Lymeskou boreliózou onemocněl v roce 2025 v Česku rekordní počet lidí. Bylo jich kolem osmi tisíc, což je přibližně dvojnásobek případů oproti předchozímu roku. Původcem jsou bakterie Borrelia, kterých je známo víc než třicet druhů. Onemocnění ale vyvolávají jen některé. V Americe je to nejčastěji Borrelia burgdorferi, v Evropě její příbuzná Borrelia afzelii a v Asii Borrelia garinii. Onemocnění ale způsobí i Borrelia spielmanii nebo Borrelia bavariensis.
Proti původcům boreliózy není k dispozici vakcína, a pokud není včas zahájena léčba antibiotiky, může infekce zasáhnout klouby, srdce nebo nervový systém. Pro vývoj vakcín a léků je zásadní poznat mechanismy, jakými borelie proniká do lidského organismu. Jejím přenašečem jsou klíšťata, ale ta zanesou bakterii jen do kůže. Do cév se mikrob dostává svépomocí.
Nyní tento klíčový proces velmi podrobně zmapovali čeští vědci z týmu vedeného Marií Vancovou z Parazitologického ústavu Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil vědecký časopis Nature Communications.
Klíště má několik životních fází, které se liší především velikostí. Sát krev umí larva, nymfa i dospělý jedinec.
V roli klíštěte
Budějovičtí vědci zastoupili klíště v tom, že místo něho vpíchli laboratorním myším do kůže dávku borelií. Klíště jich do rány vpraví řádově jen stovky až tisíce. Aby měli vědci vůbec šanci průnik bakterií sledovat, museli jich najednou píchnout myším 40 milionů. Navíc sáhli po americké bakterii Borrelia burgdorferi, protože ta se šíří podstatně rychleji než její evropský protějšek Borrelia afzelii. Pomocí špičkových mikroskopických technik pak vědci sledovali, jak si bakterie vedou a co podnikají, aby se dostaly do nitra cév. Je známo, že bakterie putují z rány způsobené klíštětem poměrně rychle do okolní kůže. Imunitní systém reaguje na jejich vpád zánětlivou reakcí, jež se projeví typickou zarudlou skvrnou známou jako erythema migrans.
Už dříve vědci pozorovali u bakterií v kůži nejméně čtyři různé aktivity. Některé borelie se nehýbou. Jiné se sice kroutí, ale přitom zůstávají na místě. Další borelie podnikají „výpady“, když se jedním koncem „drží“ a zbytek jejich dlouhé šroubovitě tvarované buňky se vlní a ohýbá. Jen část bakterií se skutečně přesouvá z místa na místo. Borelie ale mohou tento stav měnit zhruba každé dvě minuty.
Klíště se umí zachytit na lidské kůži a putuje na ní hodiny a hodiny, než najde vhodné místo k zakousnutí.
Mazané borelie
Největší překážku staví borelii do cesty stěny cév. Vývrtkovitý tvar bakterie sváděl k představě, že se přes buňky tvořící stěnu cévy provrtá. Tým Marie Vancové ale pozoroval něco úplně jiného. „Zjistili jsme, že se borelie prvně podélně přichytí k cévám a postupně se vtlačují dovnitř,“ říká člen výzkumného týmu Martin Strnad.
Boreliím se nabízí v organismu hostitele dva typy cév – krevní a lymfatické. Zatímco ty první rozvádějí po těle krev, lymfatické cévy odvádějí tekutinu, tzv. lymfu, z mezibuněčných prostor do krevního řečiště. Lymfa protéká i uzlinami, které plní v organismu obranné funkce.
Borelie volí pro průnik krevních a lymfatických cév odlišné strategie. „V krevním oběhu si cíleně hledají vhodná místa, kde jsou pericyty, což jsou buňky, které obklopují krevní kapiláry a zajišťují jejich stabilitu. Vypadá to, že před samotným průnikem do krevního oběhu musí borelie stěnu cév do určité míry destabilizovat,“ líčí trik bakterií Martin Strnad.
Ve stěnách lymfatických cév pericyty chybí a borelie tam pak volí jinou taktiku. „Borelie jsou skutečně mazané. Jejich strategie se přizpůsobuje typu cévy – v krevních kapilárách využívají pericyty jako orientační body, v mízních cévách se zase opatrně vnořují do buněk, aby překonaly bariéru, aniž by ji rozrušily,“ popisuje Strnad rozličné aktivity bakterií.
Českobudějovický tým pronikl do tajů prvních fází nákazy lymeskou boreliózou. Detailní znalost mechanismů, které bakterie využívá, jsou nezbytným výchozím bodem pro úspěšné hledání možností, jak průnik borelií zpomalit nebo mu zcela zabránit.
