V uprchlických táborech, jako je Zátarí v Jordánsku, nejsou psychologické potíže vzácností. Jednotlivci a rodiny vyhnané válkou ze svých domovů zde žijí mezi desetitisíci s podobným osudem a sužují je mnohé problémy. Studie Světové zdravotnické organizace a Mezinárodního zdravotnického sboru udává, že ze vzorku 7964 uprchlíků velká část z nich uváděla některé ze symptomů psychických potíží. Například 15 % z nich uvedlo, že se bojí natolik, že je nic nedovede uklidnit, 26 % se cítilo tak beznadějně, že už nechtěli žít, a 19 % uvádělo neschopnost vykonávat běžné každodenní činnosti kvůli pocitům strachu, vzteku, únavy, nezájmu, beznaděje nebo úzkosti.
Odborná psychologická nebo psychiatrická pomoc je přitom na podobných místech velmi nedostatková. Ve zjištěních zmíněné studie jen 8% tázaných uvedlo, že se dostali k nějaké formě podpory či pomoci. Chybí samozřejmě dostatek odborníků. Jen v táboře Zátarí žije podle posledních údajů téměř 80 tisíc uprchlíků. Aby se dostalo odborné pomoci každému potřebnému z nich, muselo by být v táboře několik tisíc školených terapeutů, což je samozřejmě nemožné. Reálnou alternativou se možná stane překvapivá věc: chatboti.
Konverzace s počítačemChatbot (chatter robot, tedy kecací robot) je konverzační služba. V posledních dvou letech se stala velmi oblíbenou kategorií služeb nejen mezi startupy v Silicon Valley. Přestože programátorské snahy o "konverzační program" sahají desítky let zpátky, teprve v posledních letech se díky pokrokům v umělé inteligenci i rozpoznávání řeči dostávají služby na hranici použitelnosti, především v angličtině, které je zatím věnována největší pozornost. Komerčně úspěšnou službou využívající chatovací metody je třeba firemní komunikační služba Slack, ale ani velké firmy nechtějí zůstat pozadu. Microsoft nabízí vývojářům speciální nástroje pro vývoj "chatbotů" a také Facebook podporuje programátory v jejich pokusech o užitečné i vtipné chatboty. |
Počítačové programy, snažící se napodobit konverzaci s reálným člověkem, nejsou nic nového. Na internetu najdeme řadu stránek jako Cleverbot, kde můžete zabíjet čas „kecáním“ s počítačem, který jednoduše reaguje na určitá slova, která napíšete. Poslední dobou však i díky rozvoji souvisejících technologií vznikají pokročilejší projekty a chatboti začínají být schopni i praktičtějších využití. Jeden takový program vytváří startup X2AI. Jmenuje se Karim a má poskytnout uprchlíkům právě to, čeho se jim příliš nedostává: psychoterapeutickou pomoc.
Eugene Bann, spoluzakladatel X2AI, vysvětloval pro The Guardian, že se program nejprve chová spíše jako přítel. „Nejdřív je [uprchlíky] necháváme mluvit o povrchních věcech - například jaké filmy mají rádi,“ řekl. „Pak postupně, a na základě toho, jak odpovídají a jak interpretujeme jejich emoce, začne Karim pokládat více osobní otázky.“
Algoritmy na terapii
Nápad na využití umělé inteligence ve formě chatbota pro poskytování základní psychologické pomoci dostal druhý ze dvou zakladatelů, Michiel Rauws, na základě vlastních zkušeností. Sám navštěvoval terapeuta a postupně si začal všímat, že konverzace, které vedou, často postupují podle určitých schémat. Napadla ho tedy možnost automatizace. Spojil síly právě s Bannem, který předtím pracoval na algoritmech pro rozeznávání emocí, a společně založili společnost s cílem zlepšit přístupnost psychologické péče.
Arabsky mluvící Karim je jen jednou odnoží jejich hlavního prototypu, který nese název Tess a nabízí řadu různých technik. Tess mluví anglicky a obrátit se na ni dá s různými problémy. Snaží se pomoci s motivací nebo třeba lépe zvládnout úzkosti za pomocí některých postupů z kognitivně behaviorální terapie. Podněcuje například k pohledu na stresující událost z jiného úhlu, nabízí motivační formule pro zlepšení pohledu na vlastní schopnosti a podobně. Krátké ukázky jsou dostupné na oficiálních stránkách X2AI.
Podle článku v The New Yorker využívá Tess a její odnože spoustu vodítek a informací k tomu, aby poskytovaná pomoc byla účinná. Zaměřuje se samozřejmě na to, co člověk píše: pamatuje si všechno, co jste kdy napsali, a může se k věcem vracet. Kromě toho, co člověk sděluje, je však důležité i to, jak to sděluje. Zatímco při běžné terapii může psycholog usuzovat na emoční stav klienta podle tónu jeho hlasu nebo výrazů v tváři, chatbot takové možnosti nemá. Údajně ale hledá vzorce v tom, jak člověk píše: jaké používá výrazy, jak dlouhé věty píše, s jakou prodlevou odpovídá, zdá používá činný nebo trpný rod. X2AI nesdílí, jak jejich algoritmy fungují, ale jejich boti prý emoce rozeznávají jak na základě toho, jak byli naprogramováni, tak i za pomocí samovolného učení. I celá forma rozhovoru je kombinací naprogramování a „vlastního úsudku“ programu: chatbot má předpřipravené schéma, podle kterého postupovat, ale volí odpovědi a výroky na základě toho, co „klient“ říká a jak odhadne jeho emoční rozpoložení.
Nahradí počítače psychology?
Zatím není dostatek informací k tomu posoudit, nakolik je podobná „terapie chatbotem“ účinná, jelikož se jedná o něco úplně nového. Nedá se opřít o studie, spíše teď dochází k testování. Také je nutno říci, že se nejedná o skutečnou psychoterapii. X2AI popisuje boty jako terapeutické asistenty: poskytují pomoc a podporu, ne skutečnou léčbu. „Když tvrdíte, že lidi léčíte, pak praktikujete medicínu,“ vysvětluje důvody Rauws. „Než můžete něco takového sebevědomě tvrdit, potřebujete mnohem více důkazů.“ I z tohoto důvodu není Tess, Karim ani další z odnoží zcela autonomní. Organizace, které je využívají, zaměstnávají lidské odborníky, kteří jsou připraveni do konverzace vstoupit, pokud je to potřeba: například pokud bot zachytí výhrůžku ublížení sobě nebo ostatním.
Uprchlický tábor Zátarí je jedním z největších na světě. V roce 2013 v něm žilo až 200 000 lidí. Dnes jich tam žije okolo 80 tisíc a jen minimum z nich má přístup k psychologické pomoci. V tom chce X2AI pomoci.
Výpovědi některých uprchlíků, kteří program zkoušeli, jsou ale pozitivní a poukazují i na řadu výhod. Tou největší je samozřejmě dostupnost. Elektronický pomocník je k dispozici 24 hodin denně a může se věnovat velkému množství lidí zároveň. Zároveň také náklady jsou neporovnatelně nižší. Ale jsou tu i další stránky. Vyhledání psychologické pomoci s sebou stále nese určité stigma a obzvlášť u některých lidí by tak mohlo být jednodušší mluvit alespoň zpočátku s „robotem“ než s člověkem. Počítač má navíc přístup ke všemu, co jste napsali a vše si dokonale pamatuje. Podle Davida Spiegla, profesora psychiatrie na Stanfordské univerzitě, je i díky tomu velký potenciál podobných projektů pro diagnostiku psychických potíží. Počítač by podle něj právě díky přístupu ke všem minulým interakcím a schopnosti dát dohromady velké množství zdánlivě nesouvisejících dat mohl potenciálně mnohem přesněji určit podstatu problému.
Že by někdy počítače zcela nahradily lidské terapeuty, se ale profesor Spiegel nebojí. Pro terapii je podle něj nezbytný zážitek, že někdo jiný o vás má zájem, navzdory tomu, že zná vaše chyby a nedostatky, což podle něj počítačový program nemůže poskytnout. „Existují aspekty psychoterapie, které budou navždy mimo dosah počítačů,“ myslí si. „Nebojím se, že bych kvůli nim přišel o práci.“
