Kariéra zřejmě nejznámějšího českého vědce druhé poloviny 20. století Antonína Holého začala šťastným neúspěchem. Vystudoval s červeným diplomem chemii na Univerzitě Karlově, ale místo tam pro něj nebylo. V jeho prospěch hrál kýžený dělnický původ, někdo však udal, že se nesouhlasně vyjádřil k zásahu Sovětů proti maďarské revoluci v roce 1956.
Muž, který by se prvního září 2016 dožil 80 let, se díky tomu rychle dostal na místo, kde strávil vlastně celou svou kariéru - do Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB), kde pracoval až do své smrti. Holého nadřízený z dejvického ústavu František Šorm naštěstí na politiku do té míry nedbal.
Cílevědomý, pracovitý a až nepříjemně náročný Holý si v ústavu vybudoval malé „království“, ze kterého začaly vycházet zajímavé výsledky. V roce 1976 se Holému podařilo navázat velmi úspěšnou spolupráci s belgickým virologem Erikem de Clercqem z univerzity v Lovani, která nikdy neskončila a vedla k objevu celé skupiny látek účinných proti virům (o nich jsme podrobněji psali v našem starším článku).
Rozsah tohoto úspěchu a tedy Holého odkaz je mimořádný nejen v českém měřítku. Jen tenofovir používají na celém světě miliony lidí v lécích proti HIV a žloutence typu B. Za licenční poplatky a patenty, které jsou výsledkem práce profesora Holého a jeho týmu, získává Holého domovský ústav od společnosti Gilead téměř dvě miliardy korun ročně - a celkově to bylo za posledních deset let více než deset miliard.
Patenty na léčebné využití dnes nejvýnosnější látky, tedy již zmíněného tenofoviru, vyprší sice už příští rok, ale i tak by měly licenční příjmy stále být zřejmě v řádu miliard. I proto, že ve Spojených státech byl nedávno schválen k prodeji lék s novou látkou odvozenou od tenofoviru.
Mimochodem část peněz směřovala i přímo k Antonínu Holému, jak upozornil před časem měsíčník Reportér. Nenápadný milionář ale podle spolupracovníků i rodiny existenci těchto peněz na svém účtu až do své smrti v létě roku 2012 nebral na vědomí.
Co nového se „vaří“ v Dejvicích
Ústav, kde býval Holý ředitelem, už několik let vede Zdeněk Hostomský, který do čela ústavu přišel po čtvrt století práce ve farmaceutických firmách (např. deset v managementu Pfizeru). Přesto má práce Antonína Holého a jeho původního týmu na dnešní podobu a chod ústavu samozřejmě rozhodující vliv.
Prostředky pomohly ústav významně rozšířit a nabrat významné vědce nejen z tuzemska. To vše by mohlo představovat zásobárnu nápadů - a možná i zajímavých zdrojů příjmů do budoucna. „Nejdůležitějším posláním našeho ústavu je základní výzkum. Přesto ale máme nyní asi devět programů, o kterých si myslíme, že povedou k zajímavým aplikacím. Nejdál jsme s chemicky modifikovanými peptidy, které by mohly fungovat při léčbě obezity a diabetu druhého typu. Zatím jsou přesvědčivě aktivní u zvířat, jak dopadnou u lidí, to se teprve ukáže,“ řekl ředitel ústavu Zdeněk Hostomský před pár dny.
Nadějně podle něj vypadají i neuroprotektivní látky a protoléčiva, například proti nádorovým či zánětlivým onemocněním, která ústav vyvíjí ve spolupráci s Johns Hopkins University v USA. Ústav má také program pro praktické využití vlastních velmi citlivých diagnostických metod. Nikdo nemůže racionálně předpokládat, že by se podařilo úspěch Holého skupiny zopakovat se vším všudy. Ale na druhou stranu, kdo by se odvážil říct, že se rozhodně nemůže opakovat?
Byl to obyčejný člověk, vzpomínají na Holého kolegové:
20. července 2012 |
Oprava: Předchozí verze článku chybně uváděla fakultu prof. Holého.
