zavřít
1 / 27
náhledy
Železnice Maeklong je vskutku neobvyklá, těsně před svou konečnou západní stanicí sdílí v krátkém úseku úzký prostor mezi zástavbou s místní tržnicí nabízející plody země i moře. Trať se navíc skládá ze dvou samostatných větví, které rozděluje řeka, a protože v daném místě absentuje most, pendluje tam přívoz.
Autor: Pexels, public domain
Železnice Maeklong (Maeklong Railway, nebo též Mae Klong Railway) patří mezi velké turistická „atrakce“ Thajska, ale zároveň se jedná o důležitý místní prvek osobní dopravy. Původně však vznikala primárně kvůli dopravě nákladní, a to obě větve víceméně nezávisle na sobě. Železnice měla dopravovat především ryby i jiné mořské produkty do Bangkoku.
Autor: calflier001, CC BY-SA 2.0
Železnice Maeklong
Autor: Red Penguin2710, CC BY-SA 4.0
Železnice Maeklong samozřejmě stále slouží k dopravě místních, tak jako tomu je už dávno.
Autor: Andrew K. Smith, CC BY 2.0
Turisté tuto trať objevují ve velkých počtech až ve 21. století.
Autor: Supanut Arunoprayote, CC BY 4.0
Východní větev o délce 31,2 kilometrů je vedena mezi konečnými stanicemi Wongwian Yai (v Bangkoku) a Mahachai. Západní větev o délce 33,6 kilometrů je vedena mezi konečnými stanicemi Ban Laem a Maeklong. Rozchod železnice je samozřejmě klasický thajský, to znamená jen 1 000 mm.
Autor: Suikotei, CC BY-SA 4.0
Železnice Maeklong, jedna z konečných stanic, konkrétně Wongwian Yai
Autor: Scott Edmunds, CC BY 2.0
Železnice Maeklong
Autor: Antoine FLEURY-GOBERT, CC BY-SA 3.0
Trochu potíž je s přepisy zeměpisných jmen z thajštiny do angličtiny. V thajštině se složené názvy z více slov píší bez mezer, při přepisu do angličtiny se tam dávat mohou, ale nemusí. Oficiálnější je mezery používat, vidíme je třeba na cedulích a podobně. Ale názvy bez mezer jsou někdy zažité natolik, že v obyčejných neoficiálních textech se tak běžně používají. I v jednom textu se často u názvů různých používají oba způsoby přepisu, například železnice Maeklong, ale stanice Ban Laem atd.
Autor: Fabio Achilli, CC BY 2.0
Použití obou způsobů přepisu vidíme i přímo na místě. Například zde stanice Maeklong, ale na jízdních řádech (alespoň na některých) tam je psána jako Mae Klong.
Autor: calflier001, CC BY-SA 2.0
Předchozí fotografie je z roku 2012, toto je pohled z roku 2022 z jiného místa na stejnou stanici a už zde vidíme dělený přepis názvu stanice Mae Klong (v originále je název stanice vpravo).
Autor: Suikotei, CC BY-SA 4.0
Mezi západní konečnou stanicí Mahachai východní větve a východní konečnou stanicí Ban Laem západní větve protéká řeka Tha Chin. V daném místě ani dnes nevede přes řeku most, ale stále tam funguje „alespoň“ přívoz. A ještě dodejme, že obě jmenované stanice leží v katastru města dnešního jména Samut Sakhon.
Autor: Joachim Lutz, CC BY-SA 4.0
Provoz na železnice Maeklong se vyznačuje nebývale nízkou průměrnou rychlostí, konkrétně se hovoří o 31 km/h. V necelém třistametrovém úseku před nejzápadnější stanicí Maeklong, kde se každé ráno rozprostřou trhovci, jede vlak téměř jen krokem.
Autor: m-louis, CC BY-SA 2.0
Podívejme se teď na trať v tržnici, tedy na jejím nejexponovanějším a nejzajímavějším místě. Tržnice tam byla „odjakživa“, ale po natažení tratě k břehu řeky Mae Klong, kde se měly v rybářském přístavu nakládat vagony rybami a podobně, se trhovci odmítli alespoň kousek přestěhovat.
Autor: Pixabay, public domain
Místní trhovci nabízí plody ze země vytahané, z rostlin posbírané a z moře vylovené. Původně se samozřejmě jednalo o místní trh pro místní obyvatelstvo, případně obchodníky. Až mnohem později, s rozvojem světového turistického ruchu začali do této tržnice proudit turisté, a to stále ve větším a větším množství, když se rozšířila internetová komunikace.
Autor: Pexels, public domain
Když se blíží vlak, tak na základě zvukové signalizace trhovci sklopí přístřešky svých stánků a případně posunou zboží zasahující do tratě, aby jim to vlak „neposbíral“. Zboží na nízkých tácech a podobně, zasahující do jízdní dráhy vlaku, se nechává na místě, protože vlak (zpravidla) přejede bezpečně nad ním. Jedná se o akci v řádu desítek sekund, hned po přejezdu vlaku se vše vrací na své původní místo, jako by se nechumelilo.
Autor: Pxhere, public domain
Při pohledu na tyto výjevy řadu lidí napadne otázka, jak to tam je s bezpečností. Oficiální údaje o případných vlakem zachycených nešťastnících nejsou k dispozici. A byť se o trati někde píše, že je nejnebezpečnější na světě, tak to tak hrozné asi nebude. Že je místo bezpečné, nejvíce zdůrazňují místní trhovci, což je celkem logické.
Autor: Takeshi Aida, CC BY-SA 4.0
V jednom článku se dokonce objevila informace, že v určitém šestiletém období tam byly vlakem sraženy stovky lidí. Nebudeme uvádět přesná čísla, protože nevypadají příliš věrohodně - spíše naopak - a počty rozhodně nešly ověřit. Zkrátka zkazky o krvavých tratolištích jsou jen výmysly, a proto si chlapec v kostkované košili vzal ty apartní zelené holinky zcela zbytečně.
Autor: Scott Edmunds, CC BY 2.0
Štěstí však přeje připraveným, a tak je třeba říci, že čím více lidí se v tržnici při průjezdu vlaku nachází, tím větší potenciál vzniku nešťastné události tam je. Ohroženi jsou především primáti druhu Homo mobilus trpící silnou selfirózou.
Autor: S5A-0043, CC BY 2.0
Při tomto jen trošku starším pohledu na železnici Maeklong si o ní prozraďme ještě jednu zajímavost. Nenachází se na ní žádná návěstí, což je trochu překvapující.
Autor: Andrew K. Smith, CC BY 2.0
Na pozemních komunikacích však značky související s železnicí být musí, tam se to bez nich neobejde. Ale takovouto pěknou, materiálově i graficky zajímavou dopravní značku, tam už dnes nikde nenajdete.
Autor: Scott Edmunds, CC BY 2.0
Řada stanic na železnici Maeklong je stavebně jednoduchá ve formě pevných přístřešků a je na znamení.
Autor: Suikotei, CC BY-SA 4.0
Východní část tratě (tehdy samostatná trať) otevřela společnost Tachin Railway v roce 1904 a západní část tratě (tehdy také samostatnou) otevřela společnost Maeklong Railway Company roku následujícího. V roce 1907, za vzniku společnosti Maeklong Railway Ltd., došlo k papírovému sloučení v jednu trať se dvěma nespojenými úseky. Další vlastnické změny přeskočíme, abychom si řekli, že v roce 1955 se provozovatelem tratě staly Thajské státní železnice. Později se dokonce objevil nápad spojit je fyzicky s celostátní železniční sítí, ale k tomu nedošlo.
Autor: Supanut Arunoprayote, CC BY 4.0
Zatímco na východní větvi dnes jezdí 17 spojů denně (tam a zpátky), tak na jižní to jsou tři spoje denně (tam a zpátky). Abychom tedy získaly počty průjezdu vlaků, musíme si to vynásobit dvěma. A tady také vidíme, jaké mají trhovci v Maeklong štěstí, když jim tam projede vlak pouze šestkrát denně (ještě donedávna vlaky byly čtyři, ale i těchto osm průjezdů bylo trhovce v pohodě snesitelných).
Autor: Takeshi Aida, CC BY-SA 4.0
Železnice Maeklong samozřejmě začínala v parní trakci. Konkrétně s menšími tendrovkami od lokomotivky Krauss dvou typů, s pojezdem 0-4-2T, respektive 2-4-0T. V padesátých letech se k nim přidaly asi dvě větší páry Henschel s pojezdem 4-6-2 a s taženým tendrem. Ty však moc úspěšné nebyly, jednu z nich vidíme na fotografii, místo se nachází zcela mimo oblast předmětné železnice, a to v tambonu (újezdu) Don Ya Nang. První dieselové vlaky tam začaly jezdit už v roce 1957, plný přechod na motorovou trakci je však datován až rokem 1971.
Autor: Joachim Lutz, CC BY-SA 4.0
Wongwian Yai je konečná stanice na východě východní větve. Jedná se o stanici situovanou nejblíže k centru Bangkoku. Svého času za ní byla ještě jedna centru bližší, ale vzhledem k narůstajícímu nekolejovému provozu v Bangkoku byla zrušena.
Autor: calflier001, CC BY-SA 2.0
Maeklong je konečná stanice na západě západní větve. Na této a předchozí fotografii jsou tedy vzájemně nejvzdálenější stanice předmětné železnice.
Autor: Takeshi Aida, CC BY-SA 4.0
