Světová jednička mezi vědeckými časopisy Science udělala v pátečním vydání z česko-britského týmu entomologů vědecké celebrity. Vysloužili si to právě výzkumem můry drsnokřídlece březového. Lepší indikátor znečištěného životního prostředí, totiž zřejmě v přírodě nenajdete.
Původně bílý motýl, jehož dokonale maskovala kůra břízy, najednou v 19. století v Anglii v letech průmyslové revoluce úplně zčernal. A když se v roce 1975 začala po zásahu vlády čistota přírody v Británii opět zlepšovat, vrátilo se můře i původní bílé maskování.
Identifikace chromozomu 17 nesoucího gen carbonaria
"Identifikovali jsme dosud neznámý gen těchto černých můr. A ten dokazuje, že jeho tmaví současníci jsou potomci kdysi světlých a později kvůli zaneřáděné přírodě ztmavnuvších motýlů,“ vysvětluje profesor František Marec z Biologického centra Akademie věd. A dodává: "Zjistili jsme navíc, že se to stalo jen jednou, a jde o doslova šokující příběh drastické evoluční přeměny motýla v průmyslových oblastech Británie.“
Výsledky bádání česko-britského týmu jsou natolik zajímavé, že je v pátek zveřejnil prestižní časopis Science, který se věnuje jen zásadním vědeckým objevům. Bádání vědců obohacuje teorii evolučního vývoje i selekce druhů jako dosud málokterý výzkum.
Průmyslový melanismusKdyž motýl zčerná kvůli zničené přírodě Takzvaný průmyslový melanismus byl poprvé popsán v 19. století v Anglii, kdy se během průmyslové revoluce objevily u řady můr s kryptickým zbarvením připomínajícím světlou kůru listnatých stromů černé (melanické) formy. Ty totiž lépe splynuly se silně znečištěným prostředím a byly tak méně nápadné pro ptačí predátory. Učebnicovým příkladem této rychlé evoluční odpovědi (selekce) na drastické změny životního prostředí se stal drsnokřídlec březový (Biston betularia), motýl z čeledi píďalkovitých (Geometridae). První oficiální záznam zcela melanické formy drsnokřídlece březového, nazvané carbonaria, pochází z okolí Manchesteru z roku 1848. |
Když britská vláda přijala v roce 1975 razantní kroky k obnově krajiny (v níž kvůli znečištění zcela dominovala tmavá můra), uplynulo jen několik let a drsnokřídlec opět zesvětlal do své někdejší podoby. "Ještě nedávno dominantního tmavého motýla vytlačily světlé formy stejného druhu. Vrátily se. A tmavý drsnokřídlec se stal v Británii vzácností,“ dodává Marec.
Světlá barva maskovala skvěle motýla, když byl ve dne přitisknut na lišejníky porostlé kůře listnáčů. Poté, co lišejníky spálily kyselé deště a kmeny stromů ztmavly, přizpůsobila se i můra. V okolí Manchesteru tak lidé v roce 1898 neznali jiného než černého drsnokřídlece.
Obdobnými proměnami prošla tajemná můra i v Česku: podle zjištění entomologů se černá forma hojně vyskytuje především ve znečištěné Praze, Brnu, Ústí nad Labem či na Ostravsku. A překvapivě i na Jižní Moravě anebo ve středních Čechách. Naopak v jižních Čechách se drsnokřídlec vyskytuje v podstatě jen v bílém zbarvení.
Příčin tmavnutí motýla je více. Kromě zčernalých stromů, na nichž byly bílé můry snadnou kořistí pro ptáky, jsou to i těžké kovy, které se ve znečištěném prostředí vyskytují. Ty podporují produkci černého barviva melaninu.
