náhledy
První parní lokomotivu na světě postavil Richard Trevithick roku 1804.
Autor: archiv autora
Třetí Trevithickova lokomotiva pojmenovaná „Catch Me Who Can“ sloužila jako londýnská atrakce, vstup do ohrady byl zpoplatněn.
Autor: archiv autora
Někteří konstruktéři lokomotiv se začali ztrácet ve slepých uličkách. Jako mor se najednou šířily obavy, že hnaná kola budou na kolejnicích prokluzovat a vlak se nebude moci vůbec pohybovat. Snad největším expertem byl William Brunton. Jeho chodící lokomotiva se měla odstrkovat pomocí jakýchsi nohou. Nikdy však nechodila, při první zkoušce jí explodoval kotel. Více než tucet lidí to tenkrát nepřežilo.
Autor: archiv autora
O poznání lépe než Brunton na to šel John Blenkinsop, jeho ozubnicová lokomotiva se v několika kusech nějaký čas používala. Poháněná kola byla ozubená a stroj vyžadoval patřičně zkonstruovanou dráhu. Blenkinsop vlastně vynalezl zubačku, zbytečné však bylo, že takový systém zamýšlel pro klasické železnice v rovinách.
Autor: archiv autora
Lokomotiva Williama Hedleye se čtyřmi hnanými spřaženými nápravami
Autor: archiv autora
Naštěstí zde byli i další konstruktéři, kteří se nenechali zviklat poplašnými teoriemi a navrhovali lokomotivy s normálními poháněnými hladkými koly. Jedním z nich byl i George Stephenson. Na obrázku vidíme jeho lokomotivu, která zahájila 24. 9. 1825 provoz na trati Stockton - Darlington a tím započala nová éra železniční dopravy.
Autor: archiv autora
Slavnostní otevření železnice Stockton - Darlington dne 27. 9. 1825 na malbě z roku 1875 od malíře Johna Dobbina.
Autor: archiv autora
Vlak na trati Stockton - Darlington, datum neznámý
Autor: archiv autora
Vlak na trati Stockton - Darlington, datum neznámý
Autor: archiv autora