 |
Britský reverend a přírodovědec William Buckland (1784–1856) vycházel při popisu z fosilních pozůstatků, objevených již v roce 1815. Jednalo se o část čelisti, pánve, lopatky, kostí zadní končetiny a několik obratlů. Megalosaura vědec popsal jako obrovitého dravého ještěra, přestože si již tehdy všiml mnohých nesrovnalostí (například zubů zasazených v jamkách a relativně „vzpřímených“ končetin).
Od prvních objevů dinosaurů k jejich správné anatomické interpretaci potom muselo uběhnout ještě mnoho času. Megalosaurus byl následně bez problémů akceptován vědeckou veřejností (a stal se tedy prvním formálně popsaným dinosaurem). O životě tohoto pozoruhodného predátora ovšem tehdy ještě nikdo nic konkrétního nevěděl.
Záhadný zub
Jen o rok později následoval jiný popis, který ještě více podnítil zájem o dinosaury u laické veřejnosti. Na jaře roku 1822 získal britský lékař a nadšený amatérský sběratel fosilií Gideon Algernon Mantell (1790–1852) kus pískovce se zkamenělým zubem. Již předtím mu od dělníků v místních lomech (oblast Sussexu v jižní Anglii) přicházely podobné pozůstatky jakéhosi podivného pravěkého živočicha.
Neobvyklý listovitý tvar zubu Mantella zaujal, a tak pátral po dalších pozůstatcích záhadného velkého tvora. Po dalších nálezech dospěl nakonec k závěru, že fosilie patří obrovitému býložravému plazovi. „Býložravý plaz“ přitom patřil k neakceptovatelným myšlenkám viktoriánské zoologie, odporujícím zoologickým poznatkům té doby.
Tvrzení doktora Mantella tedy zprvu nebylo vědeckou obcí z Geologické společnosti v Londýně přijato. Horlivý objevitel se nejdříve nesetkal s pochopením ani u svého kolegy Bucklanda, ani v případě největšího přírodovědce své doby, zakladatele srovnávací anatomie a paleontologie obratlovců, Francouze Georgese Cuviera (1769–1832).
Mantell se však nevzdával a po mnoha marných pokusech prokázat pravdivost svých vývodů mu údajně pomohla náhoda. Podle tohoto podání se vydal opět do Londýna, aby nalezené zuby porovnal se zuby v muzejních sbírkách plazů. Nenalezl zde však nic podobného tomu, co právě držel v ruce. Shodou okolností se však v muzeu ten den setkal se Samuelem Stutchburym (1798–1859), přírodovědcem a geologem, který se zabýval také studiem leguánů.
Stutchbury následně porovnal Mantellův fosilní zub se zuby svého exponátu leguána. Podobnost byla značná a pro Mantella to představovalo konečný impuls. V roce 1825 popsal pravěkého býložravého plaza pod rodovým jménem Iguanodon („leguání zub“).
„Svého“ dinosaura si badatel představoval víceméně jako obřího, mnohonásobně zvětšeného leguána. Ke skutečnému pochopení dinosaurů v jejich celé složitosti musela uplynout ještě hodně dlouhá doba. Dnes je někdy právě Gideon Mantell považován za pomyslného zakladatele „dinosauří paleontologie“ a v Cuckfieldu na jihu Anglie mu byl roku 2000 dokonce postaven památník.
