Statistici se přou, zda je dnešní mír výjimka, či „nový normál“

aktualizováno 
Poučilo se lidstvo od dob druhé světové války a dokázalo omezit výskyt válek? Zdá se, že na jasnou odpověď si budeme muset ještě hodně dlouho počkat, naznačuje práce amerického statistika.

Ilustrační snímek | foto: iDNES.cz / Profimedia.cz

Za skutečnost, že světové mocnosti se od konce druhé světové války dokázaly vyhnout vzájemnému válečnému střetu, můžeme být samozřejmě jen vděčni. I kdyby nějakou souhrou okolností taková válka neskončila jadernou „přestřelkou“, obě velké války 20. století nám dobře ukázaly, že i „konvenční“ konflikty mohou napáchat nelidské škody.

Nevyhnutelně se ovšem nabízí otázka, zda a případně do kdy od poloviny 40. let trvající „dlouhý mír“ vlastně vydrží. I když odpovědí je samozřejmě celá řada, lze je v podstatě všechny rozdělit na optimistické a pesimistické.

První zmíněné zjednodušeně řečeno říkají, že lidstvo se poučilo, a po druhé světové válce podniklo kroky k tomu, aby opakování situace zabránilo. Ve vojenské rovině obě supervelmoci vyvinuly odstrašující arzenál zajišťující vzájemné zničení, ale také se zrodil Marshallův plán, spustil se proces evropské integrace, rozšířila se působnost OSN atd.

Někteří „optimisté“ si také myslí, že riziko dalšího velkého konfliktu klesá i proto, že lidstvo jako celek je méně násilné, než bylo v minulosti. Při pohledu na zprávy se vám to může zdát neuvěřitelné, ale podle celé řady statistik se z dlouhodobého hlediska celosvětově snižuje počet násilných trestných činů, poprav, na ústupu jsou jevy jako otrokářství, ale třeba i domácí násilí (jak vůči partnerům, tak dětem).

Počet násilně zemřelých podle databáze Conflict Catalog, který se pokouší...

Počet násilně zemřelých podle databáze Conflict Catalog, který se pokouší mapovat konflikty v letech 1400-2000. Modře jsou údaje o úmrtích vojáků, které zahrnují údaje až do roku 2013. Nárůst padá na vrub především konfliktům na Středním Východě - a podobný vzestup je patrný i třeba v odhadech OSN o počtu úmrtí civilistů, a znovu hlavně v důsledku konfliktů na Středním Východě. Samozřejmě, databáze především starších konfliktů je nepochybně nepřesná. Všimněte si druhé poloviny 20. století, kdy se na první pohled jeví trend jasně jako sestupný. Samozřejmě, to neznamená, že jde skutečně o průkazný trend - jak si ostatně můžete přečíst v článku.

„Apoštolem“ tohoto směru se stal v posledních letech psycholog Steven Pinker, autor vlivné knihy „Better Angels of Our Nature“ (dalo by se přeložit jako „Andělské stránky naší povahy“). Pinker není jediný, kdo vidí budoucnost „optimisticky“, nikdo jiný ovšem neměl to štěstí, že o něm tweetnul Bill Gates. Harvardský psycholog se tak stal hvězdou, byť známou poměrně malému publiku.

Černá labuť nesouhlasí

I proto se Pinker stal vděčným terčem zastánců opačného názoru, kteří zjednodušeně řečeno nepovažují klidný průběh druhé poloviny 20. století za příznak nějakého trendu. Příkladem „pesimisty“ může být autor knihy Černá labuť Nassim Taleb, který kritizoval Pinkerovy představy o poklesu násilí z pohledu statistického a spolu s italským statistikem Pasqualem Cirillem napsal a vydal v roce 2016 práci, v níž své výtky vysvětluje. V rozvedené a snad ještě přehlednější podobě je najdete i v jejich příspěvku k nobelovskému sympoziu ve stejném roce (v PDF).

Pokud o Talebovi něco víte, asi vás nepřekvapí jeho hlavní výtka: Pinter podle něj podceňuje výskyt a význam mimořádných událostí, tedy v tomto případě extrémně násilných válek. Už v 19. století si matematici všimli, že války patří mezi ty události, ve kterých právě statistické „výjimky“ jsou vlastně nejdůležitější. Opravdu velkých válek je málo, ale byť jsou vzácné, jejich následky jsou tak hrozné, že „malé války“ proti nim jsou až téměř zanedbatelné.

Ilustrační snímek

Fakt, že od druhé světové války nedošlo k žádnému konfliktu rozměrů srovnatelných se světovými válkami, podle Taleba a Cirilla tedy vůbec nic neznamená (pro informaci, největší byly korejská, vietnamská a irácko-íránská válka; každá z nich podle databáze COW stála život kolem jednoho milionu lidí). Podle jejich modelu se naopak míra násilí v dějinách podceňuje, a tak je docela dobře možné očekávat v příštím půlstoletí zvýšený nárůst výskytu extrémních událostí, tedy velkých válek, a s tím související nárůst počtu obětí.

Aby bylo zcela jasno, autoři se nepokoušejí vytvořit „civilizační model“ a na jeho základě zjistit, jaká bude budoucnost. Vytvářejí jen systém rovnic, ze kterého budou „vypadávat“ podobné výsledky (co se týče válek) jako z historie lidstva. Statistici tedy nespekulují, zda a co se ve světě ve skutečnosti mění, jen se snaží napodobit výsledek.

Ale Cirilo a Taleb své oponenty zcela nepřesvědčili i proto, že tak úplně přesně neřekli, co kritizují a co chtějí vyvrátit. Pokud se jim opravdu nelíbila Pinkerova představa, že od konce druhé světové války žijeme v „jiné“ době, ve které předchozí pravidla neplatí, je překvapivé, že se tomuto období nijak podrobněji nevěnovali. Cirillo a Taleb uvádějí, že nepozorují pokles násilností za posledních 500 let, ale to „optimisté“ klidně podepíšou. Ale co období od roku 1945, není přece jen jiné?

Dejte tomu ještě čas

Na tuto otázku se nakonec místo dvou zmíněných pokusil odpovědět informatik a matematik Aaron Clauset z UniverUniveof of Colorado v Boulderu. Jeho práce vyšla v časopise Science Advances (a je také k dispozici i v přístupnější podobě v PDF). Clauset si vzal údaje o válkách od roku 1823 do současnosti (podle databáze COW) a položil si jednoduchou otázku: vypadají údaje za posledních 70 let stejně jako za předchozí roky? Může je pospat stejný matematický model, nebo to vypadá, že za posledních 70 let se něco v systému změnilo a „padají“ z něj jiné výsledky (tj. produkuje méně válek, menší války atp.)?

Graf zobrazující větší válečné konflikty nad cca 1000 obětí za posledních 200...

Graf zobrazující větší válečné konflikty nad cca 1000 obětí za posledních 200 let podle databáze COW. Svislá osa počtu obětí je logaritmická, hodnoty tedy rostou velmi rychle. Přerušovaná čára uprostřed vyznačuje hranici 100 tisíc obětí. Z grafu jako vyčnívají obě světové války, a patrný je i poměrně velký počet menších konfliktů v druhé polovině 20. století.

Odpověď je, že zatím bohužel nelze vyloučit, že se nic zvláštního nezměnilo. Statistika nedokáže vyloučit možnost, že jsme se nijak nezměnili a války se vyskytují a budou vyskytovat stejně pravidelně jako v posledních 200 letech - tedy včetně opravdu velkých s řádově desítkami či stovkami milionů obětí (a vyloučený samozřejmě není konflikt, který zcela vyhladí lidstvo, statisticky to není nic vyloučeného). My dnes žijeme pouze v období přechodného klidu. Aby se dnešní „dlouhý mír“ skutečně začal vymykat statistice, musel by pokračovat ještě zhruba dalších 100 až 150 let, říkají Clausetovy výsledky.

Jinak řečeno, jasnou odpověď nemáme. Od konce druhé světové války prostě uplynula příliš krátká doba. Některé údaje naznačují, že k nějaké změně dojít mohlo: je například poměrně překvapivé, že se za poslední desetiletí počet mezistátních konfliktů vlastně nezvýšil, když se téměř zdvojnásobil počet států na Zemi (a také několikanásobně zvýšil počet obyvatel). A i když se počet válek nesnížil, bývají kratší a mívají spíše méně obětí. Bohužel ovšem platí, že v případě válek jsou důležité extrémy, a jedna velká válka tak může zatím poměrně dobrý „průběžný výsledek“ snadno otočit k výrazně horšímu.

Autor:

50. výročí přistání na Měsící

Americký kosmický let Apollo 11 splnil svoji misi 20. července 1969. Na povrch Měsíce jako první člověk vstoupil velitel posádky Neil Armstrong. Doprovázel jej Edwin "Buzz" Aldrin, zatímco Michael Collins zůstal na palubě vesmírné lodi.

Téma Apollo 11 v článcích Technet.cz:
O čem si povídali kosmonauti Apolla 11. Poslechněte si tisíce hodin „ticha“
Co kdyby Apollo 11 zůstalo na Měsíci? Pohřbili by je přes rádio zaživa
Vlajky na Měsíci stále stojí. Podívejte se na důkaz ze sondy LRO

Nejčtenější

Samé otázky. Vědci pronikli do neznámých prostor u hrobky zpovědníka krále

Podle jasně čitelného letopočtu na papírku se vzkazem od dělníků, kteří...

Skupina historiků a dalších odborníků v přímém přenosu vyzvedává schránu s ostatky králova zpovědníka Jindřicha...

Zelené peklo Normandie. Problém odhalených spodků vyřešil seržant Culin

Digitálně kolorovaná dobová fotografie lehkého tanku M5 Stuart s improvizovanou...

Během detailního plánovaní vylodění v Normandii a prvních fází následného postupu do nitra Francie se zapomnělo na...

Některé nejlevnější notebooky nedoporučí ani výrobce. Vyzkoušeli jsme je

Test nejlevnějších notebooků

Na rčení „nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci“ zákazníci často zapomínají. Otestovali jsme proto šest levných...

Odstartovala nejsilnější raketa světa. Nese desítky satelitů a plachetnici

SpaceX poslala do vesmíru Falcon Heavy 25.6.2019 v 8:30 našeho času. Na palubě...

V úterý 25. června ráno v 8:30 našeho času znovu odstartovala nejsilnější raketa současnosti, Falcon Heavy. Vynesla...

Havarovali v Čechách, těla se našla v Německu. Nehoda migů na Šumavě

MiG-15T. Pod kabinou je vidět součást vlečného zařízení.

Nehoda dvou vojenských MiGů-15 na šumavském hřebeni v roce 1963 stála dva piloty život. Byla důsledkem šlendriánu a...

Další z rubriky

NASA cvičila astronauty na Měsíc nad sopkou, které je dobré se bát

Krajina centrálního Islandu je nehostinné místo téměř bez života, tvořené...

Okolí islandské sopky Asjki je jedno z nejnehostinnějších míst na Zemi. Což je možná dobře, protože její divoká exploze...

„Psí oči“ nejsou náhoda, ale dílo evoluce. Psi si na ně vyvinuli svaly

Pes (ilustrační foto)

Ten nevinný pohled zná každý. Když upře čtyřnohý přítel na svého pána „psí oči“, vzbudí to širokou škálu emocí....

Postavte si dělo na vatové tyčinky. Je to zábava a něco se naučíte

Jedním z makerů, který bude na Maker Faire Prague 2019 vystavovat je Matěj...

Cílem není získat stroj roznášející hrůzu a smrt, ale pobavit se při výrobě funkčního kanónu na vatové tyčinky. A taky...

Najdete na iDNES.cz