O podpoře otevřeného přístupu k vědeckým článkům (tzv. open access science) se hovoří už mnoho let. Nadace Billa a Melindy Gatesových v roce 2015 nastolila vůbec „nejpřísnější“ politiku pro sponzorování vědeckého výzkumu. Vyžadují, aby výsledné články byly přístupné všem, okamžitě, zdarma a natrvalo. A co více, článek musí být publikován pod licencí Creative Commons a být tedy okamžitě využitelný ostatními, a to i ke komerčním účelům. Jedinou podmínkou licence CC-BY je uvedení původního autora.
Další zprávy, na které jsme málem zapomněliNetradiční výběr od zapomnětlivých redaktorů Technet.cz |
Gatesovi tak významně přispěli k propagaci tzv. open access hnutí, které usiluje o zpřístupnění vědeckých článků široké odborné i laické veřejnosti. V současnosti je totiž velká část prestižních vědeckých časopisů (přesný podíl se těžko počítá kvůli různým definicím) veřejnosti nepřístupná. Univerzity a výzkumné firmy mívají předplacený hromadný přístup do databází vědeckých článků, ostatní mají k dispozici pouze náhled či abstrakt článku a za stažení celého článku musejí zaplatit jednorázový poplatek v řádu stovek korun. Podle kritiků taková praxe přispívá k propastnému rozdílu v možnostech vzdělávání mezi chudými a bohatými.
Nizozemské univerzity dosáhly dohody s vydavatelem
Open AccessOtevřený přístup (tzv. open access) nabourává dosud běžný model, kdy vědecký žurnál inkasuje peníze jak od přispěvatelů, tak od odběratelů, navíc často publikuje i reklamy. Hnutí nabralo na síle s rozvojem internetu v 90. letech, kdy se praxe placeného přístupu dostala do kontrastu se snadnou dostupností informací. Existuje řada portálů, které dokumentují otevřené vědecké časopisy, jeden z nich provozuje i UNESCO. Kniha Open Access (Peter Suber, MIT, 2012) je, v duchu hnutí, zdarma ke stažení. |
Koncem roku 2015 si hnutí propagující otevřený přístup k vědeckým článkům připsalo další významné vítězství. Po tříletém vyjednávání vydavatel Elsevier ustoupil požadavkům nizozemských univerzit a povolil jim možnost publikovat ve formě open access. To znamená, že vydavatel nesmí požadovat od publikujícího (či instituce) žádné náklady navíc za to, že jeho práci zveřejní tak, aby k ní měli přístup všichni, nejen platící čtenáři.
Vydavatel Elsevier sídlící v Amsterdamu je největším vydavatelem vědeckých časopisů na světě. Přestože se dohoda zatím týká jen nizozemských univerzit (konkrétně členů asociace VSNU), jedná se o významný krok směrem ke zpřístupnění vědeckých článků širokému publiku.
Kritikové open access hnutí poukazují na to, že důsledkem otevřeného bezplatného přístupu jsou zvýšené náklady pro autory článků, nárůst predátorských časopisů a postupně snížená kvalita článků.
Celkově je po světě tisíce časopisů, které nabízejí otevřený přístup ke zveřejněným článkům. Mnoho dalších experimentuje s kombinací - některé články jsou (např. právě kvůli požadavkům poskytovatele grantů) dostupné zdarma, jiné za poplatek.
