Na běžný komerční let číslo US 1549 z newyorského letiště LaGuardia na Douglasovo letiště v Charlotte v Severní Karolíně se 15. ledna 2009 vydal letoun Airbus A320-214 společnosti US Airways. Na jeho palubě cestovalo 150 lidí, které doprovázala pětičlenná posádka.
Data o havárii Datum: 15. ledna 2009 |
Necelých deset let starý stroj ze severovýchodní dráhy letiště LaGuardia odstartoval v 15:25. Do největšího města Severní Karolíny vzdáleného zhruba 875 kilometrů měl doletět po necelých dvou hodinách ve vzduchu.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
V pilotní kabině seděl zkušený kapitán Chesley „Sully“ Sullenberger, jenž dopravní letadla pilotoval od roku 1980, a neméně ostřílený první důstojník Jeffrey Skiles.
Krátce po startu ještě nic nenapovídalo blížícím se problémům. Na záznamu z pilotní kabiny je naopak slyšet, jak si oba piloti minutu a půl po startu pochvalují dobré počasí i hezký výhled na řeku Hudson.
Kluzák nad New Yorkem
Jen o třicet sekund později se stoupající letoun ve výšce 878 metrů nad newyorskou čtvrtí Bronx střetl s migrujícím hejnem kanadských hus. Strojem, který byl v té době zhruba sedm kilometrů od letiště, se pronesla série hlasitých nárazů. Ze záznamu z kokpitu je jasné, že piloti si ptáků, kteří dosahují hmotnosti i přes pět kilogramů, všimli jen sekundu před tím.
Část z nich však nasála i dvojice motorů v gondolách pod křídly a jejich otáčky i výkon začaly rapidně klesat. Podle záznamů z černých skříněk vysadily oba motory současně ve výšce 975 metrů. Těla ptáků způsobila deformaci lopatek a okamžitou ztrátu tahu.
Oba piloti měli na vyhodnocení situace jen pár vteřin. Museli se rozhodnout, co dělat s letadlem, které přišlo o oba motory nad hustě obydleným městem. Z desítky tun těžkého airbusu se stal v podstatě kluzák, oba piloti však zůstali v klidu.
Pilot neměl moc času, říká o přistání na Hudsonu letecký publicista |
Pilotování stroje převzal kapitán Sullenberger, jež byl rovněž držitelem licence na létání s kluzáky, a okamžitě začal s dispečerem řešit návrat na letiště LaGuardia a nouzové přistání. Letoun by se musel levotočivým obloukem obrátit a přistál by na druhé ranveji kolmé k té, z níž jen pár minut předtím vzlétl.
„Půjdeme do Hudsonu“
Na dovedení letadla k zemi a bez jakéhokoli pohonu zbývaly necelé tři minuty. Kapitán si rychle uvědomil, že let nad hustě obydlenou oblastí by byl příliš riskantní. Rozhodl se raději stroj neotáčet a využít nové nabídky dispečerů a přistát na letišti Teterboro v New Jersey.
Druhý pilot se mezitím neúspěšně pokoušel znovu nastartovat poškozené motory. Letadlo už bylo ovladatelné jen díky záložní jednotce, která vyráběla energii pro řízení.
Ačkoli by směřování stroje umožnilo celkem jednoduchý let na Teterboro, kapitán Sullenberger si rychle spočítal, že kvůli klesání a rychlosti už nemá šanci airbus na letiště bezpečně dovést.
Nejsme KGB. Vyšetřovatelé zázraku na Hudsonu kritizují film s Hanksem![]() |
Ve vypjaté situaci proto zvolil jedinou alternativu. Šokovaným dispečerům stroze oznámil, že se rozhodl pro přistání na řece Hudson, která ze západu ohraničuje newyorský ostrov Manhattan.
Vodní ranvej
Kilometr široké a podél Manhattanu také několik kilometrů rovné koryto řeky bylo podle pozdější kapitánovy výpovědi v dané situaci nejlepší šancí. Na nouzové přistání na vodě sice existují předepsané procedury, jde však o jeden z nejnáročnějších manévrů, se kterými se může dopravní pilot setkat.
Stroj musel na hladinu dosednout dokonale vyrovnaný, aby například křídlem nezachytil o vodní hladinu a neroztočil se kolem své osy. Kapitán si musel hlídat i náklon, aby do vody nenarazily jako první motory v gondolách pod křídly, což by způsobilo příliš prudké brzdění, které by vedlo k fatálním zraněním.
Pilot neměl moc času, říká o přistání na Hudsonu letecký publicista |
Kromě rizik spojených s přistáním na vodní hladině také piloti museli stroj provést nad desetimilionovým městem, posetým výškovými budovami. Například most George Washingtona, spojující newyorskou čtvrť Washington Heights s Fort Lee v New Jersey, podle svědků minul jen o desítky metrů.
Za okénky airbusu už se míhaly vršky budov, když se v palubním rozhlase ozvalo „mluví kapitán, připravte se na náraz.“ O pár sekund později letoun rychlostí 230 kilometrů zhruba v úrovni 50. ulice dosedl do Hudsonu. Stroj rozvířil hladinu a po několika stech metrech konečně zastavil.
Na vodní hladinu dosedl zhruba šest minut po startu z letiště LaGuardia a tři minuty po srážce s hejnem ptáků. Letušky sílu nárazu později přirovnaly k tvrdému přistání. Až později se ukázal rozsah poškození daný nárazem do vody – airbus přišel o jeden z motorů a z křídel zbyly jen potrhané plechy. Letoun však zůstal vcelku.
Výjimečné přistání
Ihned po přistání vydal kapitán pokyn k evakuaci stroje a cestující se začali hrnout nouzovými východy ven na křídla a nafukovací skluzavky, které posloužily jako rafty. Evakuaci však zkomplikovala voda. Poškozený letoun se začala pomalu potápět, k čemuž přispěla trhlina, která se po nárazu do vodní hladiny vytvořila na zádi, ale i otevřené otvory v trupu.
Jejich uzavření sice nařizují instrukce pro nouzové přistání na vodě, ale jako jeden z posledních bodů manuálu, navrženého pro sestup z několika kilometrů. Při poklesu z kilometrové výšky se k němu piloti nemohli propracovat včas. Přesto byli všichni už o dvacet pět minut později mimo letadlo a na palubě některé z lodí, které vyrazily letadlu na pomoc.
Pilot ze „zázraku na Hudsonu“ bude velvyslancem létání. Posvítí si na emise![]() |
Kapitán Sullenberger se zachoval i podle nejlepších námořních tradic a potápějící se letoun opustil jako poslední, což ocenil například tehdejší starosta New Yorku Michael Bloomberg. Obdiv si vysloužil i od dalších politiků i expertů.
Právě ti výkon obou pilotů hodnotili jako neuvěřitelný. Nouzové přistání s dopravním letounem na vodní hladinu bez jediné oběti nemá v letecké dopravě obdoby. Podobné události mají často desítky obětí.
Po přistání na Hudsonu museli lékaři ošetřit čtyři cestující a jednu letušku s vážnými zraněními a necelou stovku dalších lehce zraněných. Zcela bez zranění bylo dle závěrečné zprávy americké Národní rady pro bezpečnost dopravy 51 cestujících a zbylí členové posádky.
Letoun Airbus A320-200Výrobce: Airbus Model A320 z dílen Airbusu začal vznikat v 80. letech minulého století. Pod hlavičkou konsorcia Airbus jej společně vyvíjelo několik evropských výrobců jako přímou konkurenci americkým strojům Boeing 737. Oproti nim nabízel například vyšší kapacitu i ekonomičtější provoz. Označení A320 patří základnímu modelu. První dvě desítky kusů nesly za pomlčkou ještě označení 100, finální varianta 200 se od starších letadel odlišovala upravenými křídly a větší kapacitou nádrží. Stroje o délce téměř 38 metrů s rozpětím křídel necelých 36 metrů mohly přepravit maximálně 186 pasažérů na vzdálenost přes šest tisíc kilometrů. Prototyp dvoumotorového úzkotrupého stroje, určeného zejména pro krátké a střední tratě, se poprvé ukázal v roce 1984. Do leteckého průmyslu zavedl hned několik novinek, jimiž se měl odlišit zejména od americké konkurence. Jako první dopravní letadlo měl model A320 například zcela digitální kokpit, kde předchozí analogové budíky nahradily displeje. S tím souviselo také použití systému fly-by-wire, kdy jsou ovládací plochy stroje řízeny elektronicky namísto tradiční hydrauliky. Nástup strojů byl obtížnější, ale celá řada se postupně stala velmi populární a v roce 2019 konečně překonala konkurenční boeing a stala se nejlépe prodávaným dopravním letadlem. Ze základní varianty A320 výrobce postupně odvodil prodlouženou verzi označenou A321 (od roku 1994) a dvě zkrácené – A319 (1996) a A318 (2003). Všechny však patří do takzvané rodiny A320. V celkovém počtu prodaných kusů pak podle agentury Reuters stroje A320 překonaly Boeing 737 až v říjnu 2025. Od roku 2012 Airbus vyrábí výrazně modernizovaného a úspornějšího nástupce s názvem neo. Pro rozlišení předchozí generace zpětně získala přídomek ceo. |
Přes všechnu chválu se oba piloti nevyhnuli rozsáhlému vyšetřování, které mělo za cíl prověřit, zda bylo přistání na řece jedinou logickou možností a zda nešlo o zbytečně velké riziko pro pasažéry.
Oba piloti přišli o licenci, která se však po ukončení šetření vrátila prvnímu důstojníkovi Skilesovi i kapitánu Sullenbergerovi. Právě po něm je dnes pojmenované letecké muzeum na letišti v Charlotte, kam měl let 1549 původně namířeno.
Airbus, jenž zázračně přistál na Hudsonu, vyrazil na poslední cestu |
Airbus imatrikulace N106US se do Charlotte nakonec dostal – návštěvníci muzea si ho mohou prohlédnout v takovém stavu, v jakém ho vytáhli ze zamrzlého Hudsonu.


























