Zažili jste, že by se během vašeho života něco zlevnilo na stotisícinu původní ceny? Pokud myslíte, že ne, ujišťujeme vás, že se téměř určitě pletete, pokud nejste výrazně mladší než náš průměrný čtenář.
Od roku 2000 totiž zhruba stotisíckrát, tedy na 0,001 % původní částky, klesla cena sekvenování lidského genomu. „Přečtení“ první lidské DNA vyšlo zhruba na 100 milionů dolarů a znamenalo roky práce celých vědeckých týmů, dnes v podstatě stejný úkol specializované laboratoře zvládnou za cenu kolem tisíce dolarů a za jeden den. Do roku 2008 cena klesala zhruba tempem tzv. Moorova zákona, pak se ale propadla tempem v technologickém světě prakticky nevídaným.
Byť tedy zatím nerozumíme úplně tomu, co je přesně v DNA zapsáno, vědci dnes mohou „přečíst“ kdeco. Estonsko údajně dokončilo v minulé roce sekvenování genomu desetiny všech svých obyvatel a tento podíl chce ještě zvýšit. V jiném oboru pak velký mezinárodní projekt chce tzv. osekvenovat všechny druhy života na Zemi.
Vývoj ceny za sekvenování DNA jednoho člověka (genomu) 21. století. Bílá linka ukazuje vývoj podle Moorova zákona známého z elektroniky, který de facto říká, že cena se každých 18 měsíců sníží o polovinu. Jak vidno, v oboru sekvenování DNA došlo zhruba mezi lety 2008 a 2012 k vývoji mnohem rychlejšímu. Upozorňujeme, že osa vlevo je logaritmická, a mezi jednotlivými čárami se tedy vždy hodnota změní desetinásobně.
Lepší a levnější postupy „čtení“ DNA však změnily nejen obory zabývající se současností Země a jejích obyvatel, ale i ty, které hledí do minulosti. Především archeologové se díky genetickým analýzám dostali k informacím staršími metodami nepoznatelným. Ať se týkají odhalení nečekaných migrací, tak třeba i zdraví a nemocí našich předků.
K sekvenování dnes stačí nejen stále méně peněz, ale i stále menší vzorky. Malou, přitom zajímavou demonstraci pokroku ukazuje práce dánských vědců, kteří získali kompletní DNA ze „pražvýkačky“ objevené v jižním Dánsku na nalezišti známém jako Syltholm. Podrobnosti vyšly v časopise Nature Communications.
Uvař břízu...
Žvýkání je zvyk starý nejméně tisíce let, o tom máme jasné doklady už roky. V Dánsku nalezená „žvýkací guma“ je stejně jako jiné podobné nálezy tvořena březovým dehtem získaným za tepla z březové kůry. Což možná zní odporně, ale podle odborníků jde o látku s antiseptickými účinky, která tehdejším lidem mohla pomáhat třeba proti zánětu dásní a dalším potížím. A dnes pomáhá archeologům s poznáváním minulosti.
Že ve slinách lze najít stopy DNA ví asi již většina diváku kriminálních seriálů. Žvýkačky slouží jako účinná stěrka a zkumavka v jednom, protože genetický materiál z úst se ukládá do jejích záhybů, kde zůstává dobře chráněn proti vlivům z okolí.
Co platí dnes, nemusí samozřejmě platit u nálezů starých tisíce let, v případě toho syltholmského přesně zhruba 5 700 let. Tady měli vědci ovšem štěstí, žvýkačka byla ve vrstvách rychle se ukládajícího bahna, které rychle zabránilo přístupu vzduchu, tedy i mikroorganismů, které by mohly genetický materiál rozložit.
Z genetického hlediska tak žvýkačka představuje zlatý důl. Dánskému týmu se podařilo z ní získat kompletní genetický profil jejího „majitele“. Jednalo se o ženu, která měla s velkou pravděpodobností tmavou kůži, tmavé hnědé vlasy a modré oči. V dané době to byl běžný vzhled, protože k rozšíření mutace s bílou pokožkou došlo v Evropě později. Dotyčná tedy zřejmě byla příbuzná lovcům a sběračům, kteří v té době představovali tradiční obyvatele severní Evropy.
Umělecká – a tedy rozhodně ne zcela přesná – rekonstrukce podoby ženy či dívky z doby přes zhruba 5 700 lety, jejíž DNA získali vědci z odhozené žvýkačky.
Jejich život se ovšem v té době výrazně měnil, protože i do této části kontinentu se rychle rozšiřovalo zemědělství. Dnes nevíme, do jaké míry změnu přinesl příchod nových skupin obyvatel a do jaké míry se jen „místní“ přizpůsobili novým postupům, které přinesly nové skupiny, jež do oblasti v dané době evidentně přicházely. Jedna žvýkačka tuto debatu samozřejmě nerozhodne, ale s dalšími nálezy bychom snad časem měli získat přesnější představu o tom, jak přesně tato a další podobné změny probíhaly.
V tuto chvíli víme alespoň to, že naše neznámá měla před žvýkáním k jídlu nejspíše kachnu a lískové oříšky. V materiálu se totiž našly stopy DNA z těchto dvou druhů. Vědci získali i dobrý profil ústní mikroflóry, který ovšem neobsahuje nic příliš šokujícího. Jde o běžné ústní bakterie, z větší části nijak škodlivé. Jak ovšem poznamenávají autoři v práci, vyšší počet vzorků by mohl umožnit vytvořit lepší knihovnu vzorků z úst našich předků a odhalit tak třeba, jak se měnili obyvatelé našich úst s přechodem na zemědělství. Teď musí jen archeologové doufat, že žvýkání bylo dlouhodobě v módě.
Oprava: V článku jsme nepřesně uváděli procentuální přepočet zlevnění sekvenování DNA. Za chybu se omlouváme.
