Jak se vyhnout chřipce? Věřte svým očím. „Přenašeče“ poznáte

aktualizováno 
Vědecký experiment potvrdil to, co všichni tušíme: nemocného člověka dobře poznáme i jen podle obličeje. Také se podařilo zjistit, které detaily ve tváři nemoc prozradí nejlépe.

Nemoc dokážeme poznat na první pohled | foto: montáž: Pavel Kasík, Technet.czProfimedia.cz

Letošní chřipková sezona nám začala oficiálně zhruba před měsícem (přesně ve 48. týdnu roku 2017, viz zprávu Státního zdravotního ústavu (v PDF)), a byť je zatím stále mírná a žádnou chřipkovou epidemii nemáme, infekcím se vyhne málokdo z nás. Trávíme mnohem více času v uzavřených prostorách a to je zřejmě hlavní důvod, proč se nemoci přenášejí snáze než během léta.

Ale riziko lze výrazně ovlivnit mimo jiné i tím, že se budeme dobře dívat, s kým svůj čas v interiérech budeme trávit. Nemocné totiž dokážeme poznat už na první pohled s velmi dobrou spolehlivostí - jak asi většina z nás už ví z vlastní zkušeností. Díky studii vydané na začátku letošního ledna v časopise Proceedings of the Royal Society B ovšem máme lepší představu, jak dobří vlastně v této činnosti jsme a které rysy nejspíše nemoc prozradí.

Nemoc lidé poznali i z fotografie

V podstatě šlo o poměrně prostý experiment švédských lékařů, ve kterém dobrovolníci odhadovali zdravotní stav několika desítek lidí na fotografiích. Snímky byly pořízeny při dvou různých příležitostech v rozmezí několika týdnů, vždy dvě hodiny poté, co jim lékaři podali injekci.

Dobrovolníci dostali injekci buď s placebem, nebo s bakteriálním toxinem.

Jednou „subjekty“ dostaly do těla neškodnou dávku fyziologického roztoku, která neobsahovala nic nebezpečného, v druhém případě pak dávku bakteriálního toxinu (endotoxin E. coli), který u nich vyvolal krátkodobou „slabost“ a stav podobný akutní infekci. Efekt ovšem není příliš výrazný, jak můžete posoudit na fotografii pod tímto odstavcem.

Na sebe položené fotografie osmi dobrovolnic z experimentu po dávce...

Na sebe položené fotografie osmi dobrovolnic z experimentu po dávce bakteriálního toxinu (a) a placeba (b). Na základě podobných neutrálních „pasových fotografií“ pak další skupiny účastníků odhadovaly, zda jsou lidé na snímcích zdraví, či nemocní.

Skupina dalších dobrovolníků, která si pak snímky prohlížela, měla u každého předloženého snímku říci, zda je dotyčný nemocný. Neměli přitom mnoho času, na jeden snímek měli maximálně pět sekund. Přesnost i tak byla výrazně vyšší, než by předpokládala náhoda: lidé odhalili ve snímcích více než 60 procent nemocných správně. Samozřejmě přesnost nebyla úplně dokonalá (zhruba v 15 procentech případů označili například zdravé za nemocné), ale rozhodně byla úspěšnost výrazně vyšší, než kdyby šlo jen o náhodu. Navíc připomínáme, že šlo o laiky, kteří měli na pár sekund k dispozici fotografii neznámého člověka pořízenou jen dvě hodiny po „nakažení“.

Když pak další skupina dobrovolníků měla určit, které rysy označují člověka na snímku jako nemocného, ukázalo se, že se řídíme minimálně několika znaky. Na první místě byly zmiňovány bledé rty, statistická analýza odpovědí pak ovšem ukázala, že nejspolehlivějším poznávacím znamením nemoci nebyly rty, ale povislá víčka a bledší pleť. Svou roli hrálo i to, zda se dotyčný zdál unavený, měl zarudlé oči či napuchlý obličej.

Na obecné závěry je brzy

Tato poznávací znamení bychom neměli považovat za univerzálně platná. „Nemocní“ byli vyfotografování jen pár hodin po injekci. Je možné, že u každé nemoci se postupně objeví poněkud jiné příznaky.

Nemůžeme tvrdit, že rozpoznávání funguje u každé nemoci stejně, na to nemáme údaje. Zdá se ovšem, že náš, z evolučního hlediska samozřejmě cenný „radar“ na nemocné je opravdu dobrý a můžeme mu do značné míry věřit. Dokáže poměrně spolehlivě odhalit i velmi nedávno nakaženého.

Existence radaru na nemocného by také mohla pomoci vysvětlit některé naše další podvědomé chování. Z experimentů například víme, že lidé se méně ochotně baví s někým, kdo vypadá nevyspale. Nemusí to být jen tím, že takoví lidé jsou popudlivější a méně příjemní, možná můžeme v jejich únavě vidět i stopy nemoci.

Autor:
 

Nejčtenější

Jednosměrná letenka na rudou planetu se odkládá. Mars One krachuje

Ilustrace základny na Marsu, jak si ji představují v organizaci Mars One...

Firma Mars One, která slibovala soukromý let na Mars už v roce 2024, zkrachovala. Plány dostat na Mars lidské obyvatele...

Tančík pro vnuka poručíka Grubera. Němci ho nasadili i proti Tálibánu

Lehké obrněné vozidlo Wiesel s 20mm kanonem

V množině bojových vozidel Bundeswehru nalezneme s trochou štěstí i malé, ale o to více zajímavé tančíky Wiesel. Do...

Poslední Hitlerovy narozeniny nestály za nic. Supertanků se nedočkal

3D model stíhače tanků Jagdpanther, přezbrojeného na kanón ráže 128 mm tak, jak...

Na podzim 1944 se třetí říše hroutí a německé zbrojovky se snaží o nemožné. Hledají recept na zázračné zbraně,...

Kapitán nedosáhl na pedály. Začátek proudové éry přinesl zvláštní nehody

B-707 N7071  Braniff

Nová technika není vždy nutně bezpečnější. Dokládá to vývoj v letectví na přelomu 50. a 60. let. Piloti se s novými...

Lokální předpověď počasí se razantně zpřesní, možná pomáhá i váš telefon

GRAF

Nejpřesnější lokální předpovědi počasí dnes nabízejí aplikace v našich telefonech - i proto, že s nimi samy pomáhají....

Další z rubriky

Gigantický ještěr se žraločími zuby mohl žít a lovit ve smečkách

Rekonstruované kostry tří jedinců druhu Mapusaurus roseae v různých věkových...

Souboj titánů, tak mohlo vypadat zápolení smečky obřích ještěrů Mapusaurus roseae s kolosy pojmenovanými...

Proč ženy utrácejí za módu? Protože lžeme o tom, co od partnerů chceme

Momentálně platí, že když krajka, tak netradiční. Objevuje se často ve formě...

Proč se ženy tolik starají o módu, když potenciální mužské nápadníky na jejich rafinovaných róbách údajně zajímá hlavně...

Chcete malého svalovce? My vám dítě poupravíme, láká firma

Ilustrační snímek

Bývalý programátor sháněl peníze na firmu, která chtěla vyvinout postupy pro vytváření geneticky upravených dětí. Měly...

Najdete na iDNES.cz