Letecké nehody obvykle nemívají jednu izolovanou příčinu. Většinou lze najít řetězec na sebe navazujících selhání. Selhání techniky, konkrétního člověka, ale také celých procesů nebo organizací. Abychom pochopili, proč byl Boeing 737 Max letadlem plným protimluvů, musíme se vrátit do roku 2010, kdy Airbus představil svůj A320neo. A vlastně se podíváme ještě dále, až do konce 60. let, abychom pochopili, proč Boeing 737 vypadá tak, jak vypadá.
Porovnání nových letounů Airbus 320neo a Boeing 737 MAX. Obě letadla mají stejně velký motor, Boeing je ale výrazně níže posazen. Zatímco v 60. letech byl nižší trup konkurenční výhodou, nyní šlo o problém.
Detail nového úspornějšího motoru LEAP -1B. Právě implementace tohoto většího a těžšího motoru konstruktérům Boeing zavařila. Museli vymyslet, jak udělat nový letoun, který se ale chová stejně, jako ten klasický.
Ve videu vysvětlujeme, jak fungoval stabilizační systém MCAS. Boeing tento software implementoval nedostatečným způsobem, který šel proti zvyklostem, a nepřipravil na to piloty.
MCAS nebyl součástí školení ani součástí manuálu. O tom, co mohli či nemohli piloti udělat jinak, se už psalo hodně, podíváme se tentokrát především na to, co mohla udělat jinak firma Boeing. Protože zatímco piloti měli na řešení krizové situace několik neuvěřitelně stresujících minut a byli jen dva, Boeing měl na řešení problému několik let a stovky odborníků.
Připravujeme pro vás podrobnou analýzu toho, jak probíhal vývoj letadel Boeing 737 MAX a co se podílelo na vývoji systému MCAS, který se na obou leteckých nehodách tohoto letadla podílel. Zde je první část této analýzy – videoreportáž, ve které jsme shrnuli již známé souvislosti a zasadili je do kontextu, ve kterém staronový letoun 737 MAX vznikal.
Děkujeme Axel Knötig a Avinations za jejich laskavé svolení k využití krátkých částí jejich animací.
