Podle S. Leacocka v návodu, jak psát detektivku "slavný detektiv nemůže zároveň vyprávět příběh a objasňovat své metody. Proto musí dostat společníka, takového nechápavého chudáčka blbečka, nejlépe hloupějšího, než čtenář, který se detektiva pořád vyptává. Od té doby, co to udělal S.A.Doyle s Holmesem a Watsonem, opičí se po něm všichni"

S tím srovnáním s gramatikou je to trefa do černého. Nasi prarodice umeli krasne psat (krasopis) a vse ostatni ....nasi rodice uz meli "jen" gramatiku a dobre pocitat z hlavy .....moje generace uz mela dovoleno ve skole pouzivat kalkulacky a je nekdy fakt k placi pozorovat jak nekdo na 87-19 vytahuje mobil .... a dnesni generace uz zije na internetu, kde uz ani nejde o pravopis a vse omlouvaji stylem "cáák, opsach snat chápeš, né ?"

Ohledně obav z možného zacyklení výstupu při silném spoléhání na počítač. Výstupem vždy bude výsledek léčby a pokud by určitá léčba po nějaké době začala vykazovat příliš neúspěchů od neefektivitivního prodlužování a prodražování přes vedlejší účinky až po častější úmrtí pacientů, pak by toto bylo zahrnuto do dalšího hledání.

Ano, to je samozřejmé. Ale co ty případy, kde by se člověk zamyslel, jestli vůbec jdou řešit a jestli není potřeba úplně jiný postup "out of the box"? Tohle spojení myslím dostane nový význam.

Lékař může stále říct:

Elementary, dear Watson!

Musím říct, že právě toho, až počítač o něčem bude tvrdit, že je to "elementary", se trochu bojím. Proto je důležité, aby počítač Watson vždycky uměl vysvětlit, proč k něčemu dospěl (tým od IBM na to prý klade velký důraz, což je dobře).