1 / 57
Tramvaj Tatra T4 byla vyvinuta pro Východní Německo, kam mířila většina produkce. Později si tyto tramvaje pořídili z druhé ruky i Severokorejci. Na první pohled vidíme, že T4 nezapře podobu s legendární T3. Základní odlišností odvozeného typu je užší skříň, což byl právě stěžejní požadavek soudruhů z NDR. (foto: Magdeburk, 1990)
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Každý asi již správně tuší, že Tatra T4 je vyloženě typem exportním. Konstrukčně vycházela z velmi úspěšného typu T3, který se vyráběl v rekordních počtech. Už jen z objemu produkce typu T3 je zřejmé, že většina těchto tramvají se také exportovala. To však neznamená, že se jednalo o vyloženě exportní typ jako u T4. (foto: Lipslo, 1993)
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Vznik typu T4 přímo souvisí s vrtochy tehdejší RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci). Jednoho krásného dne roku 1965 bylo zkrátka rozhodnuto, že už se v NDR nebudou vyrábět žádné tramvaje a ty se tam budou dodávat právě z ČSSR. (foto: Magdeburk, 1990)
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Tramvaje T4 vyráběl samozřejmě závod Tatra Smíchov z koncernu ČKD Praha. Nejpočetnější verze, tedy verze určená pro NDR, nesla označení T4D, kde písmeno „D“ znamená Deutschland. (foto: tramvajová trať u výstavního areálu v Lipsku)
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Souprava dvou tramvají T4D (první tramvaj je opticky skryta za vegetací vlevo) a přípojného vozu B4D, město Magdeburk (německy Magdeburg), rok 1980
Autor: Michel Huhardeaux, CC BY-SA 2.0
Pro zajímavost si uveďme základní data výroby typu T3 a z něho vycházejícího typu T4, který nás momentálně zajímá. Tramvaje T4 se vyráběly v letech 1967 až 1987 v celkovém počtu 2 635 kusů. A legendární tramvaje T3 v letech 1962 až 1997 v rekordním počtu 13 945 kusů. (foto: Drážďany, 1989)
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Možná by nebylo od věci hovořit o typových řadách, oba typy vnikly ve více verzích, včetně modernizovaných s lepší elektrovýzbrojí (z nichž některé se vyráběly i jako nové přímo v mateřské továrně, například T3G). Na fotografii vidíme tramvaj T4D v Drážďanech.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_03-022941
Už v roce 1964 byly v Drážďanech testovány tramvaje T3. Ukázalo se však, že jsou příliš široké. Na řadě německých tramvajových revírů měly sousední tramvajové koleje malou osovou vzdálenost, také časté úzké uliční profily širokým tramvajím nepřály. A tak základním požadavkem německé strany byla užší vozová skříň. (foto: souprava T4D + T4D + B4D, rok 1989)
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Tato ilustrační fotografie nám ukazuje, jak moc stísněným prostorem byly některé tramvajové linky v Německu vedeny. Zde vidíme starý dvounápravový typ tramvaje Gotha z padesátých let.
Autor: Michel Huhardeaux, CC BY-SA 2.0
Zatímco tramvaj T3 byla široká 2 500 milimetrů, tak u odvozené T4 činila šířka jen 2 200 milimetrů (tedy 2,5 m vs. 2,2 m). Druhým požadavkem na T4 byla možnost provozu i s přípojnými vozy (obecně to T3 neměla, neplést s možností provozu spojených tramvají s využitím vícenásobného řízení, což měly samozřejmě oba typy). Na fotografii opět obligátní souprava dvou T4D a jednoho B4D v Magdeburku.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Řešení T3 pro provoz bez přívěsných vozů není vůbec hodno výtky. Naopak, jednalo se o moderní řešení, kdy z mnohem výhodnější v případě potřeby provozovat soupravy dvou až tří spojených tramvají, samozřejmě řízených z jednoho stanoviště. Na druhou stranu však není záhodno ani vytýkat východoněmecké straně požadavek provozu s přívěsnými vozy u T4. (foto: dvojice tramvají T4D v Drážďanech)
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_03-019568
Je ovšem pravda, že krátce po začátku výroby T4D vznikla i větší té trojka příslušné verze, to znamená T3D, a to konkrétně pro Chemnitz (tehdejší Karl-Marx-Stadt) a Schwerin. A právě T3D byly na rozdíl od ostatních té trojek uzpůsobeny k provozu s přípojnými vozy. Dostaly kvůli tomu jiný typ odporové elektrovýzbroje (UB 13 místo standardní a TR37) a jiné zpřevodování pohonu (snížila se rychlost, ale zvýšila tažná síla) Na fotografii vidíme soupravu T3D + T3D + B3D v Chemnitzu v roce 1993.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Ani na tomto pohledu z Magdeburku nemohou té čtyřky chybět.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Tatra T4 tak koncepčně přímo vycházela z typu T3. Jedná se o jednosměrnou tramvaj (tzn. s jedním řídícím stanovištěm a dveřmi na jednom boku, což je nakonec u tramvají standardní řešení). Délka bez spřáhel je přesně 14 000 milimetrů, šířka 2 200 milimetrů a výška skříně 3 063 milimetrů. Vůz má čtyři trakční elektromotory, z čehož už si víceméně můžeme odvodit i uspořádání pojezdu Bo’Bo’. Výkon trakčních elektromotorů je 4 × 43 kW a regulace výkonu odporová. (foto: Lipsko, 1991)
Autor: Smiley.toerist, CC BY-SA 4.0
Když se Němci v 90. letech pustili do zásadních modernizací těchto tramvají, tak jim samozřejmě nadělili už tyristorovou regulaci výkonu. Z jiného soudku jsou potom dřívější přestavby jednotek kusů T4D na obousměrné. (foto: modernizované té čtyřky v Drážďanech, rok 2009)
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_04-E0922-204
Již jsme řekli, že T4 se nevyráběla pouze pro NDR, v menších počtech se dodávala i do Jugoslávie, SSSR a Rumunska. Jednalo se o trochu odlišné verze, což se odrazilo v příslušném typovém označení, ale to známe i z předchozích typů. Tramvaje Tatra T4 pro NDR dostaly tedy označení T4D, pro Jugoslávii T4YU, pro SSSR T4SU a pro Rumunsko T4R. (foto: tramvaj T4YU s přívěsným vozem v chorvatském Záhřebu v roce 2008)
Autor: public domain
Z celkem 2 635 vyrobených tramvají Tatra T4 bylo 1 766 kusů T4D pro NDR (dodány v letech 1967 až 1986), 117 T4YU pro Jugoslávii (1967 až 1983), 431 T4SU pro SSSR (1971 až 1979) a 321 T4R pro Rumunsko (1974 až 1981). Na fotografii vidíme T4R v rumunské Bukurešti.
Autor: M Marius, CC BY-SA 2.0
U tramvají má však stejnou váhu jako země určení i výčet měst, do kterých byly dodány, což je dáno charakteristikou uzavřeného revíru, kde mohou být provozovány (podobně to známe u trolejbusů). V případě NDR byly tramvaje T4D dodávány do čtyř měst, konkrétně do Drážďan 572 kusů, do Halle 323 kusů, do Lipska 597 kusů a do Magdeburku 274 kusů. (foto: Hotel International, Magdeburk, 1988)
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Pro tramvaje T4D se vyráběly i přípojné vozy B4D. Právě pro možnost tažení přípojných vozů měl typ T4 oproti typu T3 i zesílenou konstrukci podvozkového rámu a o něco výkonnější trakční elektromotory. (foto: souprava dvou tramvají Tatra T4D a vlečného vozu Tatra B4D, město Magdeburk, rok 1990)
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
V NDR se začaly tyto tramvaje často nasazovat v dlouhých soupravách, složených ze dvou tramvají a jednoho přípojného vozu (T4D + T4D + B4D). Fotografie je z Magdeburku z května 1980.
Autor: Michel Huhardeaux, CC BY-SA 2.0
Po roce 1990 se v Německu příslušné městské dopravní podniky rozhodly významný počet tramvají T4D modernizovat, a to docela zásadním způsobem. Města v bývalém Východním Německu neměly dostatek prostředků na větší nákupy nových tramvají moderních typů, ale jejich zastarávající vozové parky bylo třeba obnovovat. A protože už zastaralé tramvaje T4D byly stále v dobré mechanické kondici, naskýtalo se dobré řešení v jejich modernizaci.
Autor: Smiley.toerist, CC BY-SA 4.0
Neméně zajímavý osud potkal méně šťastné kusy T4D, které místo modernizace odešly z Německa do třetích zemí. A tímto způsobem se T4D (plus také přípojné vozy) dostaly i do Pchjongjangu v Severní Koreji.
Autor: Laika ac, CC BY-SA 2.0
Tatra T4D v Pchjongjangu, rok 2014
Autor: Clay Gilliland, CC BY-SA 2.0
Dvě soupravy T4D + B4D v Pchjongjangu na mostě přes řeku Tedong
Autor: Joseph Ferris III, CC BY 2.0
Ještě jednou severokorejský Pchjongjang
Autor: AgainErick, CC BY-SA 3.0
Když už jsme se dostali mimo NDR, podívejme se na té čtyřky v dalších zemích. A nejen na vozy tam přímo kdysi dodané z ČSSR jako nové, ale i později právě z Německa jako ojeté. Nejdřív si odbydeme Rusko.
Autor: Jan tram, CC BY-SA 4.0
Tato té čtyřka ve Voroněži pochází původně evidentně z Lipska, což poznáme z ponechaného označení LVB (Leipziger Verkehrsbetriebe).
Autor: Wilfried Wulff, CC BY-SA 3.0
A tady jsme se přenesli do ruského Kaliningradu v roce 2006.
Autor: Vitaly Volkov, CC BY 2.0
Původně jugoslávská T4YU na jedné záhřebské lince. Tramvaje T4YU byly dodány do srbského Bělehradu a do chorvatského Záhřebu.
Autor: Daniel, CC BY 2.0
Tramvaj T4YU, původně tedy dodaná do Jugoslávie, zde už v samostatném Chorvatsku. Jsme na ulici Draškovićeva v Záhřebu a vidíme setkání staré dobré T4YU s typem moderním.
Autor: Aktron, CC BY 3.0
Tramvaj T4R v rumunském městě Jasy, rok 2005
Autor: public domain
Tramvaj T4R v rumunském městě Jasy, rok 2006
Autor: public domain
A zde je původně německá T4D v rumunském městě Craiova v roce 2006. Přišla sem z Drážďan, vidíme nejen městský znak na přídi, ale i označení DVB (Dresdner Verkehrsbetriebe).
Autor: public domain
Některé německé modernizované té čtyřky i přívěsné vozy odešly později do Bulharska, jezdí v Sofii.
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Některé německé modernizované té čtyřky i přívěsné vozy odešly později do Bulharska, jezdí v Sofii.
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
A vraťme se ještě do Německa, podíváme se jednak na starší fotky původních T4D a B4D, ale i na verze modernizované. Zde jsme v Drážďanech v roce 1990, vidíme automobily Trabant 601 a Wartburg 353 a tramvaj T4D. A vzadu sídlo největšího východoněmeckého výrobce elektroniky VEB Kombinat Robotron.
Autor: Ncarste, CC BY-SA 4.0
Drážďany, 1986
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_03-021425
Souprava dvou tramvají Tatra T4D a vlečného vozu Tatra B4D v Magdeburku, bývalá NDR, 1990
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Pohled do Lipska roku 1993
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Tramvaj T4D přestavěná na servisní, zde navíc s přípojným nákladním vozem. Magdeburg, 2013
Autor: Torsten Maue, CC BY 2.0
Tramvaj T4D přestavěná na servisní, zde navíc s přípojným nákladním vozem. Magdeburg, 2013
Autor: Torsten Maue, CC BY 2.0
Lipsko, speciální tramvajová souprava pro služební jízdu
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Lipsko, speciální tramvajová souprava pro služební jízdu
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
A do třetice stejná tramvajová souprava pro služební jízdu v Lipsku
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
A dále přicházejí modernizovaná provedení T4D. Jednalo se o řadu modernizačních akcí v pro příslušné městské dopravní podniky tento typ provozující. A tak vznikly různé modernizované verze, jako T4D-M1, T4D-M2, T4D-MT a další. Modernizace přinášely tyristorovou regulaci výkonu, moderní elektronické informační systémy, úpravy interiéru, moderní řešení řídících stanovišť, případně klimatizaci a další věci.
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Zajímavá modernizace té čtyřky, kde nás zaujme přidané prosklení do střešních oblouků.
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Modernizovaná té čtyřka v plném nasazení v Lipsku
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Tramvaj T4D-MT, Drážďany už asi lokalizuje každý.
Autor: Moritz Kuhn, CC BY-SA 3.0
Modernizovaná T4D-M1 u historického tramvajového depa v Lipsku
Autor: Joeb07, CC BY 3.0
Modernizované té čtyřky v Drážďanech
Autor: DartsToaster, CC BY-SA 4.0
Modernizované té čtyřky, zastávka Kongresszentrum, Drážďany, 2017
Autor: DartsToaster, CC BY-SA 4.0
Souprava T4D-MT + T4D-MT + TB4D. Poslední vozidlo s označením TB (Triebwagen-hnací vůz / Beiwagen vlečný vůz) vzniklo modernizací T4D, při které bylo navíc zrušeno stanoviště řidiče (vůz zůstal hnací, ale lze ho použít pouze v soupravě, za standardním hnacím vozidlem).
Autor: Daniel, CC BY 2.0
Dvojice tramvají T4D-M1 s přípojným vozem, který nás zaujme markantní tvarovou odlišností.
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Jedná se o přípojný vůz typu NB4 výrobce Bombardier. Tyto nízkopodlažní vozy se připojovaly k modernizovaným té čtyřkám, aby byla část soupravy nízkopodlažní.
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Modernizovaná tramvaj T4D-M s nízkopodlažním přípojným vozem NB4
Autor: Smiley.toerist, CC BY-SA 4.0
Modernizované té čtyřky v Drážďanech, rok 2009
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_04-E0922-207
Lipsko, muzejní depo
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
