Některé věci nám připadají tak samozřejmé, že nás ani nenapadne o nich pochybovat. To, že je mrkev oranžová, mezi ně určitě patří. Proto je také tvrzení, že „oranžová mrkev není přirozená“, tak trochu provokativní a šokující.
Historie mrkve (ano, existují lidé, kteří se zabývají historií mrkve a karotka má dokonce i své muzeum) je neobyčejně spletitá. Z historických materiálů se můžeme domnívat, že mrkve fialové barvy pěstovali a konzumovali už obyvatelé starého Egypta. V řadě historických materiálů je ale problém odlišit mrkev (daucus carota) od pastináku (pastinaca sativa), takže ne všem zkazkám o barvě této zeleniny můžeme stoprocentně důvěřovat.
Oranžová barva v Evropě „neexistovala“
Je tady ještě jeden důvod, proč podezírat starší botanické popisy. Existují podložené domněnky o tom, že samotný název barvy „oranžová“ se v Evropě nevyskytoval až do prvního importu exotického ovoce, konkrétně pomerančů (z francouzského „pomme d’orenge“). Pomeranče se tedy nejmenují podle své barvy, ale naopak tato barva podle pomerančů. V angličtině byl název této barvy zřejmě poprvé použit až na počátku 16. století.
Domestikované mrkve v této době měly barvu fialovou, žlutou nebo bílou. Tyto odrůdy jsou dodnes k sehnání, ovšem spíše jako kuriozita. Trhu zcela dominuje mrkev oranžová.
Žlutá a fialová mrkev
Oslava „oranžové“ královské rodiny?
Kde se tedy vzala oranžová mrkev? Nejčastěji se setkáme s příběhem, který spojuje její příchod s nizozemskou královskou rodinou. Nizozemští pěstitelé ji prý vyšlechtili na počest krále Viléma Oranžského. Oranžová barva je totiž tradiční barvou královskou a zelenina této barvy vypadala jaksi vlastenecky.
Pravděpodobný strom odrůd mrkve - divoké i kultivované
Pro toto tvrzení - jakkoli je rozšířené - ovšem neexistuje důvěryhodný podklad. Spíše je pravděpodobné, že se oranžové mrkvi začalo více dařit díky vyššímu odbytu a popularitě. Už předtím ale oranžová mrkev existovala, jen se v dobových záznamech schovávala pod barvu červenou, světle hnědou nebo „ohnivou“.
Oranžová mrkev (Juiana Anicia Codex, 512)
V roce 2013 publikoval tým amerických autorů studii podrobně analyzující genetickou strukturu odrůd mrkve (PDF). Jednu podkapitolu věnuje právě „původu akumulace oranžového pigmentu“. Potvrzují, že mezi 10. a 18. stoletím v Evropě převažovaly žluté a fialové mrkve, alespoň to vyplývá z jejich genetické analýzy. Namísto toho se procesem selekce po několik desítek let prosadily oranžové odrůdy na úkor těch tradičnějších, žlutých mrkví.
Oranžové mrkve se ale zřejmě v přírodě vyskytovaly už dávno před 16. stoletím. Už v roce 512 po Kristu se v kronice Juliana Anicia Codex objevují ilustrace kultivovaných mrkví, které mají nezaměnitelnou oranžovou barvu. Jakkoli je tedy historka o „nizozemské genetické úpravě“ mrkví přitažlivá, v paletě mrkví oranžová byla už dávno předtím.
