Gigantická kostra titanosaurního sauropoda druhu Argentinosaurus huinculensis v...

Gigantická kostra titanosaurního sauropoda druhu Argentinosaurus huinculensis v expozici muzea Museo Municipal Carmen Funes ve městě Plaza Huincul (provincie Neuquén, Argentina). Kostra je dlouhá bezmála 40 metrů a v nejvyšším bodě hřbetu dosahuje výšky 7,3 metru. Člověk si pod jejím hrudním košem připadá takřka nicotný. | foto: Wikipedie (CC BY 2.5)

Nejdelší obratlovec všech dob se srazil. Nahradit jej musel menší

  • 77
Doposud nejdelší obratlovec, který kdy na zemi podle našich poznatků žil, musel být přeřazen do jiné čeledi. Tím se změnil i pohled na jeho rozměry a na jeho místo nastoupil jiný.

Nedávno vědci prakticky vyřadili domnělého nejdelšího tvora všech dob jménem Amphicoelias fragillimus (nyní Maarapunisaurus fragillimus) ze seznamu rekordních gigantů. O existenci tohoto svrchnojurského diplodokoida většina vědců nepochybuje a jeho gigantický obratel skutečně dosahoval kolosálních rozměrů, avšak vzhledem k přeřazení tohoto taxonu (skupina organizmů se společnými znaky) do čeledi Rebbachisauridae jeho tělesná délka klesla z původně odhadovaných 40 až 60 metrů na „pouhých“ 30,3 až 32 metrů.

Tím pádem to již není nejdelší známý dinosaurus, a proto se musíme porozhlédnout jinde. Jako vždy je zde největším problémem nekompletnost obřích exemplářů sauropodů, takže přesnou představu si můžeme udělat jen stěží. Nejdelší poměrně kompletní kostrou zůstává „stařičký“ Diplodocus carnegii s rekonstruovanou délkou zhruba 27 metrů, ale ani to na rekordní míru nestačí.

Hledání nejdelšího dinosaura

V současnosti je známo asi pět druhů sauropodů, jejichž celková tělesná délka mohla dosáhnout „magické“ hranice 35 metrů, čímž překonávají i největší známé kytovce. Z nich plejtvák obrovský je dlouhý asi 33,6 metru. Zmíněné délky 32 až 35 metrů pravděpodobně dosahovaly severoamerické druhy Supersaurus vivianae a Diplodocus hallorum i čínský Mamenchisaurus sinocanadorum.

Jen o trochu „kratší“ jsou pak druhy Sauroposeidon proteles z USA (27 až 34 metrů) a „Antarctosaurus“ giganteus z Argentiny (do 33 metrů). Nejhmotnějšími a zároveň i nejdelšími druhy jsou pak někteří jihoameričtí a severoameričtí titanosauři. Alamosaurus sanjuanensis i loni popsaný Patagotitan mayorum mohli při hmotnosti nad 70 tun dosahovat délky až kolem 37 metrů, možná i více. Skutečným rekordmanem však i po 25 letech od svého formálního popisu zůstává téměř stotunový kolos Argentinosaurus huinculensis.

Ilustrace zobrazuje velikost dochovaných kosterních částí argentinosaura (chybí ovšem kost pažní) a přibližné celkové rozměry tohoto obřího sauropodního dinosaura. I nejkonzervativnější odhady hmotnosti odpovídají zhruba společné váze deseti dospělých slonů, ty nejodvážnější pak dokonce dvojnásobku.

Překvapující je skutečnost, že tento gigant nebyl jen nejtěžší, ale zřejmě i nejdelší ze známých druhů dinosaurů (alespoň pokud můžeme věřit podobě jeho rekonstruované kostry). Zatímco některé konzervativní odhady délky argentinosaura nepřekračují rozmezí 25 až 30 metrů, nejslavnější smontovaná kostra z instituce Museo Municipal Carmen Funes v argentinském městě Plaza Huincul (provincie Neuquén) měří na délku rovných 39,7 metru. Nejvyšší bod hřbetní části páteře pak dosahuje výšky asi 7,3 metru nad zemí.

To odpovídá například délce deseti osobních automobilů nebo tří autobusů za sebou. Výška samotné hřbetní části pak odpovídá takřka dvěma dospělým žirafám (nebo čtyřem dospělým mužům) nad sebou. Hmotnost tohoto hypotetického jedince byla odhadnuta na 60 až 88 tun v závislosti na použité metodě výpočtu. Vědecká studie z roku 2013, v jejímž rámci byl exponát podrobně zkoumán, stanovila mimochodem odhad hmotnosti na 83 230 kilogramů.

To odpovídá zhruba šestnácti dospělým slonům, sedmdesáti osobním automobilům nebo více než tisícovce dospělých lidí. Problém je ovšem v tom, že kostra je z větší části smontována pouze na základě hypotetické podoby různých jejich částí. Drtivou většinu kosterních elementů tohoto dinosaura totiž vůbec neznáme a není jisté, že neznámé kosterní části byly tvarově odpovídající jiným druhům titanosaurů.

V odhadované délce i výšce kostry tak může být velký rozptyl, například až mezi 28 a 45 metry (zejména v závislosti na délce krční a ocasní páteře). Již zmíněná vědecká studie podala přesvědčivý důkaz, že i takový kolos se mohl efektivně pohybovat, byť jen relativně pomalou rychlostí. Je tedy jisté, že i takto masivní jedinec skutečně mohl existovat. Pomyslná hranice 40 metrů délky tedy rozhodně nemusela být nepřekonatelná ani pro relativně „krátké“ robustní titanosaury.

Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.