Za svoji kariéru palubního technika a inženýra vystřídal Karel Burger ve službách Československého letectva a Vzdušných sil AČR řadu letounů, ale jeden mu zůstal takříkajíc pod kůží. Tupolev Tu-154, třímotorový proudový dopravní letoun.
Elegantní a velmi výkonnou mašinu si mnozí ještě pamatují třeba z cest na dovolenou. Lze zmínit, že svého času vozila české prezidenty a přivezla také zlaté hokejisty z Nagana. Díky své rychlosti však kupříkladu vodila na křídlech dva stíhací letouny MiG-29 po evropských leteckých dnech v tak těsné formaci, že je řídící letového provozu občas na radaru viděli jako jediný bod.
O technických aspektech práce palubního inženýra na „tůčku“ jsme nedávno psali v tomto článku. Sovětský stroj vládl třemi motory Kuzněcov NK-8-2U (u verze B2). „To byly motory z bombardéru,“ vysvětluje Karel Burger. „Jejich nominální výška, tedy výška, kde motory mají nejlepší poměr tahu a spotřeby paliva, byla 17 kilometrů.“ Pozdější verze Tu-154 M pak dostala motory Solovjov D-30KU-154, kde již byla nominální výška „civilnějších“ osm kilometrů a síla tahu vzrostla z 90 na 103 kN na motor. Právě s úctyhodnými výkony letounu Tu-154 souvisí i první příhoda.
