Je to necelých pět měsíců, co médii proběhla zpráva o prvním člověku zabitém meteoritem. Mělo se jednat o řidiče autobusu, který zemřel 6. února 2016 na jihu Indie v souvislosti s dopadem neznámého tělesa. Když však událost začneme zkoumat blíže, některé okolnosti se jeví poněkud podezřelé a naznačují, že příčina jeho smrti bude spíše pozemského původu.
Přesto je možné, že již dříve k nějakému zranění či dokonce úmrtí v souvislosti s meteority mohlo dojít. O souhrn těchto incidentů se pokusil článek, který jste si mohli přečíst na stránkách Technetu již dříve. Zřejmě nejznámějším případem, který snad nemůže chybět v žádném seznamu, je dopad meteoritů u egyptské vesnice El Nakhla El Baharia.
Vesnice ležící v deltě Nilu spadá pod region Abu Hommos, a kdyby nedošlo k oné události, zřejmě by o ní dosud věděli jen místní obyvatelé a jejich příbuzní. Vše se však změnilo 28. června 1911 kolem deváté hodiny ranní, kdy za doprovodu kouře a detonací v její blízkosti dopadlo asi čtyřicet „kamenů z nebe“. To vyděsilo svědky úkazu, kteří nechápali, co se stalo. Asi nejvíce v šoku byl jistý Mansur Farag, který se právě věnoval přehazování kompostu nedaleko města Ezbet El Askar. Jeden z kamenů dopadl v jeho těsné blízkosti a nechybělo mnoho, aby jej zasáhl. Shodou okolností to byl největší nalezený kus.
Nyní již víme, že jev způsobilo malé těleso meziplanetární hmoty, které vysokou rychlostí vstoupilo do zemské atmosféry. V ní explodovalo a rozpadlo se na menší části. Ty, které dopadly na zemský povrch, měly takovou rychlost, že se v některých případech zaryly až metr hluboko. Celkem se našlo asi 10 kilogramů meteorického materiálu, hmotnost jednotlivých úlomků byla mezi 20 a 1 813 gramy. Podle místa dopadu získal meteorit jméno Nakhla.
Důkladný průzkum nalezených fragmentů byl proveden až po mnoha desítkách let a k velkému překvapení odhalil, že meteorit pochází z planety Mars. Při dávné kosmické kolizi byla zřejmě část hmoty Marsu vyvržena do meziplanetárního prostoru, kde se pak dlouho dobu pohybovala. Souhrou různých vlivů jeden její fragment roku 1911 překřížil dráhu Země a to se mu stalo osudné. Po průletu atmosférou skončily jeho roztříštěné zbytky v severním Egyptě.
Povrch jednoho z fragmentů z meteoritů spadlých u Nakhla. Na Zemi by drobné prohlubně na povrchu mohly vzniknout působením bakterií. Někteří vědci spekulují, že na Marsu by to mohlo být podobné...
Stále vám vrtá hlavou, proč má článek tak zvláštní název? Je to proto, že podle jednoho svědectví byl padajícím úlomkem zasažen a zabit pes. Můžeme se setkat dokonce s tvrzením, že je to jediný známý případ, kdy padající meteorit usmrtil nějakého živého tvora. O tom se dá sice polemizovat, ale protože se jedná o velmi zajímavý příběh, pojďme se na něj podívat podrobněji.
Kde je zakopaný pes...
Nejprve se zpráva o zabitém psovi objevila v arabsky psaných novinách Al Ahali. Farmář Mohammed Ali Effendi Hakim v nich jako přímý svědek popisuje, čeho byl údajně svědkem. Později byl text přeložen do angličtiny a vyšel v Egyptian Gazette (Egyptské noviny). Co tedy podle novinářů Hakim viděl?
Incident se měl odehrát takto: „Hrozivý sloup, který se objevil na obloze v Denshalu, byl obrovský. Strašlivý zvuk byl způsoben výbuchem, při kterém došlo k rozmetání několika částí vulkanického materiálu. Tyto podivné části se po dopadu na zem pohřbily do písku zhruba do hloubky jednoho metru. Jedna z nich spadla na psa v Denshalu a ten se v okamžiku proměnil v popel.“
Případ získal časem označení „Nakhla pes“ a řada lidí se pokoušela ověřit, zda se opravdu stal, případně zjistit o něm co nejvíce podrobností. Odborník na meteority Russ Kempton po podrobném zkoumání případu nakonec prohlásil, že je to sice „skvělý mýtus, ale chybí ten mrtvý pes“. Vychází z toho, že samotný zásah spatřil jen jediný člověk a nikdo jiný neviděl tělo zabitého psa.
Kevin Kichinka, další člověk, který se touto problematikou zabýval, zase poukázal na nesrovnalosti, které se v novinovém článku vyskytují. Například se v něm uvádí datum 29. června, ale k dopadu úlomků meteoritu došlo již o den dříve.
Druhá, ještě závažnější věc, je poloha místa, kde mělo k zabití psa dojít. Vesnice Denshal je první zastávkou na železniční trati mezi obcemi Damanhur a Kafr el Zayat a leží asi 33 kilometrů jihovýchodním směrem od El Nakhly. Kichinka se domnívá, že je to příliš daleko od místa, kde dopadly další fragmenty tělesa. Také se zmiňuje o tom, že situaci nedlouho po dopadu prověřoval W. Hume, ředitel geologického ústavu v Egyptě. Poslal do obce Denshal telegram, ve kterém se ptal na pád meteoritu.
Hume se dočkal následující zprávy: „V odpovědi na váš telegram vás informujeme, že před zhruba dvaceti dny, v poledne, obyvatelé vesnice Denshal slyšeli výbuch podobný zahřmění, doprovázený malým chvěním v atmosféře, ale nedopadly zde žádné kameny, jako tomu bylo v případě El Nakhla El Baharia, Markaz abu Hommos.“
Poslední věc, která Kichinku přesvědčila, že se zřejmě jednalo pouze o bujnou představivost, je zmínka o tom, že se pes měl po zásahu proměnit v popel, což se dá jen stěží představit.
Zdá se, že příběh „Nakhla psa“ je jen mýtus a ve skutečnosti se nestal. Jsou však lidé, kteří mu stále věří. Například Ron Baalke, který výše zmíněné nepřesnosti nepopírá, ale snaží se je vysvětlit trochu jinak. Co se týče nesprávného data, vcelku oprávněně argumentuje, že i v dnešních médiích se poměrně často můžeme setkat s různými chybami, omyly, překlepy a dalšími nepřesnostmi. Není důvod se domnívat, že tomu před více než sto lety bylo jinak a že prostě zaúřadoval „novinářský šotek“.
Ani fakt, že obce Denshal a El Nakhla jsou od sebe vzdáleny přes 30 km, nemusí být nepřekonatelný problém. Sice se uvádí, že úlomky meteoritu Nakhla zasáhly plochu o průměru asi 4,5 km, ale to nemusí být přesné. Lokalita nebyla důkladně prohledána a známe i meteority, jejichž dopadová oblast je výrazně větší. Například části meteoritu, jenž dopadl v Mexiku roku 1969 a získal jméno Allende, byly rozsety na ploše o velikosti 8 x 50 km. Roku 1911 se ještě neuvažovalo o tom, že dopadové plochy mohou být takto rozsáhlé, a proto se nedá vyloučit, že některé úlomky dopadly do větší vzdálenosti a nebyly nalezeny.
Když budeme pečlivě pročítat zprávy z období dopadu, můžeme najít i další údaje, které dopad meteoritu v Denshalu spíše podporují. Jak W. Hume, tak i J. Ball píší, že těleso, které jev způsobilo, přiletělo od severozápadu. Provázel jej bílý mrak či spíše kouř. Pohled do mapy ukáže, že Denshal leží od El Nakhly na jihovýchod, tedy ve směru letu objektu. Dá se tak spekulovat, že jeden nebo i více úlomků mohlo okolí El Nakhly přeletět a dopadnout až v blízkosti obce Denshal. Podle článku v novinách Al Ahali měl Hakim redaktorovi ukázat několik zvláštních úlomků, které měly nazelenalou barvu a lesklou černou hmotu na povrchu. To se velmi dobře shoduje s popisy meteorů, které uváděli J. Ball a W. Hume u nálezů z El Nakhly. I oni psali o nazelenalém vnitřku a černém povrchu.
Zajímavé je, že Hume napsal do Al Ahali, požádal o vzorek zmíněných úlomků a ten mu byl zaslán. Zřejmě se jednalo o část kamene, který nalezl Hakim. Co se však s oním vzorkem dělo dál, není vůbec jasné. Hume se o něm již více nezmiňuje, takže se neví, zda jej podrobil rozboru a kde vlastně skončil. Pokud jsou tyto informace pravdivé, zvyšuje se tím možnost, že v Denshalu opravdu nějaký fragment meteoritu dopadl.
Marsovský kamenný meteorit Lafayette, nalezený v roce 1931 v USA
Pravděpodobně nejsilnější argument, svědčící proti pádu v Denshalu, je zamítavá odpověď, kterou dostal W. Hume na svůj telegrafický dotaz ohledně dopadu meteoritu. Jak již bylo uvedeno výše, je v ní mimo jiné psáno: „...nedopadly zde žádné kameny, jako tomu bylo v případě El Nakhla El Baharia...“ Není však jasné, jak odpovídající úředník tuto skutečnost zjistil a zda ji nějak ověřoval.
Na základě této zprávy Hume vyloučil Denshal z dalšího pátrání a věnoval se pouze oblasti kolem El Nakhly. Do Denshalu se nevydal ani on, ani žádní jeho spolupracovníci. Nikdo z nich nemluvil s Hakimem, aby zaznamenal jeho příběh a nebyli vyslechnuti ani další svědci, kteří slyšeli výbuch. Podle dochovaných informací se Hume nesnažil zkoumat okolí a hledat případné další úlomky. Soustředil se hlavně na rozhovory s lidmi, kteří již nějakou část meteoritu nalezli.
A v popel se obrátíš...
Každého zaujme věta, kterou Hakim popsal, co způsobil jeden padající „kámen z nebe“. V angličtině zní: „One of them fell on a dog at Denshal, leaving it like ashes in the moment.“, což se dá přeložit jako: „Jedna z nich spadla na psa v Denshalu a ten se v okamžiku proměnil v popel.“ Napadne vás, že to zní velmi podivně, až nesmyslně? Jestliže by opravdu nějaký úlomek meteoritu zasáhl psa, určitě by jej nedokázal proměnit v popel. Hlavně kvůli této formulaci je Hakimovo svědectví považováno za nevěrohodné, silně přikrášlené, případně zcela vymyšlené. Situace je však poněkud složitější.
Hakimovo vyprávění se objevilo poprvé v arabsky psaných novinách Al Ahali a teprve později bylo přeloženo do angličtiny. Ron Baalke se pokusil zjistit, zda nedošlo během překladu k překroucení původní informace. Problém konzultoval s několika překladateli a ti mu vysvětlili, že v arabštině mohla mít věta poněkud jiný význam. Mohla znamenat „něco bylo zničeno nebo zabito“, „pes byl celý od krve (zborcený krví)“, případně odkazovat na tělesné pozůstatky či mrtvolu. Není vyloučeno, že překladatel do angličtiny nebyl příliš zkušený, pokusil se o doslovný překlad, čímž vznikla dosti podivná věta. Také je možné, že došlo k záměně meteoritu se psem a ve skutečnosti se „v popel“ proměnil dopadající úlomek. Nedá se totiž vyloučit, že Hakim podobnými slovy popsal, jak se meteorit při dopadu rozbil na malé kousky.
Nabízí se ještě jedna možnost. V době před více než sto lety se do novin psalo trochu jinak než dnes a některé slovní obraty měly poněkud jiný význam. Výraz „like ashes in the moment“ nemusí nutně znamenat, že se něco „okamžitě proměnilo v popel“. Naopak se to dá vyložit jako záležitost, která je bezvýznamná, nedůležitá či bez následků. To by ovšem zcela změnilo význam zprávy. Dalo by se pak soudit, že sice psa opravdu nějaký úlomek zasáhl, ale nezanechalo to na něm žádné následky.
Ať už se to však událo jakkoli, je vidět, že kauza „Nakhla pes“ se pomocí dostupných informací nedá spolehlivě potvrdit ani vyvrátit. Řada věcí je nejasných a je nepravděpodobné, že by se objevil nějaký fakt, který by přinesl definitivní rozřešení. Jisté však je, že díky Hakimovi a jeho vyprávění v novinách se vlastně odborníci dozvěděli o pádu meteoritu.
Je škoda, že se žádný z odborníků nevydal do Denshalu a nemluvil s Hakimem, aby přinesl bližší informace. Pravděpodobně se tak už nikdy nedozvíme, co přesně se stalo a zda tam skutečně meteorit zasáhl či dokonce zabil psa. Článek proto uzavřeme poněkud dvojsmyslnou větou, kterou někdy používá Ron Baalke ve svých komentářích: „Příběh mrtvého psa stále žije.“
