zavřít
1 / 25
náhledy
Zubačka Tramway du Mont-Blanc je jednou z nejvýše položených železničních tratí v Evropě a tou nejvýše položenou ve Francii. Původní projekty této železnice byly velice divoké, proto na ně nedošlo a musela přijít trať střízlivější. Ale ani ta nevystoupala do zamýšlené výšky, protože její výstavbu přerušila první světová válka a později už se nepokračovalo. U poslední fotky v galerii bude prozrazeno jedno dívčí tajemství.
Autor: Enrico Razzetti, CC BY-SA 2.0
Úvodem pouze drobné vysvětlení k názvu zubačky Tramway du Mont-Blanc (TMB). Jednak označení tramvaj je historické a tehdy běžně používané i v takovýchto souvislostech a za druhé očekával-li někdo vrcholovou stanici na vrcholu Mont Blanc, tak marně.
Autor: Florian Pépellin, CC BY-SA 4.0
TMB je nejen dopravní prostředek, ale především významná turistická atrakce. Nabízí úchvatné výhledy na Alpy a je považována za jednu z nejmalebnějších železnic v Evropě. Je to ideální způsob, jak se dostat blíže k Mont Blancu a užít si krásy tamního kraje bez nutnosti náročného výstupu.
Autor: Mont-Blanc Natural Resort
Tramway du Mont-Blanc (TMB) patří do kategorie turistické železnice. V současnosti jsou po Francii rozesety turistické železniční dráhy v souhrnné délce asi 1 200 kilometrů, většinově se samozřejmě jedná o železnice adhezní, ale zubačka TMB je v každém případě ze všech nejlukrativnější.
Autor: Christophe Jacquet, CC BY-SA 3.0
Francouzskou ozubnicovou železnici Tramway du Mont-Blanc (TMB) najdeme v departmentu Horní Savojsko. Nejvyšší partie TMB vede pohořím Montblanský masiv, celek potom spadá do nadřazeného horského celku Západních Alp. I když to asi popisujeme zbytečně složitě, respektive zbytečně, protože už jenom z názvu tratě si ji asi každý víceméně správně lokalizuje.
Autor: Markus Trienke, CC BY-SA 2.0
Trať vychází z údolní stanice Le Fayet ve výšce 580 metrů nad mořem a končí ve vrcholové stanici Nid d’Aigle ve výšce 2 372 metrů nad mořem. Vrcholová stanice je šikovným startovním bodem pro výstup na vrchol Mont Blanc (4 807 m n. m.). Ovšem trasa na Mont Blanc obnáší ještě bezmála devět kilometrů, a to ne kilometrů ledajakých jako po Stromovce, ale minimálně si žádajících alespoň dobrou obuv.
Autor: Markus Trienke, CC BY-SA 2.0
Výchozí stanicí TMB je Saint-Gervais-les-Bains-Le Fayet, nachází se ve čtvrti Le Fayet obce Saint-Gervais-les-Bains. Výchozí stanicí TMB je situována vedle stejnojmenné stanice klasické železnice, kterou na této fotografii nevidíme (je za pravým okrajem snímku).
Autor: Christophe Jacquet, CC BY-SA 3.0
„Hlavní“ stanice TMB v Saint-Gervais-les-Bains
Autor: Jean-Pol GRANDMONT, CC BY 3.0
Mont-Lachat, odtud už je to na konečnou zubačky TMB kousek.
Autor: Markus Trienke, CC BY-SA 2.0
Tramway du Mont-Blanc, vrcholová stanice Nid d’Aigle je za výjezdem z krátkého tunelu. Stanice má pouze jednu kolej.
Autor: Rémih, CC BY-SA 4.0
Délka trati TMB je 12,4 kilometrů a trať překonává výškový rozdíl téměř 1 800 metrů. Rozchod koleje je 1 000 mm. Použit je ozubnicový systém Strub.
Autor: Florian Pépellin, CC BY-SA 4.0
Maximální sklon tratě TMB činí 240 promile, průměrně to potom je 150 promile. Trať nemá ozubnici po celé své délce, celkem asi na 15 % délky tratě si musí trakční vozidla vystačit s adhezí, je to na začátku tratě v údolí, včetně depa, a na řadě stanic.
Autor: Christophe Jacquet, CC BY-SA 3.0
Historie TMB sahá do konce 19. století, kdy se začaly objevovat plány na výstavbu železnice, která by přiblížila Mont Blanc širší veřejnosti. První úsek této trati byl otevřen 25. srpna 1907. Celá trať až na stanici Nid d’Aigle byla dokončena v roce 1914.
Autor: public domain
Trať zubačky TMB byla stavěna podle projektu, který vedl Henri Duportal. Byla zde ovšem řada dalších projektů, které byly na rozdíl od nakonec vybraného v praxi stěží realizovatelné. Například jistý Saturnin Fabre navrhl část tratě se stoupáním 800 promile. A protože se bál, že cestující budou panikařit z obavy, že se zvrátí s vlakem na znak, chtěl tuto část vést tunelem, aby si pohledem z okna tak neuvědomovali to vražedné stoupání. Nebo Paul Issartier chtěl dovést koleje tunelem přesně pod vrchol Mont Blancu, a to do výšky 2 800 metrů nad mořem, přičemž na vrchol by potom vedl vertikální tunel s výtahem.
Autor: public domain
Tramway du Mont-Blanc v době parní trakce
Autor: public domain
Už od samého počátku zubačky TMB se mluvilo o její elektrifikaci. Trať byla ovšem elektrifikována až v polovině 50. let, respektive v roce 1955 se na tom začalo pracovat a na jaře 1957 bylo hotovo. Napájecí soustava je 11 kV 50 Hz. Dodány byly tři dvouvozové elektrické jednotky. Zde vidíme jednu z nich v roce 1979.
Autor: Alain GAVILLET, CC BY 2.0
Tramway du Mont-Blanc, stanice Saint-Gervais-les-Bains, rok 1979
Autor: Alain GAVILLET, CC BY 2.0
Tramway du Mont-Blanc, stanice Col de Voza, rok 1979
Autor: Alain GAVILLET, CC BY 2.0
Původní elektrické vlaky na zubačce TMB dostaly později jinak řešené zbarvení, jeden měl skříně až po střechu červené, jeden modré a jeden zelené.
Autor: Florian Pépellin, CC BY-SA 4.0
Tramway du Mont-Blanc
Autor: Christophe Jacquet, CC BY-SA 3.0
Zubačka TMB je v provozu celoročně, v zimě ji využívají především lyžaři.
Autor: Jean-Pol GRANDMONT, CC BY 3.0
Původní elektrický vůz zubačky TMB v zimě s předřazeným modulem sněžného pluhu
Autor: Siren-Com, CC BY-SA 3.0
Původní „električky“ z 50. let byly v roce 2022 nahrazeny těmito novými elektrickými jednotkami o firmy Stadler Rail. Nová trakční vozidla jsou díky rekuperaci mnohem hospodárnější. Počet míst k sezení je zde 120 a počet míst k stání 80. Navíc na rozdíl od třech původních vlaků jsou nové vlaky čtyři, čímž se také zvýší přepravní kapacita tratě.
Autor: Rémih, CC BY-SA 4.0
Tramway du Mont-Blanc
Autor: Stadler Rail AG
V době elektrifikace byl ředitelem TMB technicky, umělecky i jinak zdatný Pierre Nourry. Kromě jiných dětí se dočkal i čtyř dcer, řazeno od nejstarší dostaly jména Marie, Anne, Jeanne a Marguerite. Při elektrifikaci TMB plánoval pořídit čtyři elektrické vlaky, kterým postupně dával jména podle svých dcer. První nasazený vlak dostal jméno podle dcery prvorozené a tak dále. Jenže čtvrtý vlak tehdy nakonec kvůli nedostatku financí zakoupen nebyl, a tak Marguerite přišla zkrátka, což bylo tedy líto především otci Nourrymu. Ale po této stránce bylo vše napraveno v roce 2022, kdy byly tři staré vlaky – jak už víme – nahrazeny čtyřmi vlaky novými. A právě ten čtvrtý dostal jméno Marguerite a barvu bílou.
Autor: Rémih, CC BY-SA 4.0
