

Mezi unikátní dopravní systémy světa patří i visutá dráha v německém městě Wuppertal, uvedená do provozu již v roce 1901. Až na menší úsek při jednom konci je její trasa vedena přímo nad řekou Wupper. Při koncipování dráhy tak byl vtipně využit nezastavěný koridor v jinak bohatě zastavěném městě, které potkal bouřlivý industriální rozvoj ve století páry.
Autor: public domain
Elektrická wuppertalská visutá dráha (Wuppertaler Schwebebahn) systému Eugen Landen funguje dodnes, byť byla modernizována a též samotná vozidla byla měněna za typy modernější. Dráha není pouze integrálním prostředkem městské hromadné dopravy Wuppertalu, ale je prakticky i tamní nejvýznamnější turistickou atrakcí.
Autor: public domain
Kvůli zvýšení přepravní kapacity jezdily v dřívějších dobách zpravidla dvouvozové soupravy, někdy i třívozové. Nové typy vozů, z nichž první přišly v první polovině 70. let (viz foto), už jsou dlouhé natolik, že jezdí jako solitéry. A právě kvůli své délce jsou tyto dlouhé vozy konstrukčně řešeny jako tříčlánkové. Délka vozu, respektive předtím soupravy, byla omezena délkou stanic, kdy nástupiště jsou dimenzována na přibližně 26 metrů.
Autor: Ilya Platonov, public domain
Z nejstarších vozů (přesněji druhých nejstarších, i když s minimální časovou diferencí od prvních zkušebních zcela nejstarších) se dodnes dochovala tyto dva. V jednom voze se při návštěvě města v říjnu 1900 svezli německý císař a pruský král Vilém II. Pruský se svou manželkou Augustou Viktorií Šlesvicko-Holštýnskou. Z letopočtu vidíme, že to bylo ještě před oficiálním otevřením dráhy. Z bezpečnostních důvodů tehdy jely s nevelkým odstupem za sebou tři samostatné vozy, aby nebylo na první pohled případnému atentátníkovi jasné, kde jede nejvyšší persona státu. Dokonce u každého pilíře dráhy stála ozbrojená stráž.
Autor: Rob Dammers, CC BY 2.0
Ještě jeden současný pohled na historickou dvouvozovou soupravu zvanou dnes Kaiserwagen, a to právě díky dávné události, která potkala jeden z jejích vozů. Kaiserwagen jezdí pouze při zvláštních příležitostech. Lze si ho dokonce soukromě pronajmout, samozřejmě i s řidičem.
Autor: Rob Dammers, CC BY 2.0
Stavební délka wuppertalské visuté dráhy činí 13,5 km. Asi nejzajímavější délková míra je vzdálenost mezi konečnými stanicemi 13,231 kilometru, mezi otočnými smyčkami a depy (situovanými hned za konečnými stanicemi) to je 13,28 kilometru. Většina dráhy je vedena nad řekou, nebo chcete-li říčkou Wupper, jak vidíme na této zjednodušené mapě. Dopočítáme se na ní i dvaceti stanic.
Autor: Djuenger, CC BY-SA 3.0
Noční pohled na stanici Werther Brücke visuté dráhy ve Wuppertalu
Autor: Vcf59, CC BY-SA 4.0
Visutou dráhu nad řekou Wupper navrhl německý inženýr, vynálezce a rozhodně ne v poslední řadě i podnikatel Eugen Langen. Dokončení díla se ovšem nedočkal, protože roku 1895 ve dvaašedesáti letech pozemský svět opustil.
Autor: public domain
V té době ještě neexistovalo město jména Wuppertal. Dráha byla v Elberfeldu a Barmenu, tyto a ještě další sídla se později spojila za vzniku většího města, které potom dostalo jméno Wuppertal.
Autor: public domain
Obrázek podávající důkaz o bouřlivém industriálním rozvoji ve století páry na území dnešního Wuppertalu. Pohlednice by měla být již z počátku století následujícího. A nikdo určitě nepřehlédne visutou dráhu.
Autor: public domain
V dané sídelní lokalitě tehdy jezdila i tramvaj, kterou dnes už ve Wuppertalu nenajdete. Na dobové pohlednici vidíme i železnici překračující po viaduktu údolí řičky Wupper. Dopravní ruch nám hezky doplňuje doutník hraběte Zeppelina.
Autor: public domain
Visutá dráha nad říčkou Wupper na staré poštovní pohlednici
Autor: public domain
Visutá dráha nad říčkou Wupper na staré poštovní pohlednici. Město Wuppertal vzniklo vlastně až v roce 1929 spojením větších měst Elberfeld a Barmen a k tomu ještě měst Ronsdorf, Cronenberg a Vohwinkel. Z tohoto pohledu byla zpočátku tamní visutá dráha meziměstská.
Autor: public domain
Visutá dráha nad říčkou Wupper na staré poštovní pohlednici
Autor: public domain
Visutá dráha nad říčkou Wupper na staré poštovní pohlednici
Autor: public domain
Zajímavá příhoda se na této dráze odehrála 21. července 1951. A ač na první pohled vypadala nebezpečně, minimálně pro hlavního účastníka, tak vše dobře skončilo, pokud nepočítáme drobná zranění statistů – v podobě novinářů - nalézajících se v daném voze. Ve městě byl tou dobou cirkus Althoff a ten si kvůli reklamě vyjednal jízdu na visuté dráze s účastí dospívající slůněte. Jenže nebohé zvíře se za jízdy splašilo, prorazilo bok vozu a zřítilo se do řeky. Tenkrát bylo naštěstí více vody, a tak se pád obešel bez úhony.
Autor: Smiley.toerist, CC BY-SA 4.0
Od svého otevření až do let šedesátých bylo na wuppertalskou visutou dráhu dodáno několik typů vozů. Potom přišel tento vůz řady 72, který můžeme klasifikovat jako přelomový.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_03-017131
Vůz řady 72 je tříčlánkový, o délce 24,06 metru, má 43 míst k sezení a 156 míst k stání. V letech 1972 až 1975 bylo dodáno 28 těchto vozů, které pak z provozu řízeně odcházely v letech 2016 až 2019 (minimálně čtyři z nich už dříve neřízeně, z toho jeden kvůli jediné tragické nehodě, které za celou dosavadní historii tento dopravní prostředek potkala).
Autor: public domain
Napájení stejnosměrným elektrickým proudem o napětí 600 Voltů (plánuje se přechod na 750 V) se děje prostřednictvím napájecí kolejnice, které je umístěna níže vůči hlavní nosné kolejnici. Tříčlánkový vůz řady 72 má celkem čtyři podvozky (nad vozidlem), každý se dvěma koly, z toho jedním hnacím. Vůz má tedy celkem osm kol, z toho čtyři kola jsou hnací, každé samozřejmě s vlastním trakčním elektromotorem.
Autor: wwwuppertal, CC BY 2.0
Visutá dráha ve Wuppertalu na fotografii z roku 1981. Všimněte si, že v té době se po ulicích neválely žádné ocumlané bonbony.
Autor: Smiley.toerist, CC BY-SA 4.0
Visutá dráha ve Wuppertalu na fotografii z roku 1983
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_03-017038
Visutá dráha ve Wuppertalu na fotografii z roku 1990
Autor: Smiley.toerist, CC BY-SA 4.0
Korporátní zbarvení vozidel řady 72 bylo oranžovo modré, ale většina z nich se postupně převlékla do reklamních kabátů, samozřejmě kvůli zajištění dalších příjmů dopravnímu podniku. Jeden takový vůz vidíme zde vjíždět do stanice Werther Brücke.
Autor: Mbdortmund, GFDL 1.2
Pohled do depa Vohnwinkel s demontovanou a odstrojenou částí tříčlánkového vozu řady 72
Autor: Atamari, CC BY-SA 3.0
Vůz řady 72 při průjezdu továrnou Bayer, ze které ovšem skoro nic nevidíme. Přibližně 1200 metrů wuppertalské visuté dráhy vede areálem této továrny, kterým řeka Wupper protéká.
Autor: wwwuppertal, CC BY 2.0
Tříčlánkové vozy v současnosti používaného typu WSW GTW Generation 15 mají přepravní kapacitu 42 sedících a 88 stojících cestujících. Stejně jako u předchozího typu činí délka vozu 24 metrů. Na první pohled vidíme vozovou skříň modernějšího střihu, ale ten hlavní progres od předchozího typu představuje elektroinstalace, včetně pohonu a navíc se nově objevil zabezpečovací systém ETCS.
Autor: Hugh Llewelyn, CC BY-SA 2.0
Pohled do objektu s otočnou smyčkou a depem u konečné stanice Oberbarmen, ze které to je foceno. V objektu mizí současný moderní vůz WSW GTW Generation 15. V letech 2015 až 2017 bylo dodáno 31 vozů.
Autor: Ra Boe / Wikipedia, CC BY-SA 3.0 DE
Standardní zbarvení nejmodernějších vozidel WSW GTW Generation 15 je světle modré.
Autor: Leonhard Lenz, public domain
Historické vozy na visuté dráze ve Wuppertalu
Autor: wwwuppertal, CC BY 2.0
Historické vozy na visuté dráze ve Wuppertalu
Autor: wwwuppertal, CC BY 2.0