1 / 18
V tramvajové velmoci Československu bylo ve druhé polovině 60. let vyrobeno i více než sto v té době již archaických tramvají Tatra T2D. Byly to stroje východoněmecké konstrukce vyráběné právě pro bývalou Německou demokratickou republiku.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Aby se někdo nenechal zmást typovým označením tramvaje, byť při prvním pohledu na ni to nehrozí, tak nezbývá než začít vysvětlením, že Tatra T2D nemá nic společného s Tatrou T2. Moderně řešená Tatra T2 z padesátých let byla druhým typem československých tramvají konstruovaných se zřetelem k americké koncepci PCC (Presidents’ Conference Committee Car), o které jsme již na Technetu několikrát psali. S tím se malá dvounápravová Tatra T2D nedá vůbec srovnat.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Pokud nechceme použít jazyk vyloženě zlý, tak řekněme, že v RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) se děly věci podivuhodné. V roce 1965 bylo například rozhodnuto, že v NDR se už nebudou vyrábět žádné tramvaje, přičemž monopol na výrobu tramvají pro NDR dostalo právě Československo.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Tatra Smíchov, patřící pod oborový podnik ČKD Praha, se proto pustila do vývoje tramvaje T4, která přímo vycházela z legendárního typu T3. Tramvaje typové řady T3 se vyráběly v letech 1960 až 1997 v rekordním počtu cca 14 tisíc kusů). Odvozený typ T4 se tedy původně vyvíjel pro NDR, to znamená podle požadavků z té strany, ale nakonec se vyráběl i pro jiné státy. Vozy vyráběné pro NDR se značily T4D. Celková výroba T4 v letech 1968 až 1987 pro všechny zákazníky pak dosáhla 2 635 kusů. Jenže „velká“ T4D nebyla vhodná pro některé tramvajové linky v NDR. Kvůli tomu byla po ukončení tamní výroby tramvají převedena do Tatry Smíchov výroba malých zastaralých tramvají, z československé produkce značených jako Tatra T2D.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Konstrukce Tatry T2D prakticky odpovídala německému typu Gotha T2-62. Jak již název napovídá, T2-62 měla něco společného s rokem 1962. Ano, byla to modifikace z toho roku u typové řady tramvají začínající modelem Gotha T57 z roku 1957, ale konstrukčně vycházející už z typů předválečných a nakonec vyloženě příbuzných s poválečným typem LOWA ET50, který se objevil v roce 1950.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Konstruktéři Tatry Smíchov převzali od soudruhů z NDR výrobní dokumentaci tramvaje Gotha T2-62, na základě které se pustili do díla. Nová zastaralá tramvaj Tatra T2D se od svého vzoru prakticky nelišila, respektive drobné rozdíly se při identifikacích vyloženě ztrácí, pokud nevíme, na co je potřeba se dívat.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Části prospektu východoněmecké tramvaje Gotha T2-62 a přípojného vozu B2-62, které se potom v Československu vyráběly pro NDR jako Tatra T2D a B2D.
Autor: z dobového prospektu
V roce 1966 vznikl prototyp Tatry T2D a v letech 1967 a 1968 běžela sériové výroba. Celkem vzniklo 117 tramvají Tatra T2D. K nim se vyrobilo ještě 116 odvozených vlečných vozů B2D. Relativně malé počty jsou dány tím, že československá výroba pro východoněmecká města už jen doplňovala flotily příbuzných tramvají vyráběných předtím dlouhá léta přímo v NDR.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Shrňme si města a do nich dodané počty tramvají Tatra T2D. Nejvíce jich šlo do Halle, a to 77 kusů (včetně jediného prototypu). Dále to bylo město Chotěbuz s 12 kusy. Po šesti kusech dostala města Cvikov a Erfurt, čtyři kusy Gotha, po třech kusech Branibor nad Havolou a Zhořelec a po dvou kusech Gera, Jena a Plavno. Už z těchto uvedených počtů je jasné, že někde se jednalo jen o malé doplnění stávající flotily malých tramvají předchozí německé výroby. Díky občas prováděným přesunům tramvají mezi městskými dopravními podniky se mohly i tramvaje T2D objevit ve městě, které není v seznamu jejich primárních uživatelů.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Tramvaj Tatra T2D s dvojicí vlečných vozů v Braniboru nad Havolou
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
V označení T2D znamená písmeno „T“ motorový vůz (Triebwagen), myšleno jako vůz hnací (samozřejmě to byla elektrická tramvaj). Hlavní typový identifikátor vlečného vozu, tedy písmeno „B“ v B2D, znamená Beiwagen. Číslice „2“ potom značí počet náprav (zde vidíme rozdíl oproti tramvaji T2, kde T je tramvaj a dvojka znamená druhý typ). A písmeno „D“ není nic jiného než Německo (Deutschland).
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Tramvaj T2D má dvě nápravy, přičemž obě jsou hnací. Dva trakční elektromotory dávají celkový výkon 2krát 60 kW, tedy 120 kW na tramvaj. Na dodávkách některých prvků se podílely východoněmecké podniky, což se týkalo i odporové elektrické výzbroje StNFB 4.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Tramvaj T2D byla určena pro tehdy víceméně standardní tramvajovou trakční napájecí soustavu 600 V stejnosměrných. Maximální rychlost tramvaje činila 60 km/h.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Základní rozměry tramvaje T2D, jsou následující: délka 10 900 mm, šířka 2 200 mm a výška skříně 3 115 mm.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
V tramvaji T2D bylo 22 sedadel cestujících a 65 míst k stání. U vlečného vozu B2D bylo 23 sedadel cestujících a 66 míst k stání.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Interiér tramvaje Tatra T2D
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Tramvaj T2D s dvojicí vlečných vozů. Tyto i předchozí příbuzné východoněmecké dvounápravové tramvaje jezdily často (v některých městech) se dvěma vlečnými vozy. Tatra vyrobila tramvaje T2D a vlečné vozy B2D prakticky v početním poměru 1:1, u předchozí výroby podobných tramvají a vozů v NDR však převažovaly počty vlečných vozů.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Tramvaj Tatra T2D jako historické vozidlo v Erfurtu, rok 2009
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
