Sheldonova parta podivínských géniů je posedlá vším, co se týká komiksů, to už víme. Zombie ale nezajímají jen tyto zapřisáhlé fanoušky, ale mají v populární kultuře své stále místo.
Kdy se dívat?Všechny díly, ze kterých pocházejí naše ukázky, budou k vidění na stanici Prima Cool. Na devátý díl VI. série se můžete v české premiéře podívat 6. června ve 21:20 (české znění). Stejný díl můžete sledovat v anglickém znění s titulky 7. června od 1:40 v noci. |
Dokládají to nejen další a další filmy plné nemrtvých zombíků, ale také role, kterou zombie hrají v lidové kultuře, internetové populární kultuře nebo různých vtípcích a parodiích. Potřebujete příklad? Americké Středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (CDC) vydalo v roce 2011 podrobné instrukce pro případnou zombie apokalypsu: "Možná se nám budete smát, ale taky se třeba při čtení naučíte, jak se vypořádat se skutečným nebezpečím," psalo se na oficiálních stránkách (již dostupné jen na archive.org). Radí pak, jak se vyzbrojit: voda, jídlo, léky, hygienické potřeby nebo důležité dokumenty nesmějí ve vašem nouzovém zavazadle chybět. Strach z nakažlivých chorob hraje ostatně v popularitě zombie svou velkou roli.
Nemusíme chodit ani do USA. Než se hlavní zprávou staly povodně, konal se v Praze velký průvod lidí převlečených za nemrtvé zrůdy. Podobné průvody se konají po celém světě a nabírají na intenzitě. Co tyto fantazie říkají o účastnících a možná o náladě ve společnosti?
Zombie v souboji s ostatním nemrtvými na Google Trends jednoznačně vedou.
Doktorandka Sarah Lauro podobné průvody "profesionálně" sleduje a domnívá se, že ukazují na snahu populace vyjádřit protest: "O zombie se zajímáme více ve chvíli, kdy se cítíme bezmocní." Nárůst zombie pochodů tak přičítá třeba ekonomické krizi nebo válce v Iráku. "Když se ale účastníků zeptáte, nemyslím si, že jsou si těchto příčin vědomi," dodává Lauro. "Pro mě je to ale jasná alegorie. Cítíme se, svým způsobem, jako mrtví."
Vyrovnání se zlem v nás?
Teorií (a rádobyteorií) vysvětlujících stoupající popularitu zombíků je samozřejmě více. Angela Becerra Vidergar z Univerzity ve Stanfordu se na základě komparativního studia literatury domnívá, že tento typ postav nám pomáhá vyrovnat se se stavem společnosti po druhé světové válce: "Používáme fiktivní narativy nejen proto, abychom se emočně vyrovnali s možností zkázy, ale možná ještě spíše proto, abychom zpracovali etická dilemata a filosofické koncepty, se kterými tak otřásla druhá světová válka." Právě během té se na světlo dostala genocida a zrůdnosti do té doby nevídané a objevila se i možnost války atomovými zbraněmi.
Nelze také opomíjet výhody, které nemrtví přinášejí pro spisovatele a scenáristy. Zombie jsou dokonalí záporáci - podobně jako skřeti v Pánovi prstenů nemají duši, takže je může po stovkách kosit i Mirek Dušín bez pocitu viny. To je důležité - časy se mění a globalizace přinesla větší ohleduplnost. Dříve mohli filmaři i vývojáři her používat jako záporáky Japonce, nacisty, Rusy nebo islamistické radikály. Jenže je to čím dál složitější - zaplétáte se do složitého vysvětlování a navíc si tím omezujete cílovou skupinu. Zombie ale v reálném světě neexistují, a tak směle do nich.
Zombie prodávají. Pomník obětem komunismu Olbrama Zoubka se ve fotobance uvádí jako "sochy zombii".
Povstání nemrtvých je navíc zdánlivě dokonalá pointa, či dnes spíše již syžet, který umožní postavám chovat se zcela jinak, než se doposud chovaly. Je to jasný pokyn pro učitelku v mateřské školce, aby se chopila brokovnice a rozdala dětem sekery. Není čas na pohádky, zombie se blíží. A z každého udělají buď hrdinu, nebo zombíka. Někdy obojí, v tomto pořadí. Věci jsou zkrátka jednodušší, zombie dávají scenáristům svobodu a jejich postavám čistý list. Žádné úvěry, povinnosti a starosti, jde jen o jediné - o přežití. "Je to děsivé, ale zároveň je v tomto přemýšlení o katastrofě jakási svoboda," dodává Vidergar. "Rádi o sobě přemýšlíme jako o Fénixovi, který povstane z plamenů apokalypsy."
V neposlední řadě jsou zombie (ve většině implementací) neuvažující a neohrabané, dodává Robert Brockway, redaktor Cracked.com. Všichni v publiku, či přinejmenším všichni muži (na které tyto filmy a komiksy cílí), jsou tak pevně přesvědčeni, že oni by si s nemrtvými potvorami poradili. Zombie jsou i pro toto zapojení představivosti využívány v reklamách na zbraně. A web je plný fotografií a montáží ukazujících, jak se připravit na zombie apokalypsu. Tedy na událost, která nikdy v psané historii lidstva nenastala a nikdo z biologů si nemyslí, že by nastat mohla. Nebo ano?
Zombie v nás
Byť jsou zombie hlavně kulturní fenomén, můžeme je s trochou fantazie najít ve skutečnosti, i když mnohem častěji budou živočišné než lidské. Za jistých okolností mohou živočichové zcela ztratit možnost vlastního rozhodování a stát se jen loutkou. Do jisté míry se to zřejmě týká dokonce i lidí a na vině jsou paraziti.
Příklady dokonalé "zombifikace" poskytuje především hmyz. Známým příkladem jsou houby Cordyceps, které se specializují na ovládnutí mravenců v tropických lesích. Všiml si jich už Darwinův současník Alfred Russel Wallace.
Parazitická houba tělo mravence v podstatě změní na vlastní výtrusnici. Na tělíčko se mu dostane třeba z půdy, a pokud se uchytí a rozroste, ovládne pak jeho nervovou soustavu. Houba pak doslova donutí mravence, aby se těsně před smrtí zakousl do listu nejlépe na vyvýšeném místě.
Pak se jeho těla houba zmocní úplně a z jeho hrudi vyrazí směrem vzhůru dlouhá "stopka" a z ní se houba může šířit dále a ničit další mravence. Což ovšem nedokáže, protože na ní parazituje jiná houba, která její šíření drží ve snesitelných mezích. Pokud hledáte zdroje, dobrý začátek je na seznamu publikací laboratoře laboratoře Davida Hughese z univerzity Penn State, která se mravenčími zombie mimo jiné zabývá.)
Mravenec Camponotus gigas napadený houbou Ophiocordyceps
"Mravenčí výtrusnice" houby Ophiocordyceps unilateralis z mravence druhu Camponotus leonardi
Existují různé variace tohoto postupu. Některé další houby například mění barvu mravenců tak, aby jejich těla byla nápadnější a připomínala zralé plody. Navíc se nakažení mravenci s oblibou vydávají na nebezpečná vyvýšená místa, aby se stali snáze kořistí ptáků. Někteří paraziti donutí hostitele zemřít utopením, protože k dokončení životního cyklu potřebují vodu.
Nejde ale jenom o houby. Manipulátory jsou i třeba parazitičtí prvoci jako Toxoplasma gondii. Rozmnožují se jen v těle koček a kočkovitých šelem, ale velkou část svého života stráví v těle jiných živočichů. Ti se mohou nakazit spóry, které se šíří z trusu koček po okolí. A není zapotřebí přímo vzít do ruky kočičí trus, toxoplasmu má v těle třetina obyvatel Země, možná více.
Nebuďte jako PennyKdyž se v seriálu Teorie velkého třesku mluví o vědě, s námi víte, která bije. Ve spolupráci s televizi Prima COOL vám přinášíme upoutávky na nejnovější řadu populárního amerického sitcomu Thé Big Bang Theory (Teorie velkého třesku). V každé epizodě jsme pro vás vybrali jednu zajímavost z vědy nebo techniky a rozebrali ji jako skoro jako Sheldon Cooper... Bazinga! Přece jen, neomylnému géniovi samozřejmě konkurovat nemůžeme. Zatím došlo na: |
Aby se dostaly malé "zatoulané" toxoplasmy zpět do těla nějaké kočky, musí nechat svého hostitele sežrat. Hlodavcem manipulují tito prvoci velmi zdatně: nakažené krysy se například častěji vydávají na dobře osvětlená místa, nedrží se stěn a také mají pomalejší reakce, takže na útok predátora nereagují tak rychle jako nenakažené krysy. V důsledku jsou mnohem poslušnější kořistí.
Ale toxoplasma si nevybírá a stejně snadno jako do krysy se může dostat i do většího zvířete, včetně člověka.
Jak zjistil tým českých biologů vedených Jaroslavem Flegrem z Přírodovědecké fakulty UK, lidé nakažení toxoplasmou jsou mnohem častěji účastníky dopravních nehod než lidé bez toxoplasmy v krvi. Pravděpodobnost vzroste zhruba o 150 procent (studie je dostupná zde zdarma). To je tak silný efekt, že si ho těžko vysvětlovat náhodně a autoři ho přičítají zpoždění reakcí nakažených.
Navíc se v datech ukázala ještě zajímavější věc: toxoplasma zvyšovala riziko nehody jen u osob s krevním faktorem Rh- (výsledky zde). Flegr s kolegy pak přišel s hypotézou, že toxoplasma by mohla být evoluční motor vývoje různých krevních skupin u člověka. Což je nápad ve vědeckém prostředí oceňovaný, protože přesvědčivé vysvětlení původu a příčin vzniku různých krevních skupin nemáme (navíc Flegr a spol. hezky spojili zastoupení obou Rh faktorů v populaci s geografickým výskytem toxoplasmy).
A co z toho plyne? Zombie jsou už mezi námi. Poznáte je podle toho, že mají krev Rh minus a doma kočku. Nenechejte je řídit.
