Rozhlédněte se. Naše doba potřebuje energii pro výrobu, vytápění i dopravu. Jejím největším zdrojem jsou fosilní paliva. Bylo by skvělé mít dostatečné množství energie z obnovitelných zdrojů, ale technologie nám to příliš neumožňují. A už vůbec ne za přijatelnou cenu, jak ukazují české trable se slunečními elektrárnami.
Z fosilních paliv hraje největší roli ropa. Podle velké části geologů se však produkce ropy blíží k bodu zlomu. Tedy k bodu, kdy již nebude možné zvýšit či udržet stávající úroveň těžby. Nastane pokles celosvětové produkce, ačkoliv poptávka bude přetrvávat. K tomuto bodu obratu v těžbě ropy musí jednou dojít, protože zdroje jsou omezené.
Dojde k němu podle scénáře nastíněného poprvé v roce 1956 Marionem Kingem Hubbertem. Ten v době stále rostoucí těžby předpovídal pokles těžby v USA (s výjimkou Aljašky) na roky 1965-1970. Těžba v USA kulminovala v roce 1971, kdy nastala první ropná krize, a od té doby poklesla o zhruba 45 procent.
Hubbertova předpověď čerpatelnosti zdrojů platí pro jakékoliv neobnovitelné zdroje v libovolné omezené oblasti, třeba na jedné planetě.
Pravdivá, přesto neplatí
Změnu může přinést jen objev nových zdrojů ropy nebo nové technologie těžby, které umožní významně zvýšit vytěžitelnost ložisek. Dnes se nezdá, že by bylo možné objevit dostatečně velká nová ložiska levné ropy. Nové technologie těžby ropy (z břidlic nebo ropných písků) se rozvíjí velmi pomalu a zatím klesající trend nikde na světě nedokázaly výrazně ovlivnit .
Rozložení potenciálně plynonosných břidlic po světě podle americké Energy Information Administration. Na pohled je slibných oblastí po světě hned celá řada a zřejmě tedy i plynu. Ovšem většina z nich není prozkoumaná a plynu v břidlicích také není na plochu zdaleka tolik jako v konvenčních nalezištích.
Radikálně jiná je situace u zemního plynu. Jeho těžba v USA dosáhla maxima v roce 1974 a pak také až do poloviny 80. let klesala podobně jako produkce ropy. Od té doby však produkce plynu v USA neustále narůstá a je nyní na cca 90 procentech produkce z roku 1974.
Ale ať už v bod zlomu v ropné produkci věříte nebo ne, cena ropy bude vyšší, protože levnou ropu jsme vyčerpali. Objev levného plynu však umožňuje větší různost zdrojů naší energie. Závislost na jediné surovině, ať je to uhlí, ropa nebo jádro, vyvolává nestabilitu. Diversifikace zdrojů je zárukou stabilního vývoje.
Příčinou jiného vývoje u zemního plynu je těžba z nezvyklých, tzv. nekonvenčních, ložisek. Nejprve se v polovině 80. let rozmohlo využívání takzvaných těsných písků. V těch je plyn uvězněný tak, že je zapotřebí písky nejprve rozrušit, aby se z nich uvolnil. K tomu se použilo štěpení vodou, v tomto případě z vrtů směřujících kolmo k povrchu, tedy z vrtů vertikálních.
Na konci 90. let se k těsným pískům přidala také těžba z břidlic. Ta je umožněna spojením dvou technologií: již zmíněného hydraulického štěpení a horizontálního vrtání . Horizontální vrtání umožňuje "levným" způsobem provrtat rozsáhlé břidlicové desky a hydraulické štěpení umožňuje plyn uzavřený v břidlicích uvolnit (více o technologii v našem starším článku).
Současné předpoklady odhadují, že produkce plynu v USA překročí vrchol (konvenční těžby) v roce 2015 a bude dál narůstat. Břidlicový zemní plyn se navíc těží lokálně, a to i v okolí velkých aglomerací na východě, jihu i západě USA, čímž odpadají obvyklé komplikace s transportem plynu na delší vzdálenosti. Ve světle narůstajícího nedostatku dovážené ropy představuje zemní plyn těžený lokálně z břidlic atraktivní alternativu.
Vývoj cen plynu na velkoobchodních trzích v USA, Evropě a Japonsku. Je vidět, že dnes fungují jako nezávislé trhy. Zatímco USA se potýká s nedostatkem skladovacích kapacit a přebytkem produkce (kterou výrobci musí prodat za každou cenu, aby si udrželi cash-flow), v Evropě a zvláště Japonsku převažuje nyní spíše poptávka nad nabídkou. Podle analytiků je situace v USA zřejmě neudržitelná, protože náklady na těžbu jsou mnohdy (například právě u plynu z břidlic) vyšší než cena při prodeji. Zdroj: na základě údajů z World Bank Commodity Price Data vytvořil Gail Tverberg.
Dobrá minulost, špatná pověst
Ale nevidí to tak všichni. Příchod břidličného plynu vzbudil značně negativní reakce, které mě jako geologa velmi překvapily. Největší nedůvěru vzbuzuje technologie hydraulického štěpení. Tato technologie však není ani zdaleka tak novou, jak by se mohlo zdát.
Hydraulické štěpení bylo poprvé úspěšně použito v roce 1947 a v ropném průmyslu se používá na oživení ložisek již od roku 1949. Tedy s touto metodou má lidstvo zkušenosti již nejméně 62 let. Od 80. let minulého století se štěpení používá pro získávání tzv. geotermální energie. Získané teplo se používá buď na výrobu elektřiny nebo ohřev pro domácnosti.
Většina těchto aplikací hydraulického štěpení však byla limitována na klasická ropná ložiska, a tedy nebyla "na očích" běžným obyvatelům. Například na moravských ložiscích se používá od konce 60. let bez poškozování místní krásné krajiny.
Má za sebou tedy dobré "vysvědčení", přesto bylo přijato s nedůvěrou. Vzniklo několik petic proti používání štěpení. Situace se vyhrotila natolik, že vznikl i návrh zákona na zákaz hydraulického štěpení. Nakonec došlo "jenom" na dvouleté moratorium průzkumu břidličného plynu.
Nepochopený a nepochopitelný
Odpor proti štěpení byl podle mého nejlepšího profesního i osobního názoru nepochopitelný a nerozumný. Stačí se podívat do návrhu zákona o zákazu hydraulického štěpení. Návrhu, který považuji za nesmyslný.
V původně navrhovaném znění by tato norma najednou zakázala již půl století probíhající štěpení v naftových dolech na jižní Moravě i vývoj geotermálních elektráren.
Protest proti těžbě břidlicového plynu na Náchodsku a Trutnovsku. (Náchod, 6. března 2012)
Hydraulické štěpení břidlic je totiž technologicky zcela totožné se štěpením zásobníků ropy na zvýšení jejich výnosnosti (je to jeden ze způsobů boje proti jejich vyčerpání) i štěpení horniny pro získání geotermální energie. Rozdíl je jen v objemech: pro geotermální elektrárny je zapotřebí větší objem vody než pro štěpení při těžbě plynu, pro štěpení ropných ložisek menší.
Navrhovaný zákon odůvodňuje plošný zákaz několika body, které bych rád rozporoval:
Bod č. 1 odůvodnění zákona uvádí, že při hydraulickém štěpení vznikají "otřesy blížící se svou silou zemětřesení". Formulace je nesmyslná, při štěpení vznikají skutečná zemětřesení. Podobná, jaká každý den zaznamenají přístroje seismologů pod územím Česka. Mohou být i silnější, ale jako odborník na danou problematiku (autor pracuje v ústavu ve výzkumném ústavu AV sledujícím seismické projevy při těžbě, pozn. red.) odpovědně říkám, že síla otřesů je za dobrého dohledu kontrolovatelná. Nepřesáhne hranici otřesů, které se u nás běžně objevují a nikoho neohrožují.
Bod č. 2 říká, že hydraulické štěpení používá řadu chemikálií, z nichž některé jsou rakovinotvorné a jedovaté. Podotkněme, že stejně jako výroba aut, plastů či léků. Na jeden vrt se použije zhruba kolem 2,5 tuny zdraví potenciálně nebezpečných chemikálií. Podle mého názoru to není nutné a technologie se bez nich může úplně obejít. Ale i kdyby ne, za 60 let historie hydraulického štěpení neexistuje jediný případ, kdy by kapalina ze štěpených formací unikla do pitných vod a někoho otrávila.
Bod č. 3 tvrdí, že minimálně 10 procent vytěženého zemního plynu se nedaří jímat a uniká do atmosféry i podzemních vod a dále opět do ovzduší. Nevím, odkud autoři toto číslo vzali, ale kdyby tomu tak bylo, vzduch v okolí existujících vrtů by tvořil vysoce výbušnou směs, a katastrofy by tak byly na denním pořádku. Ve skutečnosti jsou úniky srovnatelné s konvenční těžbou, kterou nikdo zakazovat nechce.
Bod č. 4 se odvolává na případy studní otrávených úniky metanu z vrtů v břidlicích. Metan v mělkých studních v USA je popisován již od roku 1825, a proto je těžké pochopit, jak by je tehdy mělo uvolnit hydraulické štěpení, používané od 50. let 20. století. Metan z mělkých studní pochází z přirozeného rozkladu živé hmoty, jak dokazuje jeho složení, které je odlišné od metanu těženého z břidlic. Ten vzniká za vysokých tlaků a teplot.
Leo EisnerAutor je geofyzik a pracuje v Ústavu mechaniky hornin Akademie věd ČR. Jako konzultant také pracuje na sledování mikroseismicity (malých otřesů) při těžbě. Je spolumajitelem poradenské společnosti Seismik působící v USA, zemích Perského zálivu a Velké Británii, která se touto činností zabývá. Firma vyšetřovala například otřesy při zkušebním vrtu v britském Lancashiru, který měla na svědomí firma Cuadrilla, jeden z uchazečů o licenci k průzkumu nás. Seismik tehdy dospěl ve svém expertním posudku k závěru, že Cuadrila svou činností způsobila drobné otřesy. Česká společnosti také doporučila postupy, které by do budoucna měly těmto problémům zabránit. |
Dalo by se pokračovat, protože návrh obsahuje řadu dalších podivných tvrzení, ale není proč. Místo toho bychom měli začít mluvit o skutečných problémech. Třeba o tom, že většina našeho zemního plynu je dopravována ze vzdálených oblastí Ruska. Jeho těžba i doprava přináší zátěž pro životní prostředí. Proč by se tedy neměl těžit tam, kde se spotřebovává?
Drahý plyn (dnes třikrát dražší než v USA) u nás navíc vede k tomu, že stále více českých domácností topí tuhými palivy. Ruku v ruce s tím jde i zhoršování ovzduší, zvláště v zimních měsících.
Jistě, břidlicový plyn nás nespasí a pokryje i v nejlepším případě jen malou část naší spotřeby. Pokud se u nás tedy vůbec najdou vhodné lokality. Ale odmítat z nepravdivých důvodů i tu špetku energie, kterou nám osud dopřál, nikomu nepomůže. Vlastně ano: dovozcům plynu. Přitom ve vyspělé zemi s dostatečnými ekologickými předpisy, jakou Česká republika, je možné břidlicový plyn těžit bezpečně.
