Trasa předvánočního letu 21. prosince 1988 číslo 103 vedla z letiště Heathrow v Londýně na newyorské letiště J. F. Kennedyho. Obsluhoval ji obří letoun Boeing 747-121 společnosti Pan Am, na jehož palubě z mezi oběma metropolemi cestovalo 243 pasažérů, o jejichž pohodlí se staralo šestnáct členů posádky.
Data o havárii Datum: 21. prosince 1988 |
Necelých devatenáct let starý stroj z londýnského letiště Heathrow vzlétl krátce před půl sedmou večer. Před sebou měl přes pět a půl tisíce kilometrů dlouhou cestu, kterou měl urazit zhruba za osm hodin. Stroj měl pak dále pokračovat na letiště v Detroitu, kde trasa letu 103 končila.
Do letounu v Londýně přestoupilo několik desítek pasažérů ze stroje Boeing 727 na letu číslo 103A. Přicestovali z Frankfurtu nad Mohanem – oficiálně první etapy letu 103.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Start i průběh letu probíhaly naprosto standardně. Piloti stroje postupně získali pokyny pro úpravy kurzu a povolení pro vystoupání do letové hladiny 310 (necelých 9 500 metrů). Tři minuty po sedmé večer, krátce po překročení skotské hranice, se dispečer pilotům boeingu pokusil předat povolení k letu nad oceánem.
Odpověď však nepřišla, naopak během komunikace z monitoru radaru zmizela tečka znázorňující letoun. Jen o pár chvil později zaskočený dispečer pozoroval několik menších objektů, které pokračovaly zhruba v dráze letu a během několika okamžiků z radaru také zmizely.
Nejhorší útok v Anglii
Po méně než čtyřiceti minutách od startu a zhruba 440 kilometrech od letiště Heathrow vybuchla bomba nastražená v nákladovém prostoru letounu. Exploze vyrazila v trupu pláště půl metru velkou díru a její síla v kombinaci s náhlou masivní dekompresí ve výšce téměř 9 500 metrů stroj zcela roztrhala.
Kráter vytvořený částí trupu v okrajové části Lockerbie | foto: Federální úřad pro vyšetřování (FBI)
Část trosek včetně křídel se sto tunami leteckého paliva a motorů dopadla přímo na Lockerbie do části Sherwood. Zcela zničila několik domů a vytvořila téměř padesát metrů dlouhý a několik metrů hluboký kráter. Odlomená přední část dopadla na pole zhruba o čtyři kilometry východněji a další lehčí části letounu pak do širokého okolí.
Výbuch a následný pád letadla si vyžádal životy všech 259 lidí na palubě stroje a jedenácti obyvatel města. Mezi obětmi bylo několik dětí a třicet pět studentů Syracuské univerzity, kteří se vraceli domů ze zahraničního pobytu.
Dodnes jde o nejvážnější teroristický útok na území Velké Británie. Až do událostí 11. září 2001 byla navíc nejhorším útokem na občany USA, kterých na palubě bylo 190.
Trosky na tisících kilometrech čtverečních
Na vyšetřování události se podílelo hned několik organizací, mezi nimi například anglické Oddělení pro vyšetřování leteckých nehod (AAIB), které se zabývalo technickými aspekty události, a také skotská policie.
Popis působení výbuchu a následné tlakové vlny z vyšetřovací zprávy (uvedené rozměry jsou v palcích) | foto: public domain
Kvůli sídlu společnosti i vysokému počtu občanů USA na palubě se jí věnoval také americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) a Federální úřad pro letectví (FAA).
Právě FBI uvádí, že útok na letoun vedl k vytvoření největšího místa činu v historii, jelikož trosky pokrývaly plochu téměř 2 188 kilometrů čtverečních. K tomu přispěla také výška letounu v době výbuchu a silný vítr, který lehčí části roznesl ve dvou pásech až do vzdálenosti 130 kilometrů.
Krajinu pročesávalo přes pět tisíc lidí, kteří našli tisíce fragmentů o celkové váze 319 tun. Vyšetřovatelé také vyslechli přes deset tisíc lidí v šestnácti zemích.
Komplikované pátrání
Samotná příčina nehody byla jasná poměrně brzy – už během jednoho týdne vyšetřovatelé zjistili, že za pádem letounu stojí výbuch bomby na palubě. Mezi troskami našli malý úlomek kazetového přehrávače se stopami plastické trhaviny. Podezření padlo na Semtex československé výroby, avšak užití této konkrétní trhaviny nebylo nikdy dokázáno.
Útržek košile z kufru, ve kterém byl uložen přehrávač | foto: Federální úřad pro vyšetřování (FBI)
Maketa kazetového přehrávače s trhavinou | foto: Federální úřad pro vyšetřování (FBI)
Další týmy expertů se mezitím pokoušely z nalezených částí stroje znovu sestavit kostru letadla. Díky tomu se podařilo zjistit, že bomba vybuchla v přední části zavazadlového prostoru. FAA po analýze černých skříněk zjistila, že piloti se nepokusili o nouzové volání či odvrácení nebezpečí. Nikdy k tomu nedostali šanci, dle anglického AAIB se celá přední část odtrhla do tří sekund od výbuchu.
Objasnit nyní zbývalo motiv a způsob provedení útoku. S dalším pátráním pomohl také ohořelý útržek košile, díky němuž se podařilo identifikovat prodejce na Maltě, a také úlomek časovače švýcarské výroby – podle vyšetřovatelů se přehrávač i košile nacházely společně v jediném zavazadle.
Americké FBI se postupně podařilo komplikovanou cestu osudného kufru vysledovat. Do boeingu směřujícího z Anglie do Spojených států se dostal po přeložení z letadla, které na Heathrow přiletělo ze západoněmeckého Frankfurtu nad Mohanem. Cesta zavazadla však začala už dříve na Maltě. Už z ní putovalo samostatně bez cestujícího.
Motiv není dosud jasný
Přes prodejce oblečení a identifikaci časovače, který byl už dříve objeven v arzenálu výrobce bomb, se vyšetřovatelé dostali k identifikaci dvojice agentů libyjských tajných služeb, kterou vlády Velké Británie i USA tři roky po nehodě obvinily z teroristického činu.
Jednotlivé kusy trupu letounu rozložené na podlaze hangáru. | foto: public domain
Sestavování nalezených trosek. | foto: public domain
Jejich vydání trvalo několik let – libyjský diktátor Muammar Kaddáfí je vydal až v roce 1999. Rozsáhlý soudní proces začal více než jedenáct let po tragédii v květnu 2000 na neutrální půdě bývalé základny letectva USA Camp Zeist v Holandsku. První rozsudek padl až 31. ledna 2001.
Odpovědnost za útok byla přisouzena libyjskému režimu, který postupně na odškodném pozůstalým vyplatil několik miliard dolarů, což však podmínil zrušením sankcí a omezení. Dle závěrů šetření měl být útok odpovědí Libye na tehdy dva roky staré bombardování jejího území americkou armádou. Skutečné motivy se však dosud nepodařilo objasnit.
Soudním líčením však případ teroristického útoku nad Lockerbie neskončil. Vyšetřování běželo více než třicet let a v roce 2020 americké úřady obvinily nového podezřelého z podílu na útoku. Proces s údajným strůjcem bomby je naplánován na příští rok.
Případ opředený pochybnostmi
Pro spojení útoku s libyjským režimem byl zásadní úlomek roznětky, který během soudního líčení identifikoval zaměstnanec švýcarského výrobce Mebo, který je měl libyjské armádě dodat.
Detail roztrženého trupu po sestavení nalezených dílů v hangáru. | foto: Federální úřad pro vyšetřování (FBI)
Pochybnosti se objevily až později, kdy majitel společnosti pod přísahou uvedl, že fragment, který se objevil u soudu, neodpovídal úlomku původně nalezenému skotskou policií. Až téměř dvacet let po nehodě také uvedl, že roznětku dodal vyšetřovatelům až po nehodě, právě tak, aby mohli Libyi ze spáchání atentátu obvinit.
Libye za atentát v Lockerbie nemůže, tvrdí zbrojaři |
Firma se nicméně o vyjasnění situace snaží dodnes. Doposud provozuje webovou stránku, jež se téměř čtyřicet let staré události věnuje. Z ní také vyplývá, že její šéf letos v říjnu oznámil záměr předat nové důkazy na schůzce s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Další teorie o původcích či důvodech k útoku se objevovaly postupně. Proti nim však krátce před smrtí libyjského diktátora vystoupil někdejší ministr spravedlnosti Mustafá Muhammad Abbúd Džalíl. V únoru 2011 prohlásil, že atentát nařídil osobně Muammar Kaddáfí.
Letoun Boeing 747-121Výrobce: Boeing Commercial Airplanes  Letoun Boeing 747-121 imatrikulace N739PA zachycený na letišti Heathrow 1. února 1987, téměř dva roky před útokem | foto: René Klok, CC BY 4.0 Letouny typu 747 byl odpovědí společnosti Boeing na rostoucí požadavky leteckého průmyslu na počet přepravených cestujících. Firma jej začala vyvíjet na žádost vedení letecké společnosti Pan Am. Ta chtěla stroj dvaapůlkrát větší, než byla soudobá letadla, který by zároveň dokázal snížit náklady na přepravu. První hotový stroj se veřejnosti představil na sklonku 60. let. Do leteckého průmyslu přinesl hned několik prvenství – žádné jiné letadlo do té doby nemělo dvoupatrovou kabinou pro cestující nebo široký trup se dvěma uličkami mezi řadami sedadel – obojí vedlo ke splnění požadavku na co nejvyšší obsaditelnost. S maximální kapacitou 452 pasažérů ve dvou třídách si rychle vysloužil přezdívku Jumbo Jet, což lze přeložit jako „obří tryskáč.“ V Boeingu 747 také jako v prvním civilním letadle našly uplatnění proudové motory zcela nové konstrukce, které vedly k rapidní úspoře paliva. První vyráběná modifikace dostala označení 100. Od ní se odvíjely další varianty, které Boeing postupně představoval – první už během roku 1971. Od „základní“ varianty 100 se lišily výkonem motorů, vyšší nosností nebo větší kapacitou paliva. Objevily se také modifikace s prodlouženým trupem a větší obsaditelností nebo nebo naopak zkrácené verze s delším doletem a také nákladní varianta letounu. Vrchní paluba měla dle původních plánů společnosti sloužit jako salonek, v nejstarších strojích kvůli tomu měla jen tři páry okének. Až později přišly požadavky aerolinek na úpravy a osazení sedadly kvůli zvýšení kapacity strojů. Nástup letounů zkomplikovala doznívající krize a ropný šok počátkem 70. let, některé aerolinky si však stroj navzdory neekonomičnosti pořizovaly čistě kvůli prestiži. Výhody pak rychle převážily, roli hrál i na svou dobu nezvykle vysoký dolet a stroj se rychle stal populárním. Ve výrobě vydržel přes padesát let, nejnovější varianta označená 747-8 se přestala vyrábět až v roce 2022, kvůli klesající poptávce leteckých společností, které preferují úspornější dvoumotorová letadla. |
Až nějakou dobu po pádu stroje se objevily informace, které veřejnost šokovaly. Mimo jiné vyšlo najevo, že více než dva týdny před útokem vydala americká agentura FAA prohlášení o varování anonymního volajícího na americkou ambasádu ve finských Helsinkách před možností výbuchu letadla společnosti Pan Am na této lince.
Vzpomínková bohoslužba letu Pan Am 103 v Carrier Dome, 18. ledna 1989 | foto: Syrakuská univerzita
Letecká společnost s rizikem počítala, ale až později vyšlo najevo, že varování bezpečnostní složky na letišti ve Frankfurtu nalezly až den po výbuchu pod stohem jiných dokumentů.
Část trupu, které se expertům podařilo sestavit z nalezených trosek, existuje dodnes. Až donedávna se nacházela v hangáru na letišti Farnborough, kde sídlí britský úřad AAIB. Anglický server BBC už před rokem nicméně uvedl, že rekonstruovaná část trupu se kvůli chystanému soudnímu procesu přesunula do USA.
