Meziplanetární prostor možná není úplně vhodné místo pro život, ale může to být nečekaně vhodná oblast pro vytvoření „cihel“, ze kterých je pozemský život postaven. Myslí si to alespoň Julie McGeochová z Harvardovy univerzity s kolegy na základě analýzy vzorku z meteoritu Acfer 086. Ten se našel v Alžírsku v roce 1990.
Ve své práci vydané zatím na serveru arXiv.org uvádí, že v materiálu našli stopy bílkoviny, která evidentně není pozemského původu. Autoři v žádném případě netvrdí, že by šlo o důkaz mimozemského života. Bílkoviny jsou sice pro živé tvory základní stavební materiál, ale všeobecně se odhaduje, že první z nich mohly vzniknout jinde než v živých buňkách. Jak to přesně bylo, ovšem můžeme pouze odhadovat.
Slovníček blízkých tělesPlanetka je malé těleso s průměrem nad 100 metrů obíhající kolem Slunce (nebo jiné hvězdy, ale u těch žádnou neznáme). Meteoroid je těleso obíhající kolem Slunce menší než 100 metrů. Ale velikostní hranice mezi planetkou a meteoroidem není zcela jasná. Meteor je světelná stopa, která vzniká, když meteoroid letí atmosférou. Bolid je jasný meteor, jasnější než jakýkoli běžně se vyskytující přirozený objekt na obloze s výjimkou Měsíce a Slunce. Meteorit je zbytek kosmického tělesa, který „přežije“ průlet až na povrch planety. |
McGeochová a spol. se domnívají, že jejich objev by mohl nabídnout jedno věrohodné vysvětlení. Podle nich ukazuje, že důležité stavební bloky života mohly vzniknout mimo Zemi, že možná v mračnu, ze kterého vznikla naše soustava, mohou vznikat složité sloučeniny. Zárodky života – nebo dokonce už život – se pak na Zemi a další planety mohly dostat s dopadajícím materiálem.
Dnes je jasné, že v meziplanetárním prostoru se skutečně vytváří některé materiály nezbytné pro vznik života podobného tomu na Zemi, například některé uhlovodíky, aminokyseliny či cukry (to poslední ukázal výsledek z listopadu minulého roku, viz studii vydanou časopisem PNAS). Jde tedy o celkem zajímavou hypotézu, kterou by objev tak složitých sloučenin, jako jsou bílkoviny, posunul o krok směrem k obecnému uznání. Na definitivní závěry je ovšem brzy.
Není kam spěchat
Z práce McGeochové a jejích kolegů se skutečně zdá, že původ materiálu je opravdu mimozemský. Obsahuje totiž na pozemské poměry příliš mnoho „varianty“ vodíku (izotopu), izotopu známého jako deuterium. Ten na Zemi tvoří zhruba 0,015 % z celkového množství vodíku, v daném vzorku bylo jeho zastoupení několikanásobně vyšší (cca 0,4 %). Což odpovídá množství deuteria v kometách. Zhruba podobný by měl být jeho poměr i v plynových mezihvězdných mračnech, kde by bílkovina mohla podle dohadů autorů vzniknout.
Struktura hypotetické mimozemské bílkoviny hemolithinu podle práce Julie McGeochové a jejích kolegů
Větší potíž mají ukázat, co přesně bylo z tohoto mimozemského materiálu postaveno. Nemůžete si výsledek ovšem představovat tak, že bychom na konci měli v rukou „mimozemskou bílkovinu“, kterou bychom si mohli podrobněji zkoumat a prohlédnout.
Analýza, kterou autoři prováděli (tzv. hmotnostní spektrometrie), byla doslova destruktivní. Autoři nejprve odebrali vzorky z hloubky šesti milimetrů, aby snížili možnost kontaminace. Rozemletou horninu rozpustili ve směsi kapalin (například vody a chloroformu), a pak to vše odpařili. Ze vzorku zbudou fragmenty, úlomky, ze kterých se pak skládá podoba originálního materiálu. V tomto případě se v úlomcích našly stopy přítomnosti aminokyselin i dalších molekul a prvků, které podle autorů dohromady mohly tvořit bílkovinu prozatím nazvanou hemolithin.
Výsledek takové analýzy není černobílý, a závěr o „mimozemské bílkovině“ nestojí na neochvějných základech. To, že na místě jsou potřebné „díly“ neznamená, že z nich musí být přesně to, co autoři navrhovali. Dělají závěry z neúplných údajů, shrnul tuto výtku pro časopis NewScientist chemik Lee Cronin z Univerzity v Glasgow. (Navíc dodává, že podle jeho názoru autory navrhovaná struktura bílkoviny je nesmyslná.)
Peer reviewProč je důležité recenzní řízení Jeden ze základních principů seriózního vědeckého publikování je recenzní řízení, anglicky peer-review, tedy “revize sobě rovných”. Když vědec pošle do vědeckého časopisu studii, editor časopisu ji rozešle k posouzení a připomínkám dvěma nebo více recenzentům. Ti mají za úkol posoudit, zda článek odpovídá současnému poznání daného oboru, zda neobsahuje chyby, správně cituje relevantní literaturu apod. Autor často svůj článek upravuje na základě připomínek recenzentů. Teprve po jejich doporučení může editor článek publikovat. Recenzní řízení má zajistit vysokou úroveň publikovaného obsahu a brání (ovšem rozhodně ne stoprocentně) rozšíření pavědy nebo špatné vědy. |
Dalším krokem by mělo být potvrzení výsledků v nějaké jiné laboratoři. Pokud se podaří, může se jednat o skutečně významný a zajímavý výsledek. Pokud ne, můžeme to celé přidat k předchozím neúspěchům, například nepotvrzenému objevu stop přítomnosti bakterií v marsovském meteoritu z Antarktidy (byl to meteorit ALH 84001). I v jejich případě se ukázalo, že lze najít jednodušší řešení. Pozorované mikroskopické útvary, které měly být dokladem přítomnosti mikroorganismů, mohly evidentně vzniknout i bez přičinění života.
I v tomto případě se může najít vysvětlení, které se obejde bez „mimozemských bílkovin“, a v tu chvíli bude zcela po senzaci. Práce zatím neprošla recenzním řízením, text tedy nepřipomínkoval nikdo z kolegů z oboru. Dosavadní reakce také nejsou jednoznačně kladné a naznačují, že „hemolithin“ kolegové autorů jen tak nepřijmou.
