Odpusťme si delší úvod a začněme suchým konstatováním, že fotovoltaická elektrárna je elektrickým zařízením, pracuje s vyšším napětím i proudy a je vystavena všem povětrnostním vlivům, a proto je z principu věci požárním rizikem. Jinými slovy: její zahoření není vyloučené.
Pokračujme však druhým suchým konstatováním: pokud je fotovoltaická elektrárna dobře navržená, sestavena z kvalitních komponentů a instalace byla provedena korektně a pečlivě, pak je požárním rizikem minimálním.
Ve spolupráci s Radkem Orságem, ředitelem společnosti SolSol, jednoho z největších distributorů fotovoltaických technologií v ČR, jsme sestavili čtvero zásad, které se při instalaci a provozu fotovoltaické elektrárny vyplatí dodržet, abyste se nesetkali s červeným kohoutem i na své střeše.
1 Pozor na amatéry a „šikuly“
Tento bod dáváme na první místo, protože během solárního boomu poptávka značně převažovala nabídku, a tak instalaci fotovoltaických elektráren začaly nabízet i firmy, které k tomu neměly ani dostatečné znalosti a zkušenosti, ale mnohdy ani vnitřní potřebu tu práci udělat správně.
Což může být velký problém. Největším rizikem fotovoltaických elektráren jsou totiž konektory, spoje a kabeláž. „Špatně dotažený či nalisovaný konektor, nebo nedotažené vybavení pole rozvaděče, může vést ke zkratu nebo přechodovým odporům, a tedy i zahoření,“ vyjmenovává nejčastější chyby v instalaci Radek Orság. Nesmí se také kombinovat konektory různých výrobců. To, že se „do sebe dají narvat a drží“, neznamená, že budou mnoho let bezpečně fungovat.
Pamatovat je také nutné na to, že velká část instalace je vystavena povětrnostním vlivům a musí jim odolat dvě tři desítky let. „V instalaci by se mělo pamatovat na UV chráničky kabelů a konektorů, kabeláž by měla být zapravena v instalačních žlabech a srovnána,“ doplňuje Orság. UV záření totiž dokáže plastové části konektorů a pláště kabelů během několika let oslabit tak, že se rozpadnou a živé části přestanou být chráněné. Kabely nesmějí nikde viset v chumlech, neměly by být ani „zaplácnuty“ pod polystyrenovou izolaci a rozhodně by neměly vést přes ostré hrany, kde hrozí prodření izolace.
Háček v nedodržení těchto elementárních zásad spočívá i v tom, že elektrárna může několik měsíců i let korektně fungovat, než se problém projeví. A pak už je dost často pozdě.
Zákazník by takto provedenou instalaci neměl převzít, ale mnohdy se při předání na střechu nedostane, i proto, že by musel objednat příslušnou přístupovou techniku. Je však důležité, aby dílo před předáním zkontroloval někdo, kdo tomu rozumí.
A pokud už na střeše (a v technické místnosti) instalaci od nějaké rychlokvašené firmy máte, vyplatí se pozvat externího revizního technika na důkladnou kontrolu – tyto náklady budou řádově menší než následky případného selhání.