Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvGestapo je veřejnosti známo především jako nechvalně proslulá nacistická tajná policie, která naháněla strach všem nepřátelům třetí říše. Tajnou policii zakládal původně v roce 1933 Hermann Göring, ale později ji vedli Reinhard Heydrich a Heinrich Müller. Vzhledem k tomu, že bylo úzce napojeno na SS, gestapo bez ohledu na kompetenční spory řídil také Heinrich Himmler.
Gestapo ovšem nebyla jen tajná policie, která měla na starosti potírání odboje a konečné řešení židovské otázky. Byla to efektivní mašinerie, která fungovala na principech systematického teroru. Bylo řízeno z hlavního říšského bezpečnostního úřadu a jeho úkolem bylo potlačování veškerého odporu vůči nacistickému režimu.
Kdo byli muži v čele gestapa?
Pražská úřadovna gestapa byla největší v celé říši. Vedoucí gestapa v protektorátu byli mladí, vzdělaní, ambiciózní a krutí muži. „Většina měla právnické vzdělání, někteří i doktorát. Byli to kariéristé, kteří si chtěli budovat budoucnost v rámci nacistického aparátu,“ pokračuje Zumr.
Zajímavostí je to, že vedoucí příslušníci českého a moravského gestapa v rámci protektorátu nebyli národnostně sudetskými Němci. „Velitelé byli výhradně Němci z takzvané staré říše. Sudetští Němci hráli jen marginální roli,“ upřesnil Zumr.
„Nebylo to ale z důvodu jejich ideologické nespolehlivosti, nýbrž kvůli důslednému dodržování kariérního řádu Gestapa. Pokud tedy sudetští Němci nastoupili ke gestapu v roce 1938 nebo 1939, během následujících šesti let jednoduše neměli dostatek času na to, aby v úřední hierarchii mohli zastávat vedoucí funkce,“ doplňuje Zumr.
Příslušníci protektorátního gestapa rozhodně nebyly nesamostatnými jednotkami, které pouze plní rozkazy nadřízených. Právě naopak, velitelský sbor v Čechách a na Moravě byl velmi iniciativní a často překračoval své kompetence.
„Byli skutečně fanatickými nacisty a zároveň toužili po velké kariéře. A právě tady směs kariérismu a fanatičnosti vytvořila neuvěřitelný tlak zespoda na aplikaci všech různých nařízeních a radikalizaci zespoda,“ konstatuje Jan Vajskebr.
Nepotrestaní zločinci v Západním Německu
Služba v gestapu na území protektorátu byla podle historiků doslova „za odměnu“. Platilo totiž, že na území Čech a Moravy bylo na válečné poměry poměrně bezpečno a protektorát byl územím, které bylo dlouhou dobu mimo dosah spojeneckých bombardérů.
Zajímavé jsou poválečné osudy protektorátních gestapáků. Po válce se totiž významná část vysokých představitelů českého a moravského gestapa vyhnula spravedlnosti. Ve své knize Vajskebr ze Zumrem uvádějí, že mnozí prchli do západních okupačních zón, kde se postupně začlenili do společnosti.
Ukázka z knihy„V roce 2010 zemřel ve svém rodišti, v malebném porýnském městě Neustadt an der Weinstrasse, Karl Weintz. Jako ctihodný občan a mecenáš se dočkal obsáhlého nekrologu v tiskovině místního historického spolku. Do textu, který jeho život náležitě oslavil, se ovšem nedostalo mnoho důležitého. Weintz byl ve 30. a 40. letech minulého století přesvědčeným nacistou a zejména příslušníkem obávané tajné státní policie. V jejích řadách se podílel na okupaci řady zemí, české země nevyjímaje. Jeho patnáctileté členství v NSDAP a necelých osm let u gestapa bylo po válce zapomenuto a on nebyl nikdy postaven před soud. Pověstné boží mlýny mlely v jeho případě zcela naprázdno. Weintz zemřel ve věku sto jedna let jako pravděpodobně poslední z příslušníků velitelského sboru gestapa působícího v Protektorátu Čechy a Morava.“ |
Někteří působili ve státní správě, jiní se věnovali soukromému podnikání a někteří se dokonce dostali do západoněmeckých tajných služeb. „Dá se ale říct, že taková ta představa o krysích linkách, které směřují až do Argentiny, se v případě protektorátních příslušníků gestapa ukázala jako lichá,“ uvedl Jan Vajskebr.
Shovívavost západního Německa
Jedním z nejvýraznějších případů byl gestapák a nacista Karl Weintz, někdejší vysoký důstojník gestapa, který podle obou historiků válku přežil a zemřel v požehnaném věku a v blahobytu jako respektovaný občan.
A nejde o jediný případ. Západoněmecká justice byla podle obou historiků vůči bývalým nacistům značně shovívavá. Pokud se tedy velitelům gestapa podařilo přečkat dva nebo tři roky bezprostředně po druhé světové válce, většinou se vyhnuli trestu.
Hrůza jménem Geheime Staatspolizei. K hlavním nástrojům tvrdého potírání odboje patřilo gestapo |
„I když Československo dodalo stovky dokumentů o válečných zločinech těchto mužů, žádný z nich nebyl odsouzen. Politické okolnosti studené války hrály v jejich prospěch,“ vysvětlil Jan Zumr.
Naopak komunistická StB služby bývalých příslušníků gestapa nevyužívala. „Ze zkoumaného vzorků mužů byl pouze jeden z nich po skončení války naverbován StB jako spolupracovník, nicméně spolupráce trvala asi rok a nikam nevedla, takže byla ukončena,“ uzavírá Jan Zumr.
