Statistici se přou, zda je dnešní mír výjimka, či „nový normál“

aktualizováno 
Poučilo se lidstvo od dob druhé světové války a dokázalo omezit výskyt válek? Zdá se, že na jasnou odpověď si budeme muset ještě hodně dlouho počkat, naznačuje práce amerického statistika.

Ilustrační snímek | foto: iDNES.cz / Profimedia.cz

Za skutečnost, že světové mocnosti se od konce druhé světové války dokázaly vyhnout vzájemnému válečnému střetu, můžeme být samozřejmě jen vděčni. I kdyby nějakou souhrou okolností taková válka neskončila jadernou „přestřelkou“, obě velké války 20. století nám dobře ukázaly, že i „konvenční“ konflikty mohou napáchat nelidské škody.

Nevyhnutelně se ovšem nabízí otázka, zda a případně do kdy od poloviny 40. let trvající „dlouhý mír“ vlastně vydrží. I když odpovědí je samozřejmě celá řada, lze je v podstatě všechny rozdělit na optimistické a pesimistické.

První zmíněné zjednodušeně řečeno říkají, že lidstvo se poučilo, a po druhé světové válce podniklo kroky k tomu, aby opakování situace zabránilo. Ve vojenské rovině obě supervelmoci vyvinuly odstrašující arzenál zajišťující vzájemné zničení, ale také se zrodil Marshallův plán, spustil se proces evropské integrace, rozšířila se působnost OSN atd.

Někteří „optimisté“ si také myslí, že riziko dalšího velkého konfliktu klesá i proto, že lidstvo jako celek je méně násilné, než bylo v minulosti. Při pohledu na zprávy se vám to může zdát neuvěřitelné, ale podle celé řady statistik se z dlouhodobého hlediska celosvětově snižuje počet násilných trestných činů, poprav, na ústupu jsou jevy jako otrokářství, ale třeba i domácí násilí (jak vůči partnerům, tak dětem).

Počet násilně zemřelých podle databáze Conflict Catalog, který se pokouší...

Počet násilně zemřelých podle databáze Conflict Catalog, který se pokouší mapovat konflikty v letech 1400-2000. Modře jsou údaje o úmrtích vojáků, které zahrnují údaje až do roku 2013. Nárůst padá na vrub především konfliktům na Středním Východě - a podobný vzestup je patrný i třeba v odhadech OSN o počtu úmrtí civilistů, a znovu hlavně v důsledku konfliktů na Středním Východě. Samozřejmě, databáze především starších konfliktů je nepochybně nepřesná. Všimněte si druhé poloviny 20. století, kdy se na první pohled jeví trend jasně jako sestupný. Samozřejmě, to neznamená, že jde skutečně o průkazný trend - jak si ostatně můžete přečíst v článku.

„Apoštolem“ tohoto směru se stal v posledních letech psycholog Steven Pinker, autor vlivné knihy „Better Angels of Our Nature“ (dalo by se přeložit jako „Andělské stránky naší povahy“). Pinker není jediný, kdo vidí budoucnost „optimisticky“, nikdo jiný ovšem neměl to štěstí, že o něm tweetnul Bill Gates. Harvardský psycholog se tak stal hvězdou, byť známou poměrně malému publiku.

Černá labuť nesouhlasí

I proto se Pinker stal vděčným terčem zastánců opačného názoru, kteří zjednodušeně řečeno nepovažují klidný průběh druhé poloviny 20. století za příznak nějakého trendu. Příkladem „pesimisty“ může být autor knihy Černá labuť Nassim Taleb, který kritizoval Pinkerovy představy o poklesu násilí z pohledu statistického a spolu s italským statistikem Pasqualem Cirillem napsal a vydal v roce 2016 práci, v níž své výtky vysvětluje. V rozvedené a snad ještě přehlednější podobě je najdete i v jejich příspěvku k nobelovskému sympoziu ve stejném roce (v PDF).

Pokud o Talebovi něco víte, asi vás nepřekvapí jeho hlavní výtka: Pinter podle něj podceňuje výskyt a význam mimořádných událostí, tedy v tomto případě extrémně násilných válek. Už v 19. století si matematici všimli, že války patří mezi ty události, ve kterých právě statistické „výjimky“ jsou vlastně nejdůležitější. Opravdu velkých válek je málo, ale byť jsou vzácné, jejich následky jsou tak hrozné, že „malé války“ proti nim jsou až téměř zanedbatelné.

Ilustrační snímek

Fakt, že od druhé světové války nedošlo k žádnému konfliktu rozměrů srovnatelných se světovými válkami, podle Taleba a Cirilla tedy vůbec nic neznamená (pro informaci, největší byly korejská, vietnamská a irácko-íránská válka; každá z nich podle databáze COW stála život kolem jednoho milionu lidí). Podle jejich modelu se naopak míra násilí v dějinách podceňuje, a tak je docela dobře možné očekávat v příštím půlstoletí zvýšený nárůst výskytu extrémních událostí, tedy velkých válek, a s tím související nárůst počtu obětí.

Aby bylo zcela jasno, autoři se nepokoušejí vytvořit „civilizační model“ a na jeho základě zjistit, jaká bude budoucnost. Vytvářejí jen systém rovnic, ze kterého budou „vypadávat“ podobné výsledky (co se týče válek) jako z historie lidstva. Statistici tedy nespekulují, zda a co se ve světě ve skutečnosti mění, jen se snaží napodobit výsledek.

Ale Cirilo a Taleb své oponenty zcela nepřesvědčili i proto, že tak úplně přesně neřekli, co kritizují a co chtějí vyvrátit. Pokud se jim opravdu nelíbila Pinkerova představa, že od konce druhé světové války žijeme v „jiné“ době, ve které předchozí pravidla neplatí, je překvapivé, že se tomuto období nijak podrobněji nevěnovali. Cirillo a Taleb uvádějí, že nepozorují pokles násilností za posledních 500 let, ale to „optimisté“ klidně podepíšou. Ale co období od roku 1945, není přece jen jiné?

Dejte tomu ještě čas

Na tuto otázku se nakonec místo dvou zmíněných pokusil odpovědět informatik a matematik Aaron Clauset z UniverUniveof of Colorado v Boulderu. Jeho práce vyšla v časopise Science Advances (a je také k dispozici i v přístupnější podobě v PDF). Clauset si vzal údaje o válkách od roku 1823 do současnosti (podle databáze COW) a položil si jednoduchou otázku: vypadají údaje za posledních 70 let stejně jako za předchozí roky? Může je pospat stejný matematický model, nebo to vypadá, že za posledních 70 let se něco v systému změnilo a „padají“ z něj jiné výsledky (tj. produkuje méně válek, menší války atp.)?

Graf zobrazující větší válečné konflikty nad cca 1000 obětí za posledních 200...

Graf zobrazující větší válečné konflikty nad cca 1000 obětí za posledních 200 let podle databáze COW. Svislá osa počtu obětí je logaritmická, hodnoty tedy rostou velmi rychle. Přerušovaná čára uprostřed vyznačuje hranici 100 tisíc obětí. Z grafu jako vyčnívají obě světové války, a patrný je i poměrně velký počet menších konfliktů v druhé polovině 20. století.

Odpověď je, že zatím bohužel nelze vyloučit, že se nic zvláštního nezměnilo. Statistika nedokáže vyloučit možnost, že jsme se nijak nezměnili a války se vyskytují a budou vyskytovat stejně pravidelně jako v posledních 200 letech - tedy včetně opravdu velkých s řádově desítkami či stovkami milionů obětí (a vyloučený samozřejmě není konflikt, který zcela vyhladí lidstvo, statisticky to není nic vyloučeného). My dnes žijeme pouze v období přechodného klidu. Aby se dnešní „dlouhý mír“ skutečně začal vymykat statistice, musel by pokračovat ještě zhruba dalších 100 až 150 let, říkají Clausetovy výsledky.

Jinak řečeno, jasnou odpověď nemáme. Od konce druhé světové války prostě uplynula příliš krátká doba. Některé údaje naznačují, že k nějaké změně dojít mohlo: je například poměrně překvapivé, že se za poslední desetiletí počet mezistátních konfliktů vlastně nezvýšil, když se téměř zdvojnásobil počet států na Zemi (a také několikanásobně zvýšil počet obyvatel). A i když se počet válek nesnížil, bývají kratší a mívají spíše méně obětí. Bohužel ovšem platí, že v případě válek jsou důležité extrémy, a jedna velká válka tak může zatím poměrně dobrý „průběžný výsledek“ snadno otočit k výrazně horšímu.

Autor:
  • Nejčtenější

Neutrácejte za novou televizi. Stačí takto připojit DVB-T2 za pár korun

Možná i vy budete muset svůj televizor brzy doplnit DVB-T2 set-top boxem, pokud budete chtít nadále přijímat bezplatní...

Kafe jako hnůj. Trápení italského stíhače, který zabloudil do Čech

Před 60 lety se letiště v Hradci Králové stalo místem přistání italské stíhačky s mladým pilotem Ernestem De Majem. Ten...

Celý stát bude bez Photoshopu. Firma předplatitelům ani nevrátí peníze

Firma Adobe oznámila, že musí deaktivovat všechny účty uživatelů ve Venezuele. Přikazuje jim to nařízení prezidenta...

Evoluční schovávaná. Umělá inteligence objevila triky a nečekané chyby

Schovka nevypadá zrovna jako vědecké bádání. Výzkumníci ale simulací miliard her na schovávanou ukázali, že se umělá...

Aby vám televize nepřestala fungovat. Vyberte si set-top box pro DVB-T2

Již za pár týdnů se v některých lokalitách odmlčí část televizního vysílání v současném standardu DVB-T. Ti, co nebudou...

Premium

Výrazný nos, vzdělání sestry. Proto si Gott vybral Ivanu, říká novinářka

Profesní vztah je pojil pětadvacet let, ona ho však osobně poznala už jako holčička. Navzdory všem turbulencím, které...

Krampol o Belmondovi: Když on točil Zvíře, já hrál traktoristu

Přes třicet let promlouvá na české diváky božský Bébel, jak Jean-Paul Belmondovi v rodné Francii přezdívají, hlasem...

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

  • Další z rubriky

Opíjel se jídlem. Jeho případ může pomoci lidem po celém světě

„Alkoholické“ bakterie, které ve střevech vyrábí vysoké množství alkoholu, jsou možná běžnější, než se čekalo....

Za kapku rtuti. Uplynulo šedesát let od jediné české vědecké Nobelovy ceny

V roce 1959 do Stockholmu dorazil jediný český vědec, který kdy dosáhl na Nobelovu cenu, Jaroslav Heyrovský. Tušíte, za...

Cizí planeta a temná hmota. Nobelova cena za fyziku je letos pestrá

Letošní Nobelovu cenu za fyziku získali kanadsko-americký fyzik James Peebles a dvojice švýcarských vědců Michel Mayor...

Tak se dočkali. Nobelovu cenu získali tvůrci lithiových baterií

Nobelovu cenu za chemii pro rok 2019 si odnesli vědci, o jejichž vítězství se mluvilo již dlouho, autoři...

Najdete na iDNES.cz