Už respektovaný Ottův slovník naučný nešetřil před bezmála půldruhým stoletím chválou. „Strnad byl pro svou velikou učenost a osvícenost velmi vážen a vynikal upřímným vlastenectvím, v těch dobách dosti vzácným, a byť i psal své četné spisy valnou většinou po německu, jak tehdá bylo zvykem, přece jazyk mateřský měl u veliké vážnosti a úctě.“
Dodnes nelze uvedeným pozorováním po profesionální stránce nic vytknout, naopak je potřeba obdivovat optimismus tehdejších pozorovatelů.