zavřít
1 / 29
náhledy
Významným dopravně obslužným prvkem Montblanského masivu je zubačka Montenvers, která se může pochlubit rekordními ročními počty cestujících. Zubačka přibližuje turistům především zajímavý ledovec zvaný Ledové moře.
Autor: Mont-Blanc Natural Resort
Zubačka Montenvers, zprovozněná v roce 1909, se stala po zubačce Tramway du Mont-Blanc z roku 1907 (v plné délce dokončena v roce 1914) druhou ozubnicovou železnicí v Montblanském masivu (massif du Mont Blanc). Zatímco Tramway du Mont-Blanc je ideálním pomocníkem pro případný výstup na samotný vrchol Mont Blanc (z vrcholové stanice to je necelých devět kilometrů), tak zubačku Montenvers využívají turisté k cestě na ledovec Mer de Glace.
Autor: Christophe Jacquet, CC BY-SA 3.0
Pohled od jezera Lac Blanc na údolní ledovec Mer de Glace, který turistům přibližuje zubačka Montenvers.
Autor: Gnomefilliere, CC BY-SA 3.0
Zubačka dostala název Montenvers podle místa svého cíle. Montenvers je skalní výběžek a vyhlídka nad ledovcem Mer de Glace, dnes nad úpatím jeho dolního okraje (ledovec se za dobu existence zubačky zkrátil a také se snížila jeho tloušťka, takže je dost hluboko pod jmenovaným místem).
Autor: Flexikon, CC BY-SA 4.0
Turisté se kvůli zajímavému ledovci Ledové moře hnali na Montenvers ve významných počtech již roky před postavením zubačky, ostatně proto tam byla postavena. Zatímco ti zdatnější vyráželi po svých, tak ostatní využívali služeb místních podnikavých lidí zajišťujících dopravu mezi Chamonix a Montenvers pomocí mul (kříženec samce osla a samice koně, vhodný k dopravě na těžko schůdných horských stezkách).
Autor: public domain
A zde již vidíme v porovnání s předchozím obrázkem pohled mladší, kdy už existovala zubačka. Právě proti její stavbě brojili především provozovatelé dopravy s mulami na Montenvers, leč marně, vydání koncese nezabránili. Například v roce 1885 bylo město Chamonix základnou pro 200 mul, související lidské síla včetně horských turistických průvodců čítala 380 person.
Autor: public domain
Ledovec Mer de Glace vypadal dříve mnohem divočeji. Dobová literatura z konce století páry ho popisovala například takto brutálně poeticky: „… Obrovské balvany, které odtrhly se od sousedních skal a zřítily se dolů, nakupily již před staletími své, jako domy vysoké kusy do dálky několika mil po obou stranách ledovce. Mezi těmito břehy z nakupených balvanů nachází se bílá, široká ledová spousta, která – jak ukazuje jméno Mer de glace – vypadá, jako by mořské vlny náhle byly proměněny v led, jakoby zpěněné hřebeny vln najednou v nejdivočejším jeku se zastavily… Některé z těchto ledových kusů mají obrovské rozměry, tak že jest nemožno bez provazu a žebříků přes ně se dostati. Podivná protiva moci života a moci smrti vstupuje nám zde před oči, až dolů k zeleným kobercům prostírá se ledovec, až dolů ke stromům a kvetoucím jetelištím dosahují sněžné vlny! Zde mává se kosou, trhají se vonné kytice, a tam sotva ve vzdálenosti sto kroků, zmizí cestující při jediném chybném kroku v příšerné hlubině trhliny v ledovci.“
Autor: public domain
Ledovec Mer de Glace dnes už zdaleka není tím, čím býval. Jak asi každý očekává, došlo a stále dochází k výrazné redukci jeho hmoty. Zatímco dříve na něj stačilo z vyhlídky Montenvers sestoupit pomocí pár kroků, dnes je jeho horní plocha desítky metrů pod vyhlídkou, navíc čelo ledovce kvůli odtávání „ustupuje“ vzhůru.
Autor: Sylenius, CC BY-SA 3.0
Z vrcholové stanice zubačky Montenvers byla později postavena k ledovci Mer de Glace lanovka. Respektive lanovka je vedena v oblasti největšího sešupu, pokud se chcete dostat až k umělé jeskyni každoročně v ledovci vykutávané, je potom potřeba jít ještě kousek pěšky. V každém případě celou cestu z vrcholové stanice zubačky k umělé jeskyni lze absolvovat pěšky.
Autor: Rémih, CC BY-SA 4.0
Lanovka z vrcholové stanice zubačky k ledovci Mer de Glace. Jeskyně byla jako „ledovcová atrakce“ do něj poprvé vykutána někdy v polovině dvacátého století a od té doby se každoročně kutá znovu a znovu, což je logické, protože ledovec sestupuje do údolí rychlostí 90 až 120 metrů za rok (zaleží, jak je „dobrý“ rok). Zde si musíme uvědomit, že byť ledovec „jede“ dolu, tak zároveň kvůli rychlému odtávání ustupuje jeho čelo vzhůru (ledovec se zkrátka směrem od dolní partie zkracuje).
Autor: Guilhem Vellut, CC BY 2.0
Zubačka Montenvers byla postavena v parní trakci, vlaky byly tvořeny parní lokomotivou a osobním vagonem. Původně se sice počítalo již se stavbou zubačky elektrifikované, ale kvůli nižším investičním nákladům od toho bylo ještě před zahájením stavby upuštěno. K elektrifikaci zubačky Montenvers došlo až po druhé světové válce, stejně jako u zubačky Tramway du Mont-Blanc.
Autor: public domain
Zubačka Montenvers byla elektrifikována v roce 1953, a to střídavou napájecí soustavou 11 kV 50 Hz.
Autor: eGuide Travel, CC BY 2.0
Délka trati zubačky Montenvers činí 5,1 kilometru, přičemž mezi údolní stanicí (Gare de Chamonix-Montenvers) a vrcholovou stanicí (Gare du Montenvers-Mer de Glace) překonává 871 výškových metrů. Maximální sklon tratě dosahuje 220 promile. Rozchod koleje je 1 000 mm. Použit je ozubnicový systém Strub.
Autor: public domain
Údolní stanice zubačky Montenvers leží v 1 042 metrech nad mořem. Najdeme ji ve městě Chamonix-Mont-Blanc, kde je šikovně situována v sousedství stanice francouzských státních drah (SNCF). Tamní trať SNCF je úzkorozchodná, také s rozchodem 1 000 mm jako zubačka Montenvers, ale jedná se samozřejmě o trať adhezní a tratě nejsou spojené (obě tratě jsou také elektrifikované, ale každá jinou napájecí soustavou).
Autor: matramurena, CC BY-SA 2.0
Depo zubačky Montenvers při údolní stanici
Autor: Christophe Jacquet, CC BY-SA 3.0
Vrcholová stanice jména Montenvers-Mer de Glace je v 1 913 metrech nad mořem.
Autor: Alain GAVILLET, CC BY 2.0
Dvojicí zajímavých staveb na zubačce Montenvers je asi tři stovky metrů dlouhý tunel Gréjon a těsně před vrcholovou stanicí 150 metrů dlouhý viadukt Montenvers s jedenácti oblouky.
Autor: Mont-Blanc Natural Resort
Při jízdě zubačkou se pohledům natěšených cestujících otevírají krásná panoramata.
Autor: Mont-Blanc Natural Resort
V lokalitě Montenvers najdeme také hotel Refuge du Montenvers (větší stavební objekt vzadu), trať zubačky vede při pravém okraji snímku, a to trochu níže, pročež není vidět.
Autor: Rémih, CC BY-SA 4.0
Na poněkud letitějším snímku vidíme Grand hotel du Montenvers, dnes tedy hotel Refuge du Montenvers z předchozí fotografie.
Autor: eGuide Travel, CC BY 2.0
O významu zubačky Montenvers hovoří následující čísla. První sezonu, tedy v roce 1909, bylo zubačkou přepraveno 47 480 osob. Před druhou světovou válkou, v roce 1938, se vyšplhal roční počet cestujících na téměř 191 tisíc. Ještě větší vytížení zubačky přinesla doba po druhé světové válce, což souviselo s navyšováním volného času lidí a růstem jejich příjmů. V roce 1949 byl pokořen roční objem tři sta tisíc přepravených cestujících a v roce 1959 pět set tisíc.
Autor: public domain
Zde je jako trakční vozidlo použita dieselová lokomotiva. I na elektrifikované zubačce mají dieselové lokomotivy své využití, jednak je lze nasadit při dopravních špičkách pro zvýšení počtu spojů, ale primárně byly pořizovány pro práce při údržbě a opravách tratě.
Autor: public domain
Zubačka Montenvers, ozubnicová dieselová lokomotiva s plošinovým vagonem naloženým kontejnery se sypkým materiálem
Autor: Rémih, CC BY-SA 4.0
Zubačka Montenvers, ozubnicová dieselová lokomotiva na odstavné koleji v údolní stanici
Autor: Hugh Llewelyn, CC BY-SA 2.0
Zubačka Montenvers
Autor: eGuide Travel, CC BY 2.0
Zubačka Montenvers
Autor: Alain GAVILLET, CC BY 2.0
Pro zubačku Montenvers bylo vyrobeno celkem osm parních lokomotiv. Pět jich bylo dodáno v roce 1908, tedy před zprovozněním tratě. Další tři přišly v letech 1923, 1926 a 1927. Lokomotiva číslo 6 je vystavena na památníku v údolní stanici.
Autor: Hugh Llewelyn, CC BY-SA 2.0
Parní lokomotivy na zubačce Montenvers jezdily maximální rychlostí 7 km/h.
Autor: public domain
Zubačka Montenvers
Autor: Leo-setä, CC BY-SA 2.0
