V té době ještě neprobíhala ani slavná „Válka o kosti“ mezi Charlesem Othnielem Marshem a Edwardem Drinkerem Copem, ta propukla až o více než tři desetiletí později. V době objevu tedy byla americká „dinosauří“ paleontologie takříkajíc v plenkách a objevy dinosauřích fosilií byly známé v podstatě jen ze západní Evropy. Právě zkamenělina z New Jersey přitom patřila k dosud nejlépe zachovaným a pomohla upřesnit pohled na takřka ještě neznámou anatomii a fyziologii dinosaurů.
V sedimentech souvrství Woodbury, jak je dnes nazýváno, tehdy jistý John Estaugh Hopkins vykopával slín a narazil při tom na obří kosti. Ty vystavil ve svém domově v Haddonfieldu jako zajímavou atrakci pro všechny návštěvníky. Trvalo pak přesně dvacet let, než se do Hopkinsova domu dostavil jako vážený host i filantrop, právník a geolog na dovolené jménem William Parker Foulke. Toho zkamenělé kosti, o kterých se již dříve dozvěděl od místních obyvatel, natolik zaujaly, že si od jejich majitele vyžádal popis místa objevu a vypravil se na lokalitu sám.
Ještě v roce 1858 fosilie s pomocí dělníků vykopal a shromáždil všechny fosilní kosti, které se daly z původní dinosauří kostry získat. Fosilie pak poskytl k výzkumu tehdejší přední americké kapacitě v paleontologii obratlovců, profesoru Josephu Leidymu. Leidy společně s Foulkem sestavili fragmentární kostru z částí kostí končetin, pánve, 28 obratlů (z toho 18 ocasních), kostních elementů prstních článků, osmi zubů a dvou malých fragmentů z čelistní kosti. Ještě v roce 1858 stihl Leidy nového dinosaura formálně popsat a na počest svého spolupracovníka Foulkeho jej pojmenoval Hadrosaurus foulkii.
V roce 1868 byla vytvořena spekulativní rekonstrukce kostry hadrosaura, představující vůbec první smontovanou dinosauří kostru v historii. Místo objevu, dnes nazývané Hadrosaurus foulkii Leidy site, bylo znovuobjeveno roku 1984 a o deset let později vyhlášeno Národní historickou památkou Spojených států amerických. V roce 1991 se navíc Hadrosaurus foulkii stal „státním dinosaurem New Jersey“ a o tři roky později dokonce „státní fosilií“ tohoto státu, což odpovídá jeho historickému významu.
Osmimetrový „drobeček“
Jakým dinosaurem tedy hadrosaurus (jehož rodové jméno v překladu znamená cosi jako „těžký/objemný ještěr“) ve skutečnosti byl? Dnes tohoto býložravého ornitopoda řadíme samozřejmě do čeledi Hadrosauridae (jako její typový rod) a podčeledi Hadrosaurinae jako jejího vývojově primitivního zástupce. Dříve byla klasifikace hadrosauridů jednodušší, neboť se rozlišovaly jen dvě její podskupiny, lambeosaurini s výraznými lebečními hřebínky a hadrosaurini, obvykle s typicky „plochou“ hlavou.
Novější výzkumy však ukázaly, že hadrosaurus a ostatní „hadrosaurini“ spolu ve skutečnosti nejsou natolik blízce příbuzní, aby mohli být řazeni do společné podčeledi, a pro všechny ostatní druhy tak byla vyčleněna nová podčeleď Saurolophinae. Hadrosaurus zůstal ve své vlastní podčeledi Hadrosaurinae jako jejich vzdálenější „bratranec“. Vědecká studie z roku 2014 nicméně přichází se zjištěním, že Hadrosaurus byl v každém případě zástupcem monofyletické skupiny, zahrnující všechny ne-lambeosaurinní hadrosauridy.
Ať už je však systematické zařazení tohoto ornitopoda jakékoliv, jisté je, že se jednalo o velkého a impozantního živočicha. Jeho fosilie byly objeveny v marinních sedimentech, mrtvé tělo tedy bylo z pevniny transportováno řekou a uloženo u mořského dna, kde později kosti fosilizovaly. Hadrosauři žili v období pozdní křídy (raného kampánu), asi před 80,5 až 78,5 miliony let. Byl to poměrně velký (byť ne obří) hadrosaurid, dosahující například podle Gregoryho S. Paula délky kolem 8 metrů a hmotnosti minimálně 2 000 kilogramů.
Hadrosaurus foulkii byl středně velkým hadrosauridem, dosahujícím délky v rozmezí 7 až 9 metrů a hmotnosti několika tun. Žil v době před zhruba 80 miliony let, a patří tak k vývojově starším zástupcům své čeledi.
Velcí odrostlí jedinci nicméně mohli být ještě podstatně větší, objevují se (zřejmě přehnané) odhady hmotnosti až kolem 8 tun. O dalších dinosauřích druzích, kteří s hadrosaurem sdíleli životní prostředí, není bohužel mnoho známo. Dinosauří fosilie v sedimentech souvrství Woodbury jsou poměrně vzácné a špatně zachované, což obvykle neumožňuje jejich přesnější zařazení. Ostatně i samotný hadrosaurus byl navzdory svému „relativně kompletnímu“ stavu dochování rekonstruován pouze z 35 vykopaných kosterních částí.
Predátory těchto býložravých ptakopánvých dinosaurů byli nepochybně velcí tyranosauroidní teropodi (jako byl jen asi o milion let později žijící druh Appalachiosaurus montgomeriensis), kteří tyto oblasti nejspíš v hojných počtech obývali. O historickém významu hadrosaura každopádně svědčí i fakt, že dnes stojí socha tohoto dinosaura na čestném místě přímo v centru městečka Haddonfield.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.
