Ig Nobelovy ceny se udělují od roku 1991 za potrhlé objevy v různých vědních oborech. Název je odvozen od anglického slova „ignoble“, které znamená „nevážný, nehodný“. Na rozdíl od skutečných Nobelových cen nejsou hodnocením celoživotního díla. Obvykle jsou odměnou za konkrétní článek nebo práci.
Původně byly určeny pro skutečně špatné a pitomé nápady, ale v posledních letech si ocenění odnášejí spíše vědecké práce, které seriózními vědeckými metodami popisují absurdní témata.
Letošní kulatý 30. ročník udílení cen se odehrál 17. září a vzhledem k pandemii způsobené virem SARS-CoV-2 byl na rozdíl od běžného roku pouze online. Ve výběru cen ovšem pandemie hrála menší roli, než byste nejspíše řekli. Převládala témata a výzkumy podstatně lehčího charakteru.
Fyzika Co dělá žížala při zemětřesení?
Zemětřesení nejsou v řadě míst světa nic neobvyklého. Nikdo se však zatím nezabýval tím, jak na rozkmitání půdní masy reagují živočichové v podzemí. Majitelé IgNobelovy ceny v roce 2020 za obor fyzika s pomocí experimentálního vysokofrekvenčního vibračního boxu odpověď konečně nalezli. Zjistili, že buňky v tělech žížal, tvořené pochopitelně z větší části vodou, se po vertikálním rozkmitání okolního prostředí zploští a roztáhnou horizontálně.
Autoři experimentálně ověřili, že žížalu si lze z tohoto hlediska zjednodušeně představit jako velkou kapku vody s pružnou slupkou. A hned navrhují pokus, který by toho využíval k měření šíření nervových vzruchů tělem těchto kroužkovců. Takže se nejspíše může dočkat pokračování.
Výsledky modelování žížalího těla jako vaku s kapalinou v obalu s danou průžností
Ekonomie Národní ekonomika za hubičku
Cenu za ekonomiku protentokrát získal mezinárodní tým badatelů deseti zemí, kteří skutečně komplexně vyhodnotili vzájemný vztah mezi národními příjmy a ekonomickou nerovností zástupců obou pohlaví v různých státech (dohromady 13 států na 6 kontinentech) a tím, jak často se v daných státech lidé líbají.
Romantické polibky, jejich frekvence, se ukázaly být nad očekávání dobrým prediktorem statistik HDP a tzv. indexu relativního bohatství podle Giniho. Korelace byla v tomto případě mnohem silnější než u obyčejného tulení a průměrné frekvence sexuálních styků. Navíc ona četnost polibků, jejich rozdávání i přijímání, odrážela potenciální zdraví partnerů a jejich ochotu investovat do dalšího rozvoje, dlouhodobých monogamních vztahů.
A tím i do rovnosti, ekonomické, u obou partnerů. Obecně řečeno, páry z různých zemí, jejichž vzájemná frekvence polibků s léty vztahu výrazně neklesá, se tedy dají počítat k těm s nižší ekonomickou nerovnováhou. Alespoň teoreticky.
Hodnotu studie snižuje jak malý počet vzorků (minimálně 30 žen a 50 mužů na sledovaný stát), částečně zpochybněná univerzálnost gesta polibku a tak i nejasná definice toho, co je to vlastně dobrý polibek. Jistě se tomu budou badatelé dále věnovat v nějaké navazující studii.
Entomologie Mlaskající psychóza a paničtí entomologové
Cenu za entomologii si protentokrát odnesl Richard Vetter, který ukázal, že mnoho odborníků na hmyz (tedy entomologů) se bojí pavouků. Jeho práce: „Arachnofobičtí entomologové: dvě nohy navíc znamenají hodně“ mimo jiné naznačuje, že ani dekády denního styku s hmyzem nezbaví obvykle člověka jeho strachu z pavouků.
Noční slídič na poušti Wahiba Sands v Ománu. Tma a poletující písek nejsou pro fotografa ideální, přesto se díky nasvícení pozadí baterkou podařilo tento snímek ulovit. Za cenu toho, že naštvaný a rychlý obří pavouk skočil fotografovi na nohu. Nakonec se ale uklidnil, protože mu žádné nebezpečí nehrozilo.
Přináší také nezapomenutelnou historku jednoho nejmenovaného entomologa, kterému malý pavouk vlezl při řízení vozu do nosní dírky. Vědci se podařilo pavouka vyfouknout, ale chápeme, že po takovém zážitku je těžké se arachnofobie zbavit.
Cenu přivítal nejen autor práce, ale také jeho zaměstnavatel, Kalifornská univerzita v Riverside. Vědci z této instituce již získali dvě klasické Nobelovy ceny, Vetterův Ig Nobel byl svého druhu první.
Medicína Komu vadí mlaskání
Ceny za medicínu se dostalo také belgickým a holandským badatelům, kteří upozornili na dlouho opomíjený fenomén tzv. misofonie. Tedy nepříjemných, nelibých pocitů, které v lidech intenzivně vyvolávají zvuky hlasitého přežvykování a mlaskání.
Za stanovení diagnostických kritérií možné nové a široce rozšířené psychické poruchy si odnesli cenu za medicínu. Jen pro doplnění: psychickou poruchou byste podle nich mohli trpět ne pokud mlaskáte, ale pokud vám to vadí.
Materiál Nůž z h... je na h...
V oblasti materiálových věd zazářili britští a američtí badatelé, kteří velmi názorným a praktickým způsobem demonstrovali, že nože a ostří vyrobená ze zmrzlých lidských exkrementů nefungují.
Znovu nešlo o nápad z jejich vlastní hlavy. Chtěli ověřit v mnoha knihách i filmových dokumentech opakovaný příběh o tvrdohlavém starém Inuitovi, který se v 50. letech odmítal přestěhovat do vesnice a chtěl zůstat „na ledu“. Rodina ho údajně chtěla přesvědčit za každou cenu, a tak mu nakonec vzali i všechny jeho nástroje pro přežití, včetně nože. Vynalézavý stařík si ovšem vyrobil nůž z vlastních exkrementů a zmizel do ledové krajiny.
Autorům letos oceněné práce se příběh, který se poprvé objevil v knize antropologa Wada Davise „Shadows in the Sun“, zdál podezřelý a rozhodli se ho ověřit experimentálně. Jak zjistili, nůž ani při jejich nejlepší snaze (zmrazení na -50 °C, ostření s pomocí kovových nástrojů, které starý muž v příběhu neměl) prostě nefungoval. Místo toho, aby s ním bylo možné řezat kůži jako ve zmíněném příběhu, nechával prý na materiálu pouze „stopy fekálií“.
Mimochodem, práce nezpochybňuje, že někdy vlastní exkrementy mohly polárníkům pošloužit v nečekané roli. Vysloveně zmiňují případ dobrodruha Petera Freuchena, který se s pomocí zmrzlého exkrementu vysekal z ledu. Jak říkají autoři práce, nůže je něco jiného než dláto. Byť o Freuchenově historce můžete mít pochybnosti, v tuto chvíli ji stále nelze vyvrátit. To je pokus, který na realizaci a nevyhnutelnou IgNobelovu cenu stále čeká.
Akustika Aligátor na héliu
Za velké finále letošních Ig Nobelových cen je ale považován ohodnocený počin mezinárodního týmu badatelů na poli akustiky, publikovaný v Žurnálu experimentální biologie. Nalezli totiž odpověď na to, jaký zvuk bude vydávat samice aligátora v atmosféře obohacené o heliox, tedy směs kyslíku a hélia. Pokud byste totiž čekali, že půjde o nějaké medvídkově-pištivé zvuky, zmýlili byste se. Aligátoři totiž v dané atmosféře spíše říhají.
„Naším záměrem bylo stanovit, zda v aligátořích hlasových cestách dochází k nějaké rezonanci, podobně jako u lidské řeči,“ vysvětluje biolog Tecumesh Fitch, který se na poutavém výzkumu podílel. Ukázalo se, že rezonanční faktor určitou roli hraje a hluboké zlověstné mručení aligátorů je podle všeho vokálním odrazem jejich hmotnosti a velikosti těla. Cesta k poznání nebyla snadná. Jak Fitch dodává, nejtěžší částí bylo přimět aligátora, aby se dobrovolně nadýchal hélia. Nakonec s tím pomohla utěsněná vodní nádrž.
Schéma experimentu s aligátorem v héliové atmosféře. Pokus probíhal v uzavřeném boxu, ve kterém vědci postupně nahradili běžnou směs atmosférických plynů upravenou.
Psychologie Je narcisismus v obočí?
Kanadští a američtí badatelé přispěli světu poznáním v oblasti praktické psychologie. Přišli s unikátní metodou, jako identifikovat osoby s narcistickou poruchou osobnosti. Stačí jen sledovat, jak dalekou péči věnují pozorované subjekty vlastnímu obočí.
Oceněná studie rozvíjí starší a několikrát opakované pozorování, že lidé dokážou osoby s narcistickou poruchou osobnosti poznat s poměrně vysokou pravděpodobností již podle fotografie. Jde v podstatě o detailnější výzkum, který ukázal, že jedním z důležitých detailů, který rozpoznávání umožňuje, je zřejmě právě obočí.
Nezbývá tedy, než se s letošními šampiony, nositeli Ig Nobelovy ceny, rozloučit tradiční zdravicí, která každoroční předávání cen uzavírá. „Pokud jste letos nevyhráli cenu – a zvláště, pokud jste ji vyhráli – za rok více štěstí.“
Last, but not leastHodnoceny byly již tradičně i speciální a mimořádné počiny. Cenu za management obdržel, bohužel v nepřítomnosti, Xi Guang-An, nájemný vrah z čínského Kuang-si. Ten se po obdržení kontraktu a platby za úkladnou vraždu rozhodl předisponovat zakázku na dalšího nájemného vraha (muže jménem Mo Tian-Xiang). Ten, po zralé úvaze, přetavil obdrženou zálohu na další objednávku stejného zadání. Jeho sub-dodavatelem se měl stát Yang Kang-Sheng. I ten si vzal zálohu, ale vraždit nehodlal. Místo toho si najal za snížený podíl dalšího vraha, jménem Ling Xian-Si. Původní odměna za plánovanou vraždu se v každém kroku outsorcingu snižovala, až k činu nakonec vůbec nedošlo. Cenu za mír si tentokrát nepřevzali diplomaté Indie a Pákistánu, reprezentující země tradičních nukleárních rivalů. Kteří podle všeho trávili večery tím, že zvonili vzájemně na své ambasády a pak utekli před tím, než jim někdo přišel otevřít. Což jistě zásadním způsobem přispělo ke snížení napětí mezi oběma státy. Zvláštní cenu za vzdělávání v oblasti medicíny obdrželi prezidenti Brazílie, Velké Británie, Indie, Mexika, Běloruska, USA, Turecka, Ruska a Turkmenistánu. Zdůvodnění? V době pandemie covid-19 totiž zřetelně dokázali, že rozhodnutí státníků mají totiž na život a smrt obyvatel daleko výraznější efekt politická rozhodnutí, než vědci a lékaři. |
