Když byl před čtvrtstoletím nahrubo přečten lidský genom, předháněli se genetici v optimistických vizích. Šéf projektu Human Genome Francis Collins byl přesvědčen, že brzy budeme chodit k lékaři s cédéčkem, na němž budeme mít uložená data o genomu. Na základě těchto informací pak dostaneme léčbu na míru.
Těm, kdo se nemohli světlých zítřků tzv. personalizované medicíny dočkat, začaly nabízet náhled do genomu soukromé firmy, jako jsou 23andMe, Ancestry a mnohé další. Stačilo zaslat vzorek slin a zaplatit. Zákazník se dozvěděl, k jakým chorobám má zvýšené dědičné sklony, kdo jsou jeho předkové, kde všude má pokrevní příbuzné nebo zda má vrozené dispozice ke sportu. Některé firmy k tomu nabízely i sestavení jídelníčku, který měl kompenzovat dědičné slabiny, a prodávaly za tímto účelem i potravinové doplňky.
Zdálo se, že zákaznickým genetickým testům patří budoucnost. 23andMe získala od svého založení v roce 2006 kolem 15 milionů klientů z celého světa a 80 % z nich poskytlo souhlas s využitím své DNA pro výzkumné účely. Firma se řadí k největším hráčům na trhu s komerčními genetickými testy. Její hodnota se odhadovala na 6 miliard dolarů. Jenže to už dávno není pravda.
Mezi více než milionem DNA profilů nalezli policejní bioinformatici jeden, který patřil člověku z širšího příbuzenstva vraha. A zákazníci genetických firem nebyli dvakrát nadšení z vyhlídky, že na základě jejich profilu může policie obvinit kohokoli z jejich příbuzných ze zločinu.
