Nejjemnější rozlišení? To už tady bylo. Nejtenčí notebook? Nuda, která se každý týden mění. Nejplynulejší obraz? To už snad umí každá televize, ne? 3D? Počkat, to přece mám doma. Ale nikdy jsem to nepoužil.
IFA je tradiční a obří veletrh spotřební elektroniky a informačních technologií. V porovnání s dobou před několika lety prožívá unavenější období. Výstaviště je sice zaplněno jako obvykle, ale překvapivé novinky chybí. Výrobci sice ukazují kvalitní inovace, ale ta tam je doba, kdy se dalo na každém stánku větší firmy najít několik konceptů a funkčních prototypů, které do budoucna slibovaly něco nového a převratného. Příchod Blu-ray technologie je rozvleklý a úspěch 3D se nedostavil vůbec. Zásadní oznámení už nezaznělo několik let, a to nejen na tomto veletrhu.
Tradiční tahoun, televizory, přestal táhnout. Kvalita jednotlivých technologií se natolik vyrovnala, že na úrovni běžného spotřebitele (!) jsou rozdíly mezi značkami i technologiemi neznatelné. Neznamená to, že byste si nemohli koupit špatný televizor, to se stále může stát. Celkově lze ale říct, že diváka/zákazníka už přestalo zajímat, jestli si kupuje plazmu, LCD nebo LED LCD. Koupí si tu větší, zřejmě levnější a připojitelnou k internetu.
Samozřejmě, že stále existují naprosto mizerné televize od naprosto mizerných výrobců a naprosto špičkové zobrazovače od některých zavedených značek. Problém je, že už to nikoho nezajímá. Alespoň ne tak moc, jak by si výrobci, a vlastně i my novináři, přáli. Vy čtenáři nám to dáváte poznat na klesající čtenosti článků o televizorech, výrobci to cítí na odlehčené kasičce. Výrazný růst prodejů televizorů se neočekává a nic na tom příliš nezmění ani budoucí nástup OLED technologie.
Domněnku potvrzuje i šéf evropské odnože Panasonicu Laurent Abadie. "Špičková plazmová televize stále nabízí něco, co LED LCD neumí, ale pokud se bavíme o běžné produkci, jsou rozdíly malé a uživatelé se o typ technologie už příliš nezajímají."
Filmová studia, zřejmě vystrašená úspěchem iTunes, úspěšně nevyjednávají s výrobci hardwaru, a tak se ani není na co koukat. Pro fajnšmekry sice vychází reedice starých filmů, vyčištěných, remasterovaných do Full HD a distribuovaných na Blu-ray, ale filmové lahůdkářství v podobě hudebního Spotify nebo alespoň Deezeru chybí. Ani Netflix (služba pro on-line streamování filmů a seriálů) kvůli autorským právům a nejisté poptávce netáhne vítězně světem tak, jak by mohl.
Po Full HD přichází UD
Co je to 4K a UD?UD, tedy Ultra Definition nebo také jen 4K (televize s tímto rozlišením jsou někdy označovány jako UHDTV - Ultra High Definition Television) je rozlišení obrazovky 3 840 × 2 160 pixelů. Oproti současnému Full HD (1 920 × 1 080) jde o čtyřnásobný počet zobrazovacích bodů a tedy čtyřnásobné rozlišení. 4K označuje také horizontální rozlišení obrazovky, které je téměř 4 tisíce pixelů (3 840). |
Ale aby nedošlo k omylu, výše uvedeným nechci říct, že se ve světě novodobých domácích oltářů, tedy televizí, nic neděje. Právě naopak. Nové ultratenké (tloušťka se počítá na milimetry) LED televizory s UD rozlišením (viz rámeček), které na IFA představily firmy Sony, LG, Toshiba, Panasonic, Samsung a další, jsou na pohled jedním slovem úchvatné. Sony chce dokonce svou obří 84 palcovou televizi dovézt před Vánocemi i do Česka. Stát bude podle velmi nepotvrzených informací okolo 20 tisíc eur (497 tisíc korun).
Právě UD, neboli Ultra Definition, bylo společným jmenovatelem celého letošního veletrhu IFA.
Rozlišení je to krásné, obraz vypadá realističtěji než realita, ale problémem je samozřejmě zdroj obrazu. Podle nepotvrzených informací by měla 4K umět promítat konzole Playstation 4 a pochopitelně nové Blu-ray přehrávače. Potřeba k tomu budou dva HDMI konektory (například Toshiba však dokázala 4K protáhnout skrze jedno HDMI díky snížení obnovovací frekvence obrazu).
Na stánku Panasonicu byly k vidění dvacetipalcové displeje i třímetrová obrazovka s rozlišením 4K, respektive 8K (tj. čtyřikrát, respektive šestnáctkrát vyšším rozlišením oproti Full HD).
Zajímavou "vedlejší" funkcí 4K rozlišení nabízí při sledování 3D. Úplně totiž stačí, pro zákazníka, levnější pasivní 3D systém (více zde) a divák stále vidí plastický obraz ve Full HD rozlišení.
OLED televizory zatím dorostly do 50palcových úhlopříček a chystají se na trh - více o výhodách OLED technologie zde.
To všechno je ovšem příslib do opravdu vzdálené a nejisté budoucnosti. Na čem se totiž budou takové filmy distribuovat? Fyzická média umírají rychleji než stíhá radnice Prahy 5 utrácet miliony za betonové květináče. A on-line distribuce? Ta se díky neustále zlepšující infrastruktuře a kodekům (nastupuje H.265) sice neustále rozvijí, ale bezproblémový on-line přenos souborů o velikosti několika gigabytů zatím nezvládne (představte si panelák, kde se večer všichni chtějí podívat na 4K film).
Zda se dočkáme filmů ve 4K na několika Blu-ray discích či streamovaného videa v UD rozlišení, nám na žádném stánku žádného výrobce nebyli schopni sdělit. Ona to také není úplně jejich věc. Tady bude záležet především na ochotě a pudu sebezáchovy filmového průmyslu.
Velikost obrazovky a připojení k internetu. To je to, co aktuálně zákazníky nejvíce zajímá. Jenže. K čemu je dobrá obrovská, řekněme 75palcová televize, když bude připojená bezdrátově k iPadu nebo bude sloužit pouze ke sledování televizního vysílání, byť v jakési HD kvalitě? Zatím jedině Blu-ray umožňuje skutečně využít kvalitu takto velkých zobrazovačů. Jenže Blu-ray nikdo moc nekupuje. A jsme zase na začátku.
Hudbu jedině bezdrátově. Opravdová kvalita nehraje roli
Domácí stereo je ve spotřební (!) kategorii mrtvé už dávno. Tu a tam se objeví nová hi-fi věž, ale pěkně jen v růžku stánku. Lidé většinou hudbu neposlouchají, mají ji pouze jako kulisu. Tomu odpovídá i produkce výrobců. Kategorii nově oživují bezdrátové systémy pro reprodukci hudby z mobilu, tabletu nebo MP3 přehrávače s technologií Bluetooth.
Miniaturní bedýnky s Bluetooth a se slušným výkonem nahrazují dřívější věže. Hrají líbivě, ale fajnšmekra neuspokojí a ani pokoj většinou pořádně neozvučí. Zato jsou přenosné a na pohled sexy. Na veletrhu v Berlíně jich bylo plno. Stejně tak nejrůznějších obalů, krytů a dokovacích stanic pro mobily a tablety. Že většinou šlo o příslušenství pro výrobky Applu, asi není třeba dodávat. Fenomenální tažení nakousnutého jablka světem bylo znát i v Berlíně. Bez existence iPhonu a iPadu by mohli pořadatelé polovinu výstavních hal klidně zavřít.
Specialitou Německa je masivní oblíbenost rádia. Rozhlasové přijímače pro digitální vysílání DAB+ byly k vidění téměř v každé hale. Velký stánek měla tradičně značka Pure, od které si mohou výrobky pořídit i zákazníci v ČR. Své "tranzistoráky" však předvedly i značky Grundig, Telefunken, Pioneer, Philips a mnoho dalších.
Stále větší část výstaviště si ukrajuje bílá technika. Ledničky s tenkými stěnami a tedy zásadně větším objemem, indukční varné desky, které poznají, kde na pánvi leží maso, nebo pračky na studenou vodu, to všechno bylo v Berlíně k vidění.
Co bude dál? Internet bude mít lednička i kotel
Existuje vize, že všechna zařízení - a je jedno, zda lednička, pračka nebo třeba pekárna na chleba - budou připojeny k internetu. Zní to trochu šíleně, ale dává to smysl. Už dnes mají například všechny pračky odložený start, aby prádlo, které se přes den vypere, bylo možné po příchodu z práce pověsit a ono v pračce mezitím nezasmrádlo.
Stejně tak už existují ledničky a pračky, které lze na dálku ovládat mobilním telefonem nebo tabletem, a jsou tedy k internetu už připojeny. Stejně tak klimatizace, automatické zavlažování květin, vytápění, žaluzie, nahrávání v televizi, kávovar, jednoduše cokoliv. Každá věc bude mít svou vlastní IP adresu a bude "vědět" o ostatních věcech v domácnosti (budou tedy kooperovat). Když nejste doma, je zbytečné, aby se topilo naplno, ale naopak je třeba například zalít kytky. Když přicházíte domů, už chcete mít hotový čaj a příjemně vyhřátý pokoj.
A televize? Ty možná v mnohých domácnostech již brzy nahradí počítač. Už teď umožňují surfování po internetu, komunikaci přes Skype i on-line nakupování. Zmíněnému trendu se souhrnně říká internet věcí (Internet of things).