náhledy
V Záhřebu najdeme pozemní lanovku, která patří mezi nejkratší zařízení svého druhu na světě. Délka tratě činí pouhých šestašedesát metrů. Snad proto, že vznikla na konci století páry, využili k pohonu právě její sílu. Až o mnoho let později byl pohon změněn na elektrický. Ukažme si předmětnou lanovku aspoň „z rychlíku“.
Autor: Valerij Děd, CC BY 3.0
Pozemní lanovka v chorvatském Záhřebu, kterou zde vidíme v levé partii snímku, spojuje záhřebské Dolní město (Donji grad) a Horní město (Gornji grad). Dolní stanice lanovky je v Tomićevově ulici a horní stanice na Strossmayerově promenádě, pod věží Lotrščak.
Autor: Nick Savchenko, CC BY-SA 2.0
Lanovka překonává výšku 30,5 metru, přičemž délka kolejí je 66 metrů. Sklon tratě činí 52 procent. Rozchod kolejí je 1 200 mm. Doba jízdy lanovky mezi stanicemi je 64 sekund, maximální povolená rychlost je 1,5 m/s (5,4 km/h).
Autor: Ting Chen, CC BY-SA 2.0
Vůz o hmotnosti 5 050 kg (prázdný) má délku 5 640 mm. Užitečná hmotnost činí 2 240 kg. Zajímavější je však údaj o přepravní kapacitě v jednotkách cestujících, kterých pobere 28, přičemž míst k sezení je 16 a míst k stání 12.
Autor: Fred Romero, CC BY 2.0
Záhřebská lanovka byla samozřejmě v průběhu věků modernizována. Nově byly v roce 1973 postaveny i staniční budovy, ale zcela v duchu budov původních, a tak nic nebrání tomu, aby byla lanovka ze zákona chráněnou památkou. Jediným, ale zato hmotově výrazným prvkem, který se dodnes zachoval ve svém původním stavu, je z cihel postavený viadukt s osmi půlkruhovými oblouky, po kterém je trať lanovky vedena.
Autor: Kaiser87, CC BY-SA 3.0
Zajímavé jsou průměrné roční přepravní výkony záhřebské lanovky. Lanovka najede kolem čtyř tisíc kilometrů a přepraví asi 750 tisíc cestujících. Sám provozovatel nezapomene vyzdvihnout bezpečnost jejího provozu – za celou její historii nedošlo k žádné nehodě a už vůbec ne ke ztrátě života jediného cestujícího.
Autor: Charlie, CC BY 2.0
Pozemní lanovka v Záhřebu
Autor: Dennis Jarvis, CC BY-SA 2.0
Nad horní stanicí záhřebské pozemní lanovky najdeme další zajímavost, a to věž Lotrščak. Staniční budova lanovky vyčuhuje vpravo, Strossmayerova promenáda je trochu níže, pod úrovní malého parčíku, ze kterého byl tento snímek pořízen.
Autor: Szeder László, CC BY-SA 4.0
A nyní se podíváme na záhřebskou pozemní lanovku prostřednictvím několika historických pohledů, které obohatíme i informacemi z její historie.
Autor: public domain
Tato fotografie je zajímavá tím, že nám ukazuje, jak to na daném místě vypadalo, když tam lanovka ještě nebyla. Tehdy se dnešní Tomićevova ulice jmenovala Bregovitova, ale to není tak důležité. Mnohem důležitější je, že v roce 1888 si ke schodům vedoucím do Horního města sedl technik a podnikatel (nebo technik s podnikatelskými buňkami), pan D. W. Klein, a pozoroval tam intenzitu pěšího provozu. Na základě výsledků získaných bedlivým pozorováním si spočítal, že by se tam určitě vyplatilo postavit lanovku. A ještě v prosinci téhož roku získal na základě svého projektu povolení k její stavbě. Městské radě se smluvně zavázal, že po 40 letech bude lanovka převedena do majetku města.
Autor: public domain
Stavební práce na lanovce byly oficiálně zahájeny 6. května 1889 a již 8. října, tedy po pěti měsících, se lanovka poprvé rozjela. Vykazovala však jisté problémy technického rázu (především nízký tlak páry, ale nejen to), občas ji dokonce museli cestující tlačit (to měli docela štěstí, že lanovka byla pozemní, protože u visuté by měli docela problém). Přicházely časté provozní odstávky vyplněné opravami. Proto se pro eliminaci technických problémů podrobila lanovka v letech 1892/93 devítiměsíční velké rekonstrukci. Kleinovo dítě tak bylo nakonec v plné parádě uvedeno do pravidelného provozu až 23. dubna 1893. Ale to už za financování firmy Ganz, protože D. W. Klein se mezitím ocitl víceméně na mizině. Společnost provozující lanovku potom zakoupila tehdejší Chorvatská všeobecná úvěrová banka ze Záhřebu.
Autor: public domain
Lanovka umožnila komfortní spojení rozrůstajícího se záhřebského Dolního města se starou horní částí, která byla centrem politického, správního a duchovního života chorvatské metropole.
Autor: public domain
Historický Záhřeb, jedna z několika pěších cest do Horního města. Našemu pohledu nemá šanci uniknout horní stanice pozemní lanovky.
Autor: public domain
Parní pohon lanovky byl samozřejmě situován v horní stanici. Jako zajímavost rozhodně působí vnitřní členění prvních na lanovce používaných vozů na tři oddíly, kdy směrem k Dolnímu městu byl situován oddíl první třídy (protože z něho byl nejlepší výhled do volného prostoru) a dále tam byly dva oddíly druhé třídy.
Autor: public domain
Když v roce 1929 lanovku převzalo město, tak se pořídily nové vozy, které už naštěstí postrádaly přepážky vnitřního členění a tím pádem byly prostornější a vzdušnější. Vidíme to na této fotografii z roku 1930 a porovnat můžeme se starší fotografií předchozí. Zásadní změna ovšem přišla v roce 1934, kdy byl vyměněn parní pohon za elektrický, čímž byly definitivně odváty problémy parního pohonu, který pro takovou aplikaci není rozhodně moc šikovným řešením.
Autor: Fortepan / Gyöngyi, CC BY-SA 3.0
Pozemní lanovka v Záhřebu v roce 1955
Autor: Fortepan / Sattler Katalin, CC BY-SA 3.0
Pozemní lanovka v Záhřebu v roce 1955
Autor: Fortepan / Sattler Katalin, CC BY-SA 3.0