Bezmála pět miliard obyvatel naší planety získává zprávy prostřednictvím sociálních sítí. Na těch jsou k dispozici informace velmi různorodé kvality – vědecky ověřenými fakty počínaje a záměrně šířenými dezinformacemi konče. Odborníci se shodují v tom, že šíření dezinformací může ve společnosti napáchat značné škody.
Pokud například lidé uvěří antivaxerským tvrzením o škodlivosti očkování, klesá počet lidí chráněných vakcínou, stoupá počet nakažených a v případě smrtelných onemocnění roste i počet obětí na životech. V případě mRNA vakcíny proti covidu je na sociálních sítích objem pravdivých a nepravdivých informací vyrovnaný 50 : 50. Přitom lidé neočkovaní proti covidu umírali na tuto nemoc častěji než lidé, kteří se nechali očkovat.
Boj s dezinformacemi zacílený na ty, kteří je produkují a šíří, nemá velkou naději na úspěch už proto, že je těžké určit, kde končí regulace a kde začíná porušování práv na svobodu projevu. Jako lepší řešení se jeví zvýšení odolnosti populace vůči dezinformacím. K tomu by bylo dobré vědět, které skupiny jsou k dezinformacím nejméně kritické a nejsnáz je akceptují.
Často se má za to, že mezi zranitelnějšími převažují senioři, lidé s nižším vzděláním a ženy. Nejnovější velmi důkladná analýza však odhalila něco jiného. Tým vedený Mubashirem Sultanem z berlínského Institutu Maxe Plancka pro vývoj člověka publikoval její výsledky ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Studie Sultanova týmu shrnuje výsledky ze třiceti jiných studií. Tyto takzvané metaanalýzy obvykle shrnují výsledky cizích studií. Sultan zvolil jiný, pracnější postup. Získal originální data z každé z třicítky studií a ta pak znovu vyhodnotil jako celek. Závěry takových metaanalýz mají mnohem vyšší vypovídací hodnotu.
Vědci tak měli k dispozici data od víc než jedenácti tisíc dobrovolníků ve věku 18–88 let, kteří v rámci třiceti studií zhodnotili pravdivost či nepravdivost čtvrt milionu titulků ke zprávám různé kvality. Vědci sledovali, nakolik se do odolnosti vůči dezinformacím promítá věk, pohlaví, vzdělání a politická orientace. Kladli si i další otázky. Nakolik pomáhá při odhalování dezinformací analytické myšlení? Nechají se lidé ovlivnit tím, že se se zprávou potkávají opakovaně? Jsou náchylnější uvěřit mylným zprávám, jež zapadají do jejich náhledu na svět? Výsledky studie jsou bezesporu zajímavé.
