Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvZa poslední rok udělala podle Jana Tyla umělá inteligence výraznější skok, než většina odborníků čekala. Nenaplnily se předpovědi o „vyčerpání dat“ ani o tom, že by se vývoj velkých jazykových modelů blížil ke stropu. Naopak se dál zostřuje soutěž několika globálních hráčů a kvalita modelů roste napříč obory.
Nejviditelnější změna přišla u generování videa, které se začíná přibližovat realitě natolik, že je pro běžného uživatele stále těžší poznat rozdíl. Současně klesá chybovost při složitějších úlohách a modely zvládají čím dál delší a komplexnější zadání – od analýz textů až po programování.
Výhled na příštích deset let je podle Jana Tyla spíše otázkou tempa než směru. Umělá inteligence se bude dál zlepšovat exponenciálně a běžným lidem umožní realizovat projekty, které dnes vyžadují velké týmy a rozpočty. Vzniknou nástroje, díky nimž si jednotlivec bude schopen vytvořit film, napsat knihu nebo naprogramovat aplikaci jen na základě vlastní vize a správně položených pokynů.
Role člověka se přitom posune od vykonavatele k architektovi – k někomu, kdo udává směr, kontroluje kvalitu a rozhoduje, jaký smysl má výsledek. Právě schopnost kriticky myslet a rozumět tomu, co AI vytváří, se podle Tyla stane klíčovou dovedností budoucnosti.
AI nemůže být z podstaty neutrální
Umělá inteligence dnes není jen technologickým nástrojem, ale stále častěji i prostředím, ve kterém se formují názory, interpretace a postoje, případně může hrozit manipulace.
Podle Jana Tyla, vývojáře a analytika umělé inteligence, je iluzí představa, že by velké jazykové modely mohly být skutečně neutrální. „Každý model nese otisk prostředí, ve kterém vznikl,“ říká v Rozstřelu a dodává, že to platí jak pro americké firmy ze Silicon Valley, tak pro čínské projekty vznikající pod dohledem státu.
Právě koncentrace moci u několika klíčových hráčů podle něj otevírá zásadní otázku důvěry. Upozorňuje například na model Grok spojený s Elonem Muskem: ne kvůli výkonu, ale kvůli tomu, že jej řídí nevyzpytatelný aktér se silným veřejným světonázorem.
„I kdyby někdo chtěl model plně ovládat ideologicky, úplně to nejde. Ale to neznamená, že tam ten hodnotový posun není,“ říká Tyl. Podobně vnímá i Čínu, kterou odmítá vidět černobíle: vedle tvrdé cenzury tam existují i velmi sofistikované a otevřené akademické projekty. Výsledkem je podle něj svět, kde AI není arbitrem pravdy, ale aktivním spolutvůrcem narativů.
Jazyk jako výhoda, ne handicap
Zajímavý posun nastává i v oblasti jazykových modelů. Zatímco dříve byla čeština či jiné slovanské jazyky považovány za problémové, dnes se situace mění. Podle Tyla dokonce nedávné testy ukázaly, že polština vychází v některých úlohách lépe než angličtina.
Důvod je překvapivě prostý: slovanské jazyky jsou striktnější, mají méně významových nejasností a fungují pro modely trochu jako „programovací jazyk“.
Miliardářem za pár měsíců. Na boomu umělé inteligence zbohatli i dvacátníci |
Čeština podle něj už dnes rozhodně není outsiderem. Velké jazykové modely se na ní učí z obrovského množství textů – knih, odborných článků i poezie – a dokážou pracovat nejen s běžným jazykem, ale i s odborným stylem.
„V některých úlohách už modely zvládají češtinu lépe než průměrný uživatel,“ říká Tyl a dodává, že skutečný rozdíl dnes není v jazyce, ale ve velikosti a kvalitě modelu.
Proč je český model drahý
Debata se nevyhýbala ani politice. Myšlenka „vlastní české AI“ se podle Tyla dobře poslouchá, ale v praxi naráží na realitu. Vybudovat velký jazykový model znamená miliardové investice do datových center, energie a špičkových týmů. „To je pro Českou republiku extrémně drahá cesta,“ říká otevřeně.
Smysluplnější alternativou je podle něj práce s menšími či středními modely, které mohou běžet lokálně, respektovat evropská pravidla a chránit citlivá data.
Wikipedie má konkurenci. Muskova Grokipedie bude coby dílo AI mj. „hledat pravdu“ |
Právě kombinace jazykové kvality, kontroly dat a kritického myšlení uživatelů podle Tyla rozhodne o tom, zda se AI stane nástrojem emancipace, nebo tichým prostředkem manipulace.
Co nebude nikdy umět? Ztratí kvůli nim lidé práci? Nahradí AI lidské emoce? A lze zneužít informace, které lidé dobrovolně poskytují veřejně přístupným jazykovým modelům? I o tom hovořil Jan Tyl v Rozstřelu.
