Před sedmdesáti lety vzlétl první experimentální vrtulník Ka-8 ruského konstruktéra Kamova, z jehož dílny pak vzešla celá řada vrtulníků vyznačujících se dvěma protiběžnými koaxiálními rotory. Během studené války byla doménou vrtulníků Kamov příprava na protiponorkový boj, ale sloužily například i v zemědělském letectvu při ošetřování polních plodin. Tato fotogalerie uvedená aktuálním obrázkem vrtulníků Ka-27 z míst, kde dávají polární lišky dobrou noc, nám představí nevšední stroje značky Kamov.
Autor: Russian Ministry of Defence, CC BY 4.0
Dle počtu rotorů se vrtulníky dělí na jednorotorové a vícerotorové. Většina typů vrtulníků v dosavadní historii tohoto oboru je jednorotorových, které jsou z hlediska konstrukčního nejjednodušší. Na ocasním nosníku však musí být vybaveny zpravidla tzv. vyrovnávacím rotorem (či jiným zařízením vykonávajícím stejnou funkci) pro eliminaci reakčního momentu nosného rotoru (zároveň se s ním řídí i otáčení vrtulníku kolem svislé osy). Vícerotorové vrtulníky mají dva protiběžné rotory nosné a dle jejich uspořádání se dále dělí na čtyři typy. Z toho dva jsou běžně používané, a to s rotory v tandemu (těžké transportní vrtulníky) a s rotory koaxiálními (viz foto Kamov Ka-32A12). V historii se vzácně objevila řešení s rotory situovanými příčně a s rotory překrývajícími se.
Autor: Martin Stolař, MAFRA
Prvním vrtulníkem Kamova byl experimentální Ka-8, který poprvé vzlétl 12. listopadu 1947 a vznikl ve třech prototypech. Dostal přezdívku létající motocykl, neboť k pohonu tohoto vpravdě miniaturního stroje sloužila upravená kopie motocyklového dvouválce BMW 750 o výkonu 38 k. Kamov nebyl prvním a samozřejmě ani jediným tvůrcem vrtulníku s protiběžnými koaxiálními rotory. Jako první je však začal vyrábět sériově a navíc si na tomto konstrukčním řešení "postavil živnost", dá-li se to tak ve státem řízené a vlastněné ekonomice vůbec formulovat.
Autor: public domain
Z prvního Kamova vrtulníku Ka-8 vycházel o něco výkonnější Ka-10. Ten již byl zařazen jako pozorovací do výzbroje sovětského námořnictva, které neváhalo objednat malou sérii asi patnácti kusů. Vrtulníky sloužily především k seznámení personálu s novou technikou, jejich užitná hodnota při operačním použití by byla diskutabilní.
Autor: public domain
Prvním typem, který sice stále ještě nelze klasifikovat jako plnohodnotný, byl tento dvoumístný Kamov Ka-15. Jako záchranný mohl nést další dvě raněné osoby na nosítkách ve vnějších pouzdrech. Více než 350 vyrobených kusů však již hovoří o jeho praktickém využití. . I když to praktické využití je otázkou do pranice, například kvůli nevelké nosnosti museli honit ponorku minimálně ve trojici, kdy jeden nesl akustické bóje, druhý přijímač jejich signálů a třetí hlubinné pumy.
Autor: public domain
Tvary Ka-18 nás nenechají na pochybách, že tento typ konstrukčně vycházel z předchozího typu Ka-15. Vrtulník Ka-18, jehož prototyp vzlétl v roce 1956, už mohl operovat za všech meteorologických podmínek ve dne v noci.
Autor: FORTEPAN / Erky-Nagy Tibor / CC BY-SA 3.0
Zajímavou experimentální konstrukcí byl těžký transportní konvertoplán Kamov Ka-22 Vintokryl. Postaveny byly pouze čtyři kusy, než byl program kvůli technickým potížím ukončen.
Autor: Kamov
Za první plnohodnotný vrtulník Kamov můžeme označit typ Ka-25. Primárně byl vyvíjen jako palubní protiponorkový stroj. Jinak to byl samozřejmě víceúčelový vrtulník, existovaly verze s využitím i v civilním sektoru, například jako létající jeřáb.
Autor: public domain
Ka-25 byl prvním Kamovem s turbohřídelovými motory (2 x Glušenkov GTD-3F se vzletovým výkonem jednoho motoru 900 koní).
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Zajímavý lehký víceúčelový Kamov Ka-26 byl jediným sovětským vrtulníkem navrhovaným primárně pro civilní použití, a to v zemědělském letectvu pro ošetřování polních plodin. V dopravní konfiguraci měl kapacitu šesti cestujících. V menších počtech našel uplatnění i u ozbrojených složek některých států, např. Bulharska, Mongolska nebo dokonce Srí Lanky. Charakteristickým znakem Ka-26 jsou dvě nápadné gondoly s pístovými motory umístěné na pylonech na trupové části dvou ocasních nosníků.
Autor: Zátonyi Sándor, CC BY-SA 3.0
Práškovací Ka-26 byly dodány i do Maďarska, jak ukazuje tato i předchozí fotografie.
Autor: Péter Czégény, CC BY-SA 4.0
Kamov Ka-126 byl vývojovým nástupcem Ka-26. K pohonu sloužil jeden turbohřídelový motor, pylony po původních motorech zůstaly zachovány - ostatně je na nich ukotven podvozek i postřikovací zařízení. Ka-126 však vznikl v necelých dvaceti kusech oproti více než osmi stovkám starších Ka-26.
Autor: Russian Helicopters
Moderní Kamov Ka-226 vyráběný v menším množství od konce minulého tisíciletí je následníkem řady Ka-26/Ka-126.
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Jako nástupce protiponorkových Ka-25 vznikl v první polovině sedmdesátých let výtečný Kamov Ka-27, který dal později základ řadě odvozených a modernizovaných verzí pro všechny možné í nemožné úkoly. Zde vidíme Ka-25PL, základní verzi protiponorkovou stojící na počátku celé řady.
Autor: public domain
Letadlový křižník Baku s vrtulníky Kamov Ka-27. Základním určením vrtulníku Ka-27 v příslušných verzích je protiponorkový boj.
Autor: public domain
Sovětský letadlový křižník Kyjev v roce 1988, vrtulník vlevo je Kamov Ka-27 a vpravo starší Ka-25, letouny jsou typu Jak-38.
Autor: public domain
Kamov Ka-27PS pro vyhledávání ztroskotaných hladinových plavidel a havarovaných letounů na moři a vyhledávání a vyzvedávání trosečníků.
Autor: public domain
Doplňování paliva vrtulníku Kamov Ka-27 na americkém raketovém křižníku USS Vella Gulf během společného cvičení Baltops 2003.
Autor: public domain
Kamov Ka-27PS
Autor: Alex Beltyukov, CC BY-SA 3.0
Výsadkový stroj námořní pěchoty Kamov Ka-29 (verze typové řady Ka-27). Námořní pěchotu přepravuje z vyloďovacích plavidel na pevninu a dále jí poskytuje palebnou podporu. Přepravní kapacita je až šestnáct mužů ozbrojeného výsadku.
Autor: Dmitry Ryazanov, CC BY-SA 4.0
Kamov Ka-31 (vychází z Ka-29, verze typové řady Ka-27) je vrtulníkem včasné výstrahy. Otáčecí anténu přehledového radiolokátoru má pod trupem. Ta je během startu a přistání sklopena a přimknuta k trupu, za letu má naopak vrtulník kvůli otáčející se anténě zasunutý, resp. vzhůru sklopený podvozek. S vyklopenou anténou je rychlost vrtulníku omezena na 150 km/h. Na fotografii je Ka-31 indického námořnictva.
Autor: aeroprints.com, CC BY-SA 3.0
Kamov Ka-32T (verze typové řady Ka-27) společnosti Aeroflot. Ka-32T je "nepalubním" nákladním vrtulníkem.
Autor: public domain
Pátrací a záchranný Kamov Ka-32 v jihokorejských barvách. Vrtulníky Kamov si našly mnoho zahraničních uživatelů, včetně těch z technologicky vyspělých zemí.
Autor: Jerry Gunner, CC BY 2.0
Jednomístný bitevní vrtulník Kamov Ka-50 je vyloženě strojem jednoúčelovým. U vrtulníků projektovaných od počátku jako čistě bitevní jiné verze ani vyvinout rozumně nelze.
Autor: Karen Abeyasekere, U.S. Air Force, public domain
Protože jednočlenná posádka bitevního Ka-50 měla práce až nad hlavu, vznikl dvoumístný Ka-52 s mnohem vyšší užitnou hodnotou.
Autor: Alex Beltyukov, CC BY-SA 3.0
S bitevními vrtulníky Ka-52 jsme se mohli setkat i ve zprávách ze Sýrie. Tato fotka s tím však nijak nesouvisí, ale zato je zde alespoň vidět 30mm kanon situovaný na pravém boku trupu.
Autor: Fedor Leukhin, CC BY-SA 2.0
Vrtulníky Ka-60 (vojenský, první let 1998) a Ka-62 (civilní modifikace Ka-60, první let 2017) jsou pro firmu Kamov netradičně typy jednorotorovými. Zatím vznikly pouze prototypy.
Autor: Allocer, CC BY-SA 3.0
Značku Kamov však máme spojenou s konstrukčním řešením vrtulníků dvourotorových s koaxiálními protiběžnými rotory. I když neexistoval jejich tuzemský provozovatel, bylo možné u nás někdy vrtulník typu Kamov spatřit. Například při stavebních pracích jako tento Ka-32A12 se švýcarskou imatrikulací. Fotografie pochází z akce instalace podpěr lanovek na Plešivci.
Autor: Martin Stolař, MAFRA