Neuvěřitelných 58 stupňů Celsia činila celých devadesát let hodnota nejvyšší naměřené teploty vzduchu na Zemi. Přesně v den jeho 90. narozenin však rekord skonal na vleklé pochybnosti a s vědou neslučitelná metodická pochybení.
Světová meteorologická organizace platnost rekordu zrušila kvůli podezření z vážných chyb. Teplotní maximum se tak snížilo a nově činí 56,7 °Celsia, což je hodnota naměřená v roce 1923 v Údolí smrti v USA, praví tisková zpráva WMO (původní text odkazoval na špatnou tiskovou zprávu, omlouváme se).
Příběh zpětně staženého rekordu začal 13. září 1922, kdy pověřený italský voják z posádky v libyjském El Azízu odečetl z teploměru tamní meteostanice hodnoty 57,8 stupně Celsia a uvedl ji do svého denního záznamu. Pak ji odvysílal dále, až se hodnota dostala k pozornosti mezinárodní meteorologické organizace. Od té doby ji meteorologové uváděli jako nejvyšší oficiálně, a tedy metodicky správně, naměřenou teplotu u zemského povrchu.
Kam za klimatickými extrémy?Pokud se vám nechce na návštěvu tak atraktivních lokalit jako je Údolí smrti nebo stanice Vostok u jižního pólu (rekordní teplota -89.2 °C), můžete si všechny rekordy alespoň představit při návštěvě této stránky Světové meteorologické organizace. Najdete je tu pěkně pohromadě a nehrozí vám ani úžeh, zmrznutí nebo zásah 1,02 kilogramu vážící kroupou (Bangladéš, 1986). |
Samozřejmě, pro nikoho není problém naměřit teplotu vyšší. Stačilo by položit teploměr v létě na kapotu černého auta. Ale "výkon" 57,8 °C měl zachytit teplotu vzduchu ve výšce zhruba dvou metrů od země. Bez zkreslení daných případným zahřátím teploměru slunečními paprsky, pokud je to typ, u kterého na tom záleží.
V případě libyjského rekordu to tak zřejmě nebylo. Meteorolog Christohper Burt ve starším příspěvku na svém blogu upozorňuje už na článek z roku 1930 pozastavující se nad některými okolnostmi měření. Především byla teplota zaznamenaná 13. září 1922 v El Azízu zhruba o deset stupňů Celsia vyšší než teploty naměřené ve stejný den a den předtím na jiných meteostanicích v Libyi, například ve zhruba 50 kilometrů vzdáleném Tripolisu. Vlastně se za celý rok neobjevila v Libyi žádná jiná teplota blížící se té rekordní na méně než necelých devět stupňů. (Z naší perspektivy můžeme ještě dodat, že nejvyšší naměřená teplota v dobách moderního měření v Libyi činí jenom zhruba 50 °C.)
Záznam z meteostanic v Libyii s teplotami naměřenými v průběhu září 1922. Na svislé ose teplota, na vodorovné dny. Záznamy ze stanice El Zazizia jsou soustavně o mnoh vyšší než u jiných stanic. Zřejmě k tomu došlo vinou nezkušené obsluhy a nevhodného umístění meteorologické budky.
Pochybnosti o něm vyslovili i další vědci, třeba v 50. letech. Ale Burtův blog z roku 2010 si získal pozornost meteorologů z WMO, kteří se tím rozhodli zabývat podrobněji. Bylo to však právě v době libyjské revoluce, a tak se na výsledek muselo čekat tak dlouho.
Závěry kontroly Světové meteorologické organizace (WMO) odhalily řadu potíží s rekordem. Především se zdá, že měření bylo provedeno na špatném místě. Budka, ve které se teplota měřila, stála místo nad pískem nad tmavou a snadno se zahřívající asfaltovou terasou.
Navíc došlo těsně předtím k výměně obsluhy stanice. Nezkušený pozorovatel mohl snadno z použitého teploměru, tzv. Bellani-Six teploměru, odečíst teploty úplně špatně (v podstatě si mohl splést místo, kde měl teplotu odečítat). Chyba pak mohla činit i sedm stupňů Celsia, odhadují dnes meteorologové.
Nutno ještě poznamenat, že změna jedné rekordní teploty nebude mít žádný vliv na klimatologii jako celek. Důležité na celé události je pro meteorology spíše to, že jim připomíná, jak opatrně musí přistupovat ke svým záznamům, zejména k těm starším. Podobných měření se provádějí denně na světě určitě tisíce. Pokud mají být přínosná, musí se pečlivě kontrolovat, zda se dodržují nutná pravidla i výskyt přístrojových chyb.
