Když se nám mozek plouží, hledáme za tím všechno od špatného tlaku (vzduchu i krve) po následky včerejšího večírku. Teď bychom si na seznam zřejmě mohli přidat i bakterie. A to rovnou střevní.
Alespoň pokud do krajnosti přeženeme výsledky nové studie týmu Rochellyse Heijtze a Svena Petterssona ze Švédska. Podle výsledků švédských vědců jsou myši, které ve svém těle nikdy neměly žádné bakterie, zvědavější a běhavější než mikroživotem kolonizovaná zvířata. Vědci výsledky zveřejnili v odborném časopise PNAS.
"Vyplývá z ní fascinující závěr, že přítomnost něčeho tak nepatrného jako bakterií v určitém období vývoje může ovlivnit chování myši, potažmo člověka, v dospělosti," řekl redakci Technet.cz Martin Schwarzer z Mikrobiologického ústavu Akademie věd.
Do čista vyčištěné myši mají kuráž
Výzkum Heijtze, Petterssona a jejich kolegů by se nemohl uskutečnit, kdyby nebylo tzv. bezmikrobních zvířat. Ta se používají v mnoha laboratořích světa a představují patrně nejčistotnější hlodavce na světě. Celý život obvykle stráví v prostředí, které je před bakteriemi úzkostlivě chráněno.
Vědci na srovnání bezmikrobních a běžných zvířat ověřují, jak všudypřítomní mikrobi ovlivňují náš organismus. A docházejí k závěru, že nepatrné mikroorganismy ovlivňují chod našich těl nečekaně různorodými způsoby.
Švédští vědci jen zašli dál, než bývá běžné. Ve většině laboratoří zkoumají vliv bakteriálních populací na fyziologii zvířat. Heijtze a Petterson sledovali i jejich chování.
Ukázali při tom, že zvířata bez bakterií ve střevech se méně bála světla a častěji se pouštěla do zkoumání neznámých prostor.
Kromě toho se "čisté" myši více hýbaly, ať už šlo o běh nebo jen chůzi. Rozdíly platily ve známém i neznámém prostředí.
Odchylky chování se vědci snažili stopovat až do mozku zvířat. Zjistili, že u bezmikrobních zvířat desítky genů fungovaly s jinou intenzitou než u běžných myší. Některé z těchto genů významně ovlivňují i mozkovou činnost.
České myši to nebere
Martina Schwarzera výsledky do jisté míry překvapily: "Nikdy jsme si nevšimli rozdílů v chování běžných a bezmikrobních pokusných zvířat," říká Martin Schwarzer, který pracuje v laboratoři Imunity, fyziologie a ontogeneze gnotobiontů v Novém Hrádku.
"Ale je pravda, že jsme se nikdy tímto druhem experimentů nezabývali," dodává. Rozdíly nejsou totiž tak významné, aby byly nápadné náhodnému pozorovateli. Vědci ze Stockholmu používali statistického vyhodnocení pohybu zvířete. Obvykle se přitom využívá analýza kamerového záznamu nebo data z tlakových senzorů v podlaze klece.
Pracoviště v Novém Hrádku se věnuje fyziologickému výzkumu, například zkoumání souvislosti mezi výskytech bakterií u mladých zvířat a jejich náchylností k alergiím.
Ale i když sám pozorování nemůže potvrdit, Schwarzer nezpochybňuje východiska ani závěry švédské studie. "Už dlouho se ví o tom, že díky nervovým spojením mezi střevem a mozkem může docházet k vzájemnému ovlivňování funkce těchto orgánů," shrnuje současný stav poznání český odborník.
Upozorňuje ovšem, že to neplatí po celý život. "Bakterie mají vliv jen v době před porodem a krátce po porodu, v tzv. perinatálním období," upřesňuje český mikrobiolog. V té době je zřejmě jakési "okno příležitostí", kdy může i drobnost, třeba (ne)přítomnost mikroflóry ve střevě, ovlivnit i zdánlivě nesouvisející jevy.
Drobnou nevýhodou je, že studie byla ověřena jen na jediném kmeni myší. To je, jako by se prováděla jen na jediném (a velmi uniformním a malém) lidském etniku. Jeho členové si budou téměř jistě geneticky mnohem podobnější než lidstvo jako celek, a to může výsledky výrazně zkreslit. "Ale testy na více kmenech by byly velmi drahé," říká Martin Schwarzer.
Bude nám to k něčemu?
Otázka, zda se překvapivé zjištění podaří někdy využít v praxi, je zatím otevřená. Heijtzův a Petterssonův tým prokázal rozdíly jenom mezi dvěma extrémními případy: hlodavci zcela bez mikrobů na jedné straně a zvířaty s běžnou mikroflórou.
"My jsme všichni vlastně ten druhý případ," říká Martin Schwarzer. A jinak to ani být nemůže, bakterie jsou všudypřítomné a zcela se jich zbavit je nemožné (a dost možná ani zdravé).
Pokud budou chtít ve Stockholmu ve výzkumu pokračovat, nabízí se možnost srovnat bezmikrobní myši s hlodavci, kteří budou mít v těle třeba jen některé z mnoha typů bakterií, které v sobě nosíme. "Až potom by bylo možné spekulovat o tom, že ta a ta bakterie by mohla mít nějaký vliv i u člověka a jaký," vysvětluje Schwarzer. Poté by mohlo následovat i uplatnění poznatku v praxi.
