Jde o reálný výsledek projektu, který má za cíl snížit náklady na instalaci podobných zařízení. Jde o prototyp plně funkční; na věži ze tří dílů je umístěna jednotka Siemens-Gamesa o maximálním výkonu 5 MW.
Postup při stavbě byl do značné míry podobný jako u běžných elektráren. Stavba proběhne na souši a v těsné blízkosti břehu, přičemž konstrukce stožáru je ze železobetonu, který snáší pobyt na moři lépe než kov. Ještě složenou turbínu lodě dovlečou složenou na místo určení, kde je usazena na dno. Jednou výhodou je, že při přepravě je stabilnější, protože má níže těžiště, další výhody se mají ukázat po doplutí na místo.
Schéma průběhu stavby teleskopické větrné elektrárny
Komora ve spodní části elektrárny se zaplaví vodou, aby si sedla na dno. Pak se teprve začnou vysunovat další díly - a k tomu údajně stačí pouze hydraulické zvedáky a není zapotřebí drahé asistence specializovaných jeřábových lodí. Z technického hlediska je tedy celá jednotka komplikovanější, na druhou stranu není na její instalaci zapotřebí specializovaného a drahého plovoucího vybavení.
Postup by prý výrazně, snad až zhruba o třetinu, měly snížit náklady na instalaci mořských větrných elektráren ve větších hloubkách (cca 35 metrů a více). Tyto náklady přitom tvoří zhruba polovinu celkové ceny nových větrných parků, což by tedy mělo snad znamenat na pohled velmi zajímavou celkovou úsporu kolem 15 procent.
Zatím se však jedná pouze o demonstrační zařízení, jehož stavba a vývoj byly hrazeny z veřejných rozpočtů, konkrétně v rámci projektu ELICAN spadajícího pod evropský výzkumný program Horizons 2020. Až vyhodnocení projektu ukáže, zda postup skutečně dává ekonomický smysl.
