Po dlouhou dobu platil ve světě dinosauří paleontologie předpoklad, že předkové obřích sauropodních dinosaurů, kteří se postupně během stovky milionů let v průběhu jury a křídy (tj. období mezi 200 až 66 miliony let) stali největšími suchozemskými tvory všech dob, začali „růst“ až právě počátkem jury, tedy zhruba někdy před 200 až 190 miliony let.
Předtím, v průběhu tzv. triasu, byli sauropodomorfové až na vzácné výjimky pouze středně velcí tvorové, v nichž byste budoucí giganty nepoznali. Do konce triasu ani největší známí zástupci této skupiny nepřesáhli přibližně rozměry současného slona afrického (hmotnost asi 4 až 5 tun).
Jak už to ale v paleontologii často bývá, nový objev zažité pravdy snadno a rychle mění.
V tomto případě je tím objevem fosilie nového vývojově primitivního sauropoda z argentinské provincie San Juan, který dosavadního největšího triasového zástupce kladu Sauropodomorpha překonává hmotností asi dvojnásobně. Na délku měl 8 až 10 metrů a vážil odhadem 7 až 10 tun, takže byl nepochybně největším suchozemským tvorem svého období. Evropští plateosauři sice mohli rovněž dosáhnout až desetimetrové délky, jejich hmotnost ale zřejmě výrazně nepřekračovala čtyři tuny. Nový dinosaurus dostal vědecké jméno Ingentia prima a žil asi před 210 až 205 miliony let (v geologickém žargonu tedy ve svrchním triasu, v období geologických věků nor až rét).
K potěše paleontologů se navíc nyní ukázalo, že nebyl sám. Nově objevená a popsaná fosilie jeho blízkého příbuzného, již dříve vědecky popsaného druhu Lessemsaurus sauropoides, potvrzuje dřívější předpoklad, že i tento sauropod dosahoval podobných rozměrů. Již na konci triasu tedy existovaly přinejmenším dva nebo tři druhy sauropodů dosahující hmotnosti dvou dospělých slonů afrických.
Za objev vděčíme paleontoložce Cecilie Apaldettiové z Národní univerzity v argentinském San Juanu a jejím kolegům. Argentinští vědci se při výzkumu zaměřili na čtveřici druhů sauropodomorfů, známých z kontinentů Gondwany v období pozdního triasu, přičemž nový druh (jehož fosilie byly objeveny v roce 2015 v sedimentech souvrství Quebrada del Barro) byl jedním z nich. Ingentia spolu s rody Lessemsaurus a Antetonitrus byli zařazeni do vlastní čeledi Lessemsauridae.
Kosterní anatomie a mapa dochovaných částí kostry holotypu I. prima. Tento starobylý sauropodní dinosaurus vykazuje přítomnost některých překvapivě moderních anatomických znaků, jako je například vyspělý respirační systém zahrnující i početné vzdušné vaky v kostech.
Jednalo o dlouhokrké býložravé dinosaury, připomínající jakési zmenšené obdoby klasických pozdějších „brontosaurů“. Rozdílně by vypadal pouze jejich relativně kratší krk a poněkud více „ohnuté“ končetiny. Přitom byli ovšem v mnoha ohledech zvláštní a k dosažení obřích tělesných rozměrů využívali jinou strategii než jejich pozdější příbuzní. Ti hmotností nad deset dosáhli za pomoci specifických adaptací, jako byly sloupovité končetiny, odlehčení obratlů komplexní pneumatizací apod.
U starších lessemsauridů tyto adaptace ve stejné míře nenacházíme - ke gigantismu se dokázali „dopracovat“ poněkud jinou cestou. Podle histologického výzkumu kostí například nebyl růst jako u pozdějších neosauropodů acyklický, ale vykazoval fáze rychlého a tlumeného růstu. Když ale nastala fáze růstového spurtu, rostli tito dinosauři dvakrát až třikrát rychleji než pozdější sauropodi! Také jejich respirační systém byl na poměry období, ve kterém žili, značně vyspělý.
Lessemsauridi obývali oblasti dnešní Jihoafrické republiky a Argentiny v období pozdního triasu až rané jury, asi před 215 až 190 miliony let. Všechny tři rody, které byly do této skupiny zařazeny, dosahovaly podobných rozměrů – délky od 8 do 10 metrů, výšky ve hřbetu kolem dvou metrů a hmotnosti pravděpodobně nad pět tun.
Text vznikl pro DinosaursBlog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi najdete zde.
