Výzkumná agentura NASA svolala na 26. září tiskovou konferenci, jejíž název probudil velký zájem. Měla se totiž týkat „překvapivé aktivity“ na Jupiterově měsíci Europa. Šestý měsíc Jupitera je jedním z nejzajímavějších těles v naší soustavě. Je poměrně dobře viditelný (byl objeven také už v 17. století), protože jeho povrch tvoří vrstva vodního ledu.
Vědce i laiky proto v posledních desetiletích velmi dráždila otázka, co se pod vrstvou ledu skrývá. Je velmi pravděpodobné, že by to mohlo být celé moře tekuté vody. Naznačují to některá pozorování a dává to smysl také teoreticky (třeba v tom, že gravitace Jupitera by mohla dodávat dostatek tepla, aby se voda udržela v tekutém stavu i na tak malém měsíci). Možná přítomnost tekuté vody pak samozřejmě jitří i představy o existenci života, kterému dal podobu třeba A. C. Clarke ve Druhé vesmírné odyseji. Naděje o oznámení objevu života na Europě ovšem NASA zchladila už před tiskovkou dovětkem, že nepůjde o „mimozemšťany“.
A skutečně, oznámený objev má přece jen menší vědecký dopad. Jak se ukázalo, Hubbleův teleskop objevil stopy jakýchsi „oblaků“ kolem měsíce. Tým pracující na pozorováních se domnívá, že jde o výtrysky vody z ledového povrchu měsíce. Existence takových velmi řídkých gejzírů sahajících do výšek stovek kilometrů je doložena na malém měsíci planety Saturn, Enceladu. Na Europě už byly podobné útvary zachyceny také, ale jen v ojedinělých pozorováních. Nové výsledky tedy jsou pro potvrzení velmi důležité.
Všechny tři zaznamenané „události“, které ukazují na přítomnost gejzírů vody tryskajících z povrchu Europy. Všimněte si, že snímky pochází z roku 2014. Protože ale použitá technologie snímání obrazu je poměrně složitá a vědci měli s interpretací výsledků poměrně málo zkušeností, vývoj vhodných metod k jejich interpretaci a ověřování trvaly roky.
Pro planetární vědce je to poměrně zajímavá informace, protože naznačuje, že by mohlo být možné nahlédnout pod záhadný povrch Europy i bez obtížného (či spíše dnes nepředstavitelného) vrtání přes zřejmě desítky kilometry silnou vrstvu ledu na povrchu tohoto měsíce.
Gejzíry na Europě (dole v blízkosti jižního pólu), jak vidí UV nástroj Hubbleova teleskopu. Obrázek Europy je do snímku uměle vložený, ten je pořízen na vlnové délkách pozorovatelných lidským okem.
Uveďme rovnou, že dnes přesně nevíme, jak silná je vrstva ledu na povrchu Europy a zda voda v gejzírech pochází přímo z předpokládaného oceánu pod ledovým příkrovem, nebo vzniká někde blízko povrchu ledové vrstvy (i to je fyzikálně představitelné), ale i tak je to lepší než opačná možnost, totiž že by se podobné gejzíry na měsíci vůbec nevyskytovaly.
Bohužel na podrobnější analýzu si budeme muset počkat. Hubbleův teleskop v tomto případě pracuje na hranici svých omezených možností. Jeho detektor UV záření STIS dokáže zjistit pouze to, že „v zachyceném obraze“ jsou látky, které pohlcují UV spektrum, ale ani neumí přesně zjistit, jaké to jsou. Vzhledem k dřívějším pozorováním a známému složení Europy však s největší pravděpodobností jde právě o vodu.
Srovnání geologie (tedy předpokládané) a povrchu měsíců Europa a Enceladus, tedy dvou těles, na kterých jsme zachytili přítomnost velkých vodních gejzírů. Na Enceladu tryskají z tzv. „tygřích pruhů“ v blízkosti jižního pólu. Na povrchu Europy je celá řada útvarů, které by také mohly být zdrojem takových výtrysků.
Na oběžné dráze Jupiteru je dnes sonda Juno, ale ta se ani nedostane do blízkosti Europy. A hlavní důvod je kupodivu ten, že vědci nechtějí riskovat, aby byl měsíc kontaminován mikroorganismy. Jsou dobré důvody, proč to považovat za přehnanou opatrnost, na druhou stranu je ovšem pochopitelná - taková událost by mohla mít kolosální a nenapravitelné důsledky.
Více informací tedy nejspíše přinese až v tuto chvíli poměrně vzdálená budoucnost, především výzkumná mise NASA Europa, jejíž start je plánován na rok po roce 2020. Ta by měla na palubě nést dostatek přístrojů na to, aby mohla určit, zda na Europě jsou podmínky vhodné pro vznik života (nedokáže ovšem nejspíš zjistit, zda je přítomen samotný život).
Měla by například přesně určit místa, kudy voda proniká na povrch, jak silný je led na povrchu měsíce, kolik vody v oceánu pod ledem je a jak je slaná (na základě měření magnetického pole). Také by mohla spolehlivě určit složení gejzírů, včetně možná přítomnosti jiných prvků, než jsou obligátní vodík a kyslík.
Informace: Článek chybně uváděl, že Enceladus je měsíc Jupiteru. Ve skutečnosti jde o šestý největší měsíc Saturnu. Za chybu se omlouváme.
Aktualizace 26. 9. 21:30: Do článku jsme doplnili informace z tiskové konference a odpovídajícím způsobem jsme změnili titulek.
