Tři vědci z Emoryho univerzity v Atlantě se pustili do zkoumání problematiky otcovství z netradičního pohledu. Dalo by se říci, že odspodu. Jennifer Mascarová, Patrick Hacketta a James Rilling zkoumali, zda velikost mužských varlat nějak souvisí s přístupem jejich nositelů k výchově dětí.
Zní to přinejmenším podivně, ale jde jen o dost neotřelý příklad běžného výzkumu vlivu evoluce na podobu a "životní styl". V podstatě jde o jinak položenou otázku: jak různé organismy nakládají s energií? Kolik jí vkládají do hledání partnera, do rozmnožování, do péče o potomstva, ale také třeba do růstu rysů přitažlivých pro druhé pohlaví?
Všechno z toho něco stojí, organismy přitom mají jen omezené množství energie, a tak si musí vybrat (přesněji řečeno si za ně vybírá evoluce), čemu dají přednost. I v češtině se pro takovou "výměnu něco za něco" často používá anglický výraz trade-off. Tímto způsobem lze zkoumat rozdíly mezi druhy, ale také mezi jednotlivci jednoho druhu.
Autoři se domnívají, že různí muži takto "volí" mezi vztahem k potomstvu a něčím, co bychom z nedostatku lepšího slova mohli nazvat mužností. Podle Jennifer Mascarové a jejích kolegů se ukázalo, že muži, kteří se věnují dětem, mají v průměru nižší hladinu testosteronu. A také menší varlata.
Všimli byste si? Asi ne
Jak je to s otcovským testosteronem vědci nezkoumali poprvé. Otcovství například u mužů zřejmě snižuje hladinu testosteronu (jedna studie zde). Měření objemu varlat u otců tu ovšem ještě nebylo (nebo se nám o tom alespoň nepodařilo nic dohledat).
Mascarová a spol. přitom objevili poměrně jasný trend: menší varlata znamenají v průměrů více času věnovaného dětem. Platilo také, že muži s menšími varlaty měli spíše nižší hladinu testosteronu. A také jejich mozek silněji reagoval na snímek jejich dítěte pod funkční magnetickou rezonancí. Tito muži mohli vyměnit agresivitu a možnost reprodukčního úspěchu za lepší péči o děti.
Trend je sice ve statistických údajích matematicky nepochybně doložitelný, ale není rozhodně tak silný, aby se nenašlo dost výjimek. Zdá se, že objem varlat by mohl mít na svědomí cca 20 procent ve studii sledovaných rozdílů mezi otci (Což není totéž jako 20 procent všech rozdílů v péči o dítě. Tohle je jen pokus, ne celá pravda o přístupu otců k dětem.) Bez statistické analýzy by si ho drtivá většina z nás v údajích nevšimla.
Graf A zachycuje souvislost mezi objemem varlat (na ose x) a výsledky mužů v dotazníku o tom, kolik péče věnují svým dětem. Černá čára vyznačuje trend, šrafovaná hladinu, nad kterou se muži v rodině starali o dítě více než jejich partnerka. Graf B ukazuje souvislost mezi výsledky ze stejného dotazníku (osa y) a hladinou testosteronu u mužů ve studii. Graf C vyznačuje souvislost mezi objemem varlat a hladinou testosteronu.
Navíc, jako už to bývá u podobných ojedinělých prací, které naznačí novou možnost, studie také byla poměrně malá (malá rovná se levná). Zúčastnilo se jí pouze zhruba 50 mužů, kteří se nechali takto všestranně prozkoumat. Navíc se minimálně část hodnocení zakládala na dotazníku vyplňovaném mužem i jeho partnerkou a v něm mohla hrát celá řada vlivů. Na nějaké dalekosáhlé závěry je tedy brzo.
Mascarová také v práci jen opatrně připouští možnost, že by to mohlo znamenat, že někteří muži mají větší sklony k aktivnímu rodičovství než jiní. To není žádný velký objev, ale rozhodně je pravdou, že více se na základě této konkrétní studie říci nedá.
I proto, že není jasné, jak je to s příčinou. Měření odhalí jen to, že dvě veličiny (objem gonád a čas strávený s dětmi) spolu obvykle souvisí, ale už ne proč. Velikost varlat se může také měnit v průběhu života (mění se rozhodně v dospívání) a autoři nevylučují, že se zmenšují až poté, co se muž začne intenzivně starat o dítě. Jestli mají být výsledky přesvědčivější, bude to chtít ještě více práce. Otázkou je, zda toto téma zaujme i grantovou komisi.
