zavřít
1 / 29
náhledy
V raném období rozvoje motorové trakce na železnici se ve Spojených státech vyráběly netradičně řešené motoráky McKeen. Na první pohled nás zaujme jejich karoserie s ostrou přídí a nápadnými kulatými okny. Prohlédněme si tato zajímavá železniční vozidla nejen na dobových fotografiích, ale obdivujme i jejich krásu vtisknutou do dávných poštovních pohlednic.
Autor: public domain
Otcem těchto motoráků byl William Riley McKeen, který se do jejich konstrukce pustil jako šéf provozu a údržby hnacích vozidel železničního dopravce Union Pacific v jeho dílnách v Omaze ve státě Nebraska. Cílem bylo zkonstruovat lehký a provozně levný železniční vůz pro osobní dopravu, který by operoval na méně vytížených spojích, kde parní vlaky ztrácely finanční efektivitu.
Autor: public domain
V letech 1904 až 1917 bylo vyrobeno minimálně 152 motorových vozů McKeen.
Autor: public domain
S konstrukcí těchto motoráků se začalo a minimálně první kus byl vyroben ještě pod hlavičkou společnosti Union Pacific. Vzápětí ovšem byla založena firma McKeen Motor Car Company, a to právě v dílnách Union Pacific v Omaze. Nový výrobce byl dceřinou společností UP a generálním ředitelem nebyl nikdo jiný než William Riley McKeen. Zánik McKeen Motor Car Company je potom datován rokem 1920, tři roky po ukončení výroby motoráků, kdy byla firma administrativně zrušena a její vybavení papírově přešlo pod UP. Výroba těchto motoráků byla ukončena, protože jejich přínos nenaplnil očekávání (o nevýhodách daných konstrukčním řešením jejich pohonu se ještě zmíníme).
Autor: public domain
Jiný pohled na McKeen Motor Car Company, kde se do roku 1917 vyráběly motoráky netradičních tvarů. Mimo to se v těchto dílnách vyráběla v ještě menších počtech i další vozidla, například pracovní pro údržbu tratí, přívěsné vozy (za motorákem v galerii ještě uvidíme) nebo i nějaký ten silniční autobus (kupodivu také s kulatými okny).
Autor: public domain
Motoráky McKeen měly stanoviště strojvedoucího pouze na jedné straně (což tehdy nakonec bylo častější řešení). Oba konce byly navíc tvarově zcela odlišné, takže předek a zadek vozu byl i pro běžného pozorovatele jednoznačně identifikovatelný.
Autor: public domain
Naprostá většina motorových vozů McKeen měla následující prvky: aerodynamickou karoserii lehké konstrukce s ostrou přídí (s vertikálně orientovaným „ostřím“) a zaoblenou zádí, nápadná kruhová okna (samozřejmě kromě kabiny strojvedoucího) a dvojici otočných dvounápravových podvozků s jedinou hnací nápravou (přední na předním podvozku). Existovaly ovšem i výjimky, u kterých absentovala jedna či více uvedených charakteristik.
Autor: public domain
První motorák McKeen byl jediný dvounápravový z celé množiny předmětných motoráků. Byl také nejkratší, délka jeho skříně činila 31 stop (cca 9,45 metru) a nesl 25 sedadel cestujících. Vidíme i obdélníková okna (zaoblená nahoře), podobná se objevila i na několika dalších motorácích McKeen.
Autor: public domain
K pohonu sloužil nízkootáčkový zážehový šestiválec (jednalo se o motor vycházející konstrukčně z motoru lodního), uložený napříč a nesený předním podvozkem. Přenos výkonu byl mechanický, prostřednictvím řetězu. Hnací bylo pouze přední dvojkolí v předním podvozku, přičemž oproti zbývajícím dvojkolím mělo kola o větším průměru (opět byly výjimky).
Autor: public domain
Zde vidíme přední podvozek pro motorák McKeen, a to i s nainstalovaným motorem.
Autor: public domain
Kola pro motoráky McKeen vyráběla firma Standard Steel Works, což využila v této reklamě.
Autor: public domain
Dochovaný exemplář motorového vozu McKeen, vyfotografovaný v roce 2009 v období probíhající rekonstrukce do provozuschopného stavu. Všimněte si, že kola vpředu situovaného hnacího dvojkolí mají stejný průměr jako kola běžných dvojkolí. Původně měl tento konkrétní vůz jako většina kola hnacího dvojkolí větší, ale při pozdější přestavbě došlo k rozměrovému sjednocení (zkrátka dostal hnací kola stejného průměru jako kola běžná). Souvisí to s tím, že řada motoráků se ve službě dočkala přestaveb ve věci pohonu, kdy dostávaly jiné motory (i dieselové) a třeba i elektrický přenos výkonu a potažmo i nová hnací dvojkolí.
Autor: Schrantz, CC BY-SA 3.0
Řešení kostry lehké karoserie motoráku McKeen z vyobrazení na patentovém spisu US973366. Vidíme i naznačené podvozky, kdy je na první pohled patrné, že kola na hnacím dvojkolí mají větší průměr než ta zbývající.
Autor: public domain
Většina motoráků McKeen měla tvarové řešení karoserie ve stylu, jaký vidíme na tomto vyobrazení z patentového spisu US39032. Motoráky se vyráběly ve dvou základních délkách (plus opět nějaká ta výjimka jiné délky).
Autor: public domain
Interiér železničního motorového vozu McKeen
Autor: California State Railroad Museum
Interiér motoráku McKeen. Všimněte si, jak se otevírala kruhová okna (vzadu je jedno otevřeno), na stropě má každé okno packu pro své uchycení v otevřeném stavu.
Autor: Queensland State Archives
Motoráky se vyráběly ve dvou základních délkách. Kratší provedení mělo délku skříně 55 stop (cca 16,8 metru, respektive tři varianty, už bez přepočtu na metry: 55 stop / 55 stop a dva palce / 55 stop a šest palců) a delší provedení 70 stop (cca 21,3 metru).
Autor: public domain
Kratší vůz (55 stop) mohl mít maximálně 75 sedadel cestujících a u delšího vozu (70 stop) to mohlo být až 105 sedadel cestujících. Mnohdy to však bylo méně a existovala bohatá variabilita v provedeních podle konkrétních objednávek. Uvedené maximální počty sedadel platí pro verze, kde je celý volný prostor za kabinou strojvedoucího a motorovou sekcí využit jako kabina cestujících. Často však byl mezi ní a motorovou sekcí situován zavazadlový oddíl (i ten mohl být různé délky), případně ještě poštovní oddíl, čímž se přepravní kapacita cestujících samozřejmě redukovala.
Autor: public domain
Prvních několik vozů mělo motor o výkonu 100 koní. Pro převážnou část produkce byly určeny motory o výkonu 200 koní, přičemž se mezi nimi objevily i minimálně čtyři s motorem o výkonu 300 koní.
Autor: public domain
Motorové vozy McKeen se sice začaly vyrábět pro společnost Union Pacific, ale následně si je pořizovala i řada dalších železničních dopravců. Ale mnozí z nich v nijak závratných počtech, což vyplývá z objemu výroby (minimálně 152 kusů) a relativně velkého počtu uživatelů, kdy ve Spojených státech to představovalo asi dvacet společností. Několik málo kusů šlo i na export, sedm do Austrálie, dva do Kanady a po jednom na Kubu a do Mexika. Vozy pro Austrálii jsou trochu výjimečné, dva byly širokorozchodné (1 600 mm) a pět úzkorozchodných (1 067 mm).
Autor: Queensland State Archives
Byť motoráky McKeen částečně úspěšné byly a minimálně potvrdily, že cesta od parní k motorové trakci je nápad dobrý, tak na druhou stranu se moc úspěšnými trháky nestaly.
Autor: public domain
Limitujícím faktorem byla pouze jediná hnací náprava, což znamenalo nižší adhezi. Problémy však přinášelo celé pohonné ústrojí s poněkud poruchovými motory a mechanickým přenosem výkonu. Provozní spolehlivostí se rozhodně chlubit nemohly.
Autor: public domain
Vyzdvihnout musíme atraktivní design skříně, včetně interiéru s pohodlnými sedadly. Na druhou stranu motor a mechanický přenos výkonu o sobě dávaly vědět. Strojovna byla mezi kabinou strojvedoucího a přepravním prostorem, kdy sice hned za strojovnou měla řada těchto motoráků poštovní oddíl a zavazadlový oddíl, případně pouze zavazadlový oddíl, ale přesto byl prostor cestujících děním ve strojovně dotčen. Jednalo se o hlučnost, vibrace a zpočátku i čichový diskomfort, než se vylepšila ventilace.
Autor: public domain
Motorový vůz McKeen
Autor: public domain
Vůz M-23 patřil mezi netradiční provedení motoráků McKeen, jednalo se o speciální vůz s velkým poštovním oddílem a oddílem pro přepravu zavazadel. Neobešel se tedy bez přípojného osobního vozu, který byl z přípojných vozů od stejného výrobce největší.
Autor: public domain
Motorový vůz McKeen s krátkým vozem přívěsným
Autor: California State Railroad Museum
Motorový vůz McKeen
Autor: California State Railroad Museum
A na závěr ještě dvě zajímavé pohlednice s morovým vozem McKeen, které vypadají víceméně stejně, ale zároveň dost rozdílně. Zde vůz v barvě zelené…
Autor: public domain
… a na úplný závěr vůz v barvě hnědočervené.
Autor: public domain
