Koncem 80. let minulého století prováděl tým mexických archeologů vedený Salvadorem Guillien Arroyem vykopávky v metropoli Mexico City a v lokalitě Tlatelolco narazil na hrob zhruba dvacetiletého muže. Mladík byl pohřben bez hlavy, což dokazovalo, že jde o jednu z nespočetných lidských obětí, jimiž si Aztékové snažili zajistit přízeň bohů.
Lebky obětí se nepohřbívaly, ale vystavovaly se na veřejných prostranstvích. Nebožtík z Tlatelolca svíral v obou rukou malé, zhruba 5 centimetrů vysoké píšťalky z pálené hlíny ve tvaru lidské lebky. Mexičané si o těchto „píšťalách smrti“ vyprávějí řadu divokých zkazek. Jedna třeba tvrdí, že když zní současně několik píšťal, vznikají „komplexní vibrace“ a neslyšitelné „fantomové zvuky“ schopné u člověka „měnit stav vědomí“.
Sledování aktivity mozku odhalilo, že zvuk píšťal aktivuje stejná sluchová centra jako dětský pláč nebo výkřik hrůzy.