Pojďte a zhlédněte vyprávění z minulých věků, začneme v době, kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi. Vydáme se na cestu s lidmi, kteří stavěli v Praze hlavní nádraží, kteří tam potom pracovali, kteří na tomto nádraží nastoupili nebo vystoupili, nebo kteří tam jenom usnuli. Mnozí tam nalezli nejen obživu, ale i smysl života. Sledujme s nimi odvěkou touhu člověka upustit páru do píšťaly, nebo od roku 1928, kdy bylo hlavní nádraží elektrifikováno, alespoň zvednout pantograf k troleji…
Ve své bohaté historii nádraží několikrát změnilo své jméno. Postaveno bylo jako Nádraží císaře Františka Josefa. A ještě za tohoto císaře bylo výrazně rozšířeno a přestavěno, funkčně se z něj stalo hlavní pražské nádraží pro osobní dopravu.
Po vzniku republiky vzešlé jako fénix z popela dohořívajícího mocnářství ho v roce 1919 přejmenovali na Wilsonovo, a to na počest amerického prezidenta, který se prosazoval o právo na sebeurčení národů, čímž se zasloužil právě i o vznik Československa. V mezidobí 1940 až 1945 se používal název Prag Hauptbahnhof, za protektorátu to ani jinak dopadnout nemohlo.
Po změně mocenských poměrů v únoru 1948 ještě několik let americký prezident v názvu vydržel, ale od roku 1953 se název opět změnil na Hlavní nádraží. Americký prezident se mohl částečně vrátit až v roce 1990, od té doby se tedy při zvláštních příležitostech používá i rozšířený název Praha hlavní nádraží - nádraží prezidenta Wilsona. Navíc fyzicky se nedávno vrátila i jeho druhá socha – kopie, neboť tu první nechali za protektorátu zničit tehdejší mocipáni.
Nádraží využila při svých cestách řada známých osobností. V první řadě jmenujme samotného císaře Františka Josefa I., to by v tom byl čert, aby se na „své“ nádraží nepodíval. Ale primárně v tom bylo něco jiného, zkrátka rád jezdil vlakem, kam se dalo. Speciální luxusní dvorní vlak mu dokonce vyrobili v továrně Františka Ringhoffera na Smíchově.
Pro Čechy má velký význam událost, kdy na svou dalekou cestu na severní pól vyrazila z Nádraží císaře Františka Josefa výprava polárníka Karla Němce.
Nebo 21. prosince 1918 tam zakončil vystoupením z vlaku za jásání davů svůj návrat z exilu nový a první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Dvorního salonu v nádražní budově prý využili i Charlie Chaplin nebo Thomas Alva Edison.
Nádraží císaře Františka Josefa po radikálním rozšíření (vyobrazení z časopisu „Architektonický obzor“ z roku 1909)
A také nesmíme zapomenout, že pražské hlavní nádraží je spojeno s osudem řady lidí ohrožených nacistickou zvůlí. Odtud odjížděly v roce 1939 vlaky zachráněných Wintonových dětí.
Dále se v jednotlivých kapitolách podíváme, jak se nádraží měnilo v čase.
