

Plně klimatizovaný, pohodlný, s vozem spacím i jídelním a se všemi takzvanými kupolovými vozy byl předváděcí vlak z roku 1947, který nesl jméno Train of Tomorrow. Vlak demonstroval technologické a designové inovace, které měly představovat budoucnost osobní železniční dopravy po druhé světové válce.
Autor: General Motors Corporation
Vlak zítřka nebyl konstruován jako běžný dopravní prostředek, nejednalo se o prototyp pro případnou další výrobu, ale byl propagačním demonstrátorem, který měl americké veřejnosti ukázat, jak by mohla železniční doprava vypadat v blízké budoucnosti. Mluvíme tedy o vlastní čtyřvozové soupravě – lokomotiva byla sériovým typem od General Motors, přičemž někdy se hovoří, že prezentace vlaku měla prospět i prodeji těchto lokomotiv.
Autor: General Motors Corporation
Train of Tomorrow byl společným dílem firem General Motors a Pullman-Standard. Jde o to, že iniciátorem byla firma GM, jejíž divize EMD (Electro-Motive Division) vyráběla dieselelektrické lokomotivy, ale do samotné výroby přípojných vozů se nehodlala pouštět. Přesto návrhy interiérů šly za GM.
Autor: General Motors Corporation
Čtyři přípojné vozy byly řazeny následovně: sedačkový, jídelní, lůžkový a na konci vlaku salonní/vyhlídkový se zaoblenou zádí. Každý z těchto vozů byl částečně patrový, kdy v centrální části situovaná patrová partie byla překryta bohatě prosklenou vyhlídkovou kupolí. Trakčním vozidlem soupravy byla dieselelektrická lokomotiva EMD E7A.
Autor: dobové reklamní materiály
Tento reklamní tisk ukazuje na bližší koleji čtyři vagony a na koleji vedle lokomotivu Vlaku zítřka. Vagony vidíme od posledního a lokomotivu zpředu, lokomotiva se tedy připojovala na druhý konec soupravy, samozřejmě také svým druhým koncem (má pouze jedno stanoviště strojvedoucího).
Autor: dobové reklamní materiály
Reklamní snímek se statisty. Konkrétně se díváme na zvýšené patro pod prosklenou kupolí v sedačkovém voze.
Autor: General Motors Corporation
Nejpoetičtější interiérový reklamní snímek Vlaku zítřka vznikl ve voze lůžkovém.
Autor: General Motors Corporation
Pohled do vozu salonního/vyhlídkového, kde vidíme především „zapadlý“ salonek pod patrem s kupolí. Partie pod patrem měly sníženou podlahu oproti krajním partiím, což je na tomto snímku patrné na první pohled.
Autor: General Motors Corporation
Při pohledu na tento obrázek (z reklamní brožury distribuované při předváděcím turné) ukazující některé technické vymoženosti Vlaku zítřka si prozraďme, že nejprve byl postaven jeho zmenšený model. Ovšem ne model ledajaký, interiéry cca tři metry dlouhých vagonů byly propracovány do detailů (což ovšem neznamená, že budoucí vlak modelu stoprocentně odpovídal; dokonce i řada v galerii zveřejněných maleb z reklamní brožury neodpovídá do detailu skutečnému vlaku, protože brožura byla zhotovena před jeho dokončením). Model obsahoval i 175 barvených postaviček z vypálené hlíny a z drobností jmenujme například příbory nebo krabičky od cigaret. V modelu jídelního vozu, kde se toho už z principu povalovalo nejvíce, bychom našli 1 100 předmětů. Návrh a stavba modelu vyšly na něco málo přes 100 tisíc dolarů (původní rozpočet počítal „jen“ s 25 tisíci dolary), což je docela dost vzhledem k tehdejší hodnotě dané měny. V první polovině roku 1945 byl model postupně prezentován celkem 350 zástupcům 55 různých železničních společností, což se setkalo s vyloženě kladnou rezonancí.
Autor: General Motors Corporation
Vlak byl tažen víceméně běžnou sériovou dieselelektrickou lokomotivou GM typu E7A, se stanovištěm strojvedoucího na jednom konci. Primárním zdrojem výkonu byly dva dvanáctiválce o celkovém výkonu 2 000 koní. Každý z těchto motorů poháněl po jednom generátoru stejnosměrného proudu. Generátor napájel dva trakční elektromotory. Lokomotiva tedy měla čtyři trakční elektromotory, po dvou v obou otočných třínápravových podvozcích. V podvozku tak byly vždy dvě nápravy hnací a mezi nimi běhoun. Z toho už si odvodíme uspřádání pojezdu A1A-A1A, podle klasifikace AAR (Association of American Railroads).
Autor: General Motors Corporation
Train of Tomorrow byl slavnostně pokřtěn 28. května 1947. Následovalo 28měsíční intenzivní předváděcí turné po Spojených státech a Kanadě, vlak během toho najel 105 tisíc kilometrů a navštívil 181 měst. Prohlídku interiéru vlaku absolvovalo kolem 5,7 milionu zájemců, z nich část se vlakem i svezla. V březnu 1950 byl vlak prodán železniční společnosti Union Pacific, která ho nasadila na trať Portland (stát Oregon) – Seattle (Washington). Brzy začaly být jeho vozy řazeny do delších souprav s běžnějšími vozy sériové výroby. UP vyřadil vozy původního Vlaku zítřka z postupně provozu v první polovině 60. let. Tři nakonec skončily ve šrotu a jeden byl později nalezen, přičemž se už dlouho uvažuje o jeho rekonstrukci, jenže ta by si mohla vyžádat náklady až tři miliony dolarů, a tak se zatím nic neděje.
Autor: General Motors Corporation
Jednou z mnoha inovací prezentovaných na Vlaku zítřka byly pozorovací kupole (v originále zvané Astra Dome) na každém vozu. Kupole v sedačkové verzi (byla na každém vozu kromě jídelního) měla 24 sedadel (jinak ve vlaku byla samozřejmě všechna místa k sezení), kupole na voze jídelním měla 18 sedadel při stolech. Snad jen upřesnění, vagony pro Vlak zítřka nebyly zdaleka prvními, kde se kupole objevily. Pravdou ale je, že v souvislosti s ním se jejich výroba pořádně rozeběhla. Dále můžeme také zmínit, že každý vagon měl vlastní dieselem poháněný generátor elektrického proudu.
Autor: General Motors Corporation
Pozorovací kupole s šesti řadami sedadel v konfiguraci 2+2, tedy s uličkou uprostřed, poskytovala bezkonkurenční výhled.
Autor: General Motors Corporation
Prvním vozem Vlaku zítřka z pohledu řazení byl vůz sedačkový se 72 místy k sezení. V přední sekci byl oddíl se 16 a v zadní s 12 sedadly, v centrální snížené části vozu byly tři kupé se 7, 7 a 6 sedadly, nahoře v kupoli 24 bylo sedadel.
Autor: General Motors Corporation
I „obyčejný“ sedačkový vůz nabízel cestujícím velké pohodlí.
Autor: General Motors Corporation
V jídelním voze se nacházela nejprve kuchyně, za ní menší soukromější jídelna s 10 místy a dále hlavní jídelna se 24 místy, v patře v kupoli bylo 18 míst. Celkem tak bylo v jídelním voze 52 míst. Měla to být historicky první kuchyně v železničním voze s plně elektrickým provozem.
Autor: General Motors Corporation
V kupoli jídelního vozu byly po jedné straně tři stoly pro čtyři strávníky, po druhé straně tři stoly pro dva strávníky, celkem tam tak mohlo usednout 18 cestujících.
Autor: General Motors Corporation
Ve voze lůžkovém se nacházely salonky, kupé a minikupé s lůžky pro cestující. Mimo to byla nahoře opět vyhlídková kupole, zde rezervovaná přímo pro cestující daného lůžkového vozu.
Autor: General Motors Corporation
Partie v lůžkovém voze
Autor: General Motors Corporation
A na konci vlaku byl zařazen salonní/vyhlídkový vůz se zaoblenou zádí.
Autor: General Motors Corporation
Salonní/vyhlídkový vůz
Autor: General Motors Corporation
Train of Tomorrow
Autor: dobové reklamní materiály
Train of Tomorrow na reklamním tisku firmy The H.D. Lee Company
Autor: dobové reklamní materiály
Vlak zítřka byl tedy pouze technologickým vzorkem a reklamním prostředkem, proto měl pouhé čtyři vagony, od každého typu jeden.
Autor: Chattanooga Albums / Chattanooga Public Library