoucím počtem obyvatel a omezeným rozpočtem na ochranu přírody žijí dva druhy nosorožců: sumaterský a jávský. Oba jsou kriticky ohrožené a oba by si jistě zasloužily zachránit.
Ale nosorožec jávský je na tom hůře. Jeho populace je menší a tlak na něj je větší. Na indexu SAFE by dostal "známku" -2. Jeho sumaterský bratranec si vede o něco lépe a dostal známku -1. "Takže by se snahy měly soustředit především na záchranu sumaterského nosorožce," shrnuje jednoduché závěry svého počtu Corney Bradshaw.
Přežije SAFE?
Autoři navrhují používat svůj index v kombinaci s uznávaným značením Mezinárodního svazu na ochranu přírody. Ta druhy označuje v rozmezí od vyhynulých po kriticky ohrožené, zranitelné, málo dotčené až běžné.
Takové značení je někdy až hrubě zjednodušující, otázkou ale je, zda index SAFE bude tím pravým doplňkem. Ani ten se nevyhýbá zjednodušování. Pro příklad stačí sáhnout to studie.
Index SAFE pro velké savce.
Ta se zmiňuje mimo jiné i o populaci tygrů. Podle Bradshawa se tygři, kterých je celosvětově odhadem 3 200 kusů, nachází v "bodě zlomu" a mohli být poměrně snadno zachráněni. Hodnocení ovšem nezohledňuje, že tyto šelmy žijí na šesti místech světa, které od sebe dělí tisícikilometrové vzdálenosti. Na pohled by bylo zřejmě lepší počítat jednotlivé populace zvlášť. A v tu chvíli jejich akcie rychle klesnou.
Latimerie proti tygrovi
Pochybnosti neskrývá ani český biolog Stanislav Mihulka z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Podle něj je podobných indexů několik. "Slabinou SAFE je navíc jeho propojení s údajem tzv. minimální životaschopné populace, což je počítačově simulovaná hodnota, založená na našich předpokladech, které mohou a nemusejí být správné a občas nepochybně odrážejí spíše naše pocity než realitu," říká český odborník.
Stanislav Mihulka se domnívá, že bude obtížné vůbec někdy vytvořit SAFE podobné kritérium, na kterém se všichni shodneme. "Osobně se přikláním k pohledu, že ochranu zaslouží především druhy fylogeneticky významné, jejichž ztrátou přijdeme o celou velkou linii života s rozsáhlou historií, jako je třeba latimérie podivná nebo ptakopysk."
Praxe je ovšem často jiná, myslí si Mihulka: "Často se chrání hlavně "sexy" druhy, které lákají pozornost veřejnosti a snadno se na jejich ochranu získají finance. Až dodatečně se vymýšlí, proč je důležité je chránit."
