1 / 52
V 50. letech se pro mezinárodní osobní železniční dopravu mezi rozvinutými zeměmi Evropy objevila vážná konkurence v rozvoji dopravy letecké. Jako odpověď na tuto vzdušnou hrozbu vznikla síť expresních dálkových vlaků TEE, tedy Trans Europ Express. Pro ni byly určeny i švýcarské elektrické jednotky RAe TEE II. Ty si navíc drží primát multisystémových jednotek, protože mohly jezdit pod čtyřmi různými napěťovými soustavami, což byl v době jejich zrodu unikát.
Autor: Kabelleger / David Gubler, CC BY-SA 4.0
Provoz sítě Trans Europ Express byl zahájen v roce 1957. Od roku 1984 byla služba postupně, ale docela silně redukována a nahrazována jinými alternativami. Definitivně ukončení služby TEE je datováno rokem 1995. Služba TEE byla nahrazena především tehdy novou evropskou mezinárodní železniční sítí EuroCity, rozšiřovanou od roku 1987.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Heinz Baumann / Com_C12-127-001-003, CC BY-SA 4.0
V barvách TEE jezdily vlaky řady typů, a to motorové jednotky nebo elektrické jednotky a samozřejmě také soupravy tažené motorovými nebo elektrickými lokomotivami. Tato galerie obsahuje ovšem jediný typ, již uvedenou elektrickou jednotku RAe TEE II švýcarských drah SBB (Schweizerische Bundesbahnen). Jednotky RAe TEE II vstoupily do služby v roce 1961.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Com_LC1943-001-025, CC BY-SA 4.0
Síť TEE založily společně dráhy Nizozemska (NS, Nederlandse Spoorwegen), Západního Německa (DB, Deutsche Bundesbahn), Francie (SNCF, Société nationale des chemins de fer français), Švýcarska (SBB, Schweizerische Bundesbahnen) a Itálie (FS, Ferrovie dello Stato Italiane). Později se postupně připojily národní železniční dopravci několika dalších zemí.
Autor: Steve Morgan, CC BY-SA 3.0
V polovině 70. let, kdy byla síť TEE na svém vrcholu, jezdilo v jejích barvách 45 vlaků a spojovala na 130 měst. Na západě dosahovala až do Španělska, na východě Rakouska, na severu do Dánska a na jihu do Itálie. Na této fotografii vidíme jednotku RAe TEE II na nádraží Milano Centrale.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-112588, CC BY-SA 4.0
Vlaky TEE nabízely pouze cestování v 1. třídě. Dispozičně obsahovaly maximálně tři pohodlná sedadla v jedné řadě.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Heinz Baumann / Com_C12-127-001-008, CC BY-SA 4.0
Vlaky TEE splnily svůj účel pouze částečně, relativně úspěšné byly v letech šedesátých a sedmdesátých. Nakonec dojely trochu na to, že nebyly vhodným prostředkem pro širokou klientelu. Stály však za rozvojem spojů systému EuroCity, který zabezpečuje širší síť mezistátních spojů po Evropě a především má vozy nejen první, ale hlavně i druhé třídy
Autor: SBB Historic
Například ve Švýcarsku využívaly spoje TEE i Gotthardskou dráhu.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-106962, CC BY-SA 4.0
Elektrická jednotka RAe TEE II na Gotthardské dráze u vesničky Wassen, kde se kvůli horskému terénu a potřebě zdolání výškové diference tato trať proklatě klikatí a obsahuje soustavu mostů a tunelů. Podobně divoká je i silnice v dané oblasti.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-107061, CC BY-SA 4.0
A ještě náladový pohled z Gotthardské dráhy u vesničky Wassen, který je ušetřen vizuální dramatizace.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-106954, CC BY-SA 4.0
Elektrické jednotky RAe TEE II byly hodné obdivu.
Autor: SBB Historic
Jak už asi mnozí z čtenářů poznali, tak řada fotografií v galerii jsou snímky oficiální, reklamní. Jedná se o všechny fotografie s uvedeným zdrojem SBB Historic, ale i některé z ETH-Bibliothek Zürich. V každém případě to jsou především všechny fotky interiérové. I když to jsou tedy fotky inscenované (aranžované), podávají víceméně reálný obrázek o kultuře cestování ve vlacích vyšší třídy v západní Evropě v dané době.
Autor: SBB Historic
Sedadla cestujících byla pohodlná.
Autor: SBB Historic
Vlaky TEE byly už z principu určeny pro delší cesty, a tak se člověk občas potřeboval protáhnout.
Autor: SBB Historic
V jídelním voze elektrické jednotky RAe TEE II
Autor: SBB Historic
Bar v jídelním voze elektrické jednotky RAe TEE II
Autor: SBB Historic
Zde vidíme rozvržení stolů v jídelním voze, při jedné straně byly stoly dimenzované pro čtyři strávníky, při druhé straně pro dva strávníky.
Autor: SBB Historic
Dáma před zrcadlem v elektrické jednotce RAe TEE II
Autor: SBB Historic
Dáma s umyvadlem v elektrické jednotce RAe TEE II. Pro prakticky stejné fotografické dílo můžeme použít několik různých názvů.
Autor: SBB Historic
A do třetice Dáma s hřebenem v elektrické jednotce RAe TEE II
Autor: SBB Historic
Asistence vlakového personálu při nastupování do elektrické jednotky RAe TEE II
Autor: SBB Historic
Průvodčí se loučí s cestujícími vystupujícími z elektrické jednotky RAe TEE II.
Autor: SBB Historic
Strojvedoucí elektrické jednotky RAe TEE II
Autor: SBB Historic
A jak to byl s výrobou elektrických jednotek RAe TEE II? V roce 1961 byly dodány celkem čtyři pětivozové jednotky čísel 1051 až 1054, přičemž v roce 1966 došlo k jejich prodloužení na šestivozové vložením jednoho vozu (s šestivozovou konfigurací se od počátku počítalo). Pátá jednotka čísla 1055 byla dodána v roce 1967.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-112565, CC BY-SA 4.0
Původní pětivozová konfigurace jednotky vypadala takto: řídící vůz + hnací vůz + restaurační vůz s barem + osobní vůz + řídící vůz (uprostřed byl záměrně vůz restaurační, nikoli hnací, a to aby cestující z krajních řídících vozů měli k jídlu stejně daleko). Při rozšíření na šestivozovou konfiguraci byl přidán další osobní vůz, a to mezi vůz hnací a vůz řídící před ním. Sedadla cestujících byla ve stejném počtu ve vozech osobních i řídících, které se pak lišily hlavně přítomností stanoviště strojvedoucího na jednom svém konci.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-112587, CC BY-SA 4.0
Každý řídící i osobní vůz jednotky RAe TEE II obsahoval 42 sedadel cestujících, v původní pětivovozové konfiguraci tak měla jednotka přepravní kapacitu 126 cestujících, v rozšířené šestivozové konfiguraci to činilo 168 cestujících. Místa k stání samozřejmě žádné z vlaků sítě TEE neměly.
Autor: Kurbelwelle, CC BY-SA 2.0
Restaurační vůz s barem měl 54 míst, a to jednak u stolů pro čtyři strávníky a jednak u stolů pro dva strávníky.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Heinz Baumann / Com_C12-127-001-002, CC BY-SA 4.0
Hnací vůz neobsahoval pouze trakční elektrovýzbroj, ale byla v něm i kuchyně pro restaurační vůz, služební kancelář, odpočinkové kupé pro posádku nebo kupé pro celní službu. Hnací vůz byl kvůli vyšší hmotnosti šestinápravový (dva otočné třínápravové podvozky, kdy v každém byly krajní nápravy hnací, z čehož vyplývá, že celá jednotka měla čtyři hnací nápravy), zatímco ostatní vozy jednotky - řídící, osobní, restaurační - byly čtyřnápravové (dva otočné dvounápravové podvozky na vůz).
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-112600, CC BY-SA 4.0
Jednotky RAe TEE II byly určeny k provozu pod celkem čtyřmi různými trakčními napájecími soustavami, jednalo se o stejnosměrné soustavy 1,5 kV a 3 kV a střídavé napájecí soustavy 15 kV 16,7 Hz a 25 kV 50 Hz. Tato elektrická jednotka tak mohla jezdit prakticky po všech (myšleno po všech typech z pohledu napájecích soustav) elektrifikovaných tratích zahrnutých do sítě TEE. Například snad nejikoničtější vlak TEE, německá jednotka třídy VT 11.5 byla motorová, čímž se problému různých napěťových soustav vyhnula, a co víc, mohla jezdit i po tratích neelektrifikovaných (i takové se zpočátku služby TEE v její síti nacházely).
Autor: Kurbelwelle, CC BY-SA 2.0
Na druhou stranu to ovšem neznamená, že by každý z typů vlaků nasazených ve službě TEE jezdil po všech jejích tratích. Ostatně, když si uvědomíme, že třeba právě jednotek RAe TEE II bylo vyrobenou pouhých pět kusů, tak už jen z toho počtu to je zřejmé. Konkrétně tedy jednotky RAe TEE II jezdily na větvích Amsterdam - Milán a Paříž - Milán.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-107638, CC BY-SA 4.0
Při pohledu na soustředěného strojvůdce si prozradíme zajímavost, že v posádce jednotky RAe TEE II byl i palubní mechanik pro akutní řešení případných závad. Království mechanika bylo samozřejmě ve voze hnacím. Se strojvůdcem byl mechanik spojen palubním telefonem. V případě poruchy telefonu sloužilo se strojvedoucí dorozumíval s mechanikem pomocí interiérového osvětlení jednotky. Zkrátka ho na několik sekund zhasl, což byl pro mechanika signál, aby urychleně běžel do strojvůdcovské kabiny. A jen dodejme, že mechanik byl nejváženějším členem posádky.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Heinz Baumann / Com_C12-127-001-001, CC BY-SA 4.0
V restauračním voze elektrické jednotky RAe TEE II
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Heinz Baumann / Com_C12-127-001-005, CC BY-SA 4.0
Švihák železniční u baru v restauračním voze
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Heinz Baumann / Com_C12-127-001-004, CC BY-SA 4.0
Na Gotthardské dráze, v těžkých zimních podmínkách, kdy hrozilo nebezpečí závějí, sesuvů sněhu či „jen“ mohutného zasněžení kolejí, byly jednotkám RAe TEE II předřazovány na přípřež elektrické lokomotivy Ae 6/6. Dělo se tak z obav, že by lehká jednotka mohla při najetí do sněhového masivu vykolejit. Čelní, tedy řídící vůz jednotky měl hmotnost 40 tun, zatímco daná lokomotiva 120 tun. Na této fotografii vidíme právě lokomotivu Ae 6/6 s jednotkou RAe TEE II, ovšem je to v červenci, tak důvod přípřeže bude zjevně jiný.
Autor: Peter Alder, CC BY-SA 3.0
Elektrická jednotka RAe TEE II
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Heinz Baumann / Com_C12-127-001-006, CC BY-SA 4.0
Akční snímek z hlavního nádraží v Zürichu
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Com_C17-073-047-001-003, CC BY-SA 4.0
Elektrická jednotka RAe TEE II
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Heinz Baumann / Com_C12-127-001-007, CC BY-SA 4.0
Elektrická jednotka RAe TEE II ve stanici Milano-Centrale
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-112586, CC BY-SA 4.0
Elektrická jednotka RAe TEE II
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-106937, CC BY-SA 4.0
Železniční most mezi Wettingenem a Neuenhofem, překračující řeku Limmat. Hned za mostem vidíme hráz vodního díla.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-112587, CC BY-SA 4.0
Elektrická jednotka RAe TEE II uhání po trati při Ženevském jezeře, ze kterého vystupuje známý hrad Chillon.
Autor: SBB Historic
Elektrická jednotka RAe TEE II
Autor: SBB Historic
Ve službě Trans Europ Express dojezdily jednotky RAe TEE II v roce 1988. Potom byly rekonstruovány na vlaky služby EuroCity a v souvislosti s tím došli i na jejich typové přeznačení na jednotky RABe EC. Jeden řídící a přilehlý osobní vůz zůstaly v první třídě. Druhý řídící a k němu přilehlý osobní vůz byly adaptovány na druhou třídu, což mimo jiné znamenalo instalaci čtyř sedadel v řadě (2+2), místo tří (2+1) v první třídě. Jednotky dostaly i jiné zbarvení, tentokrát v kombinaci šedých barev.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-110204, CC BY-SA 4.0
Kvůli šedému zbarvení se jednotkám RABe EC začalo říkat Graue Maus. Celková přepravní kapacita činila 231 sedadel, z toho bylo 84 sedadel v první třídě (to zůstalo nezměněné v jednom řídícím a jednom osobním voze) a 147 sedadel ve druhé třídě (jak už víme, na tu byly přestavěna druhý řídící a druhý osobní vůz, ale i velká část vozu jídelního).
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-112604, CC BY-SA 4.0
Jednotka RABe EC, přezdívaná Graue Maus, na nádraží Erstfeld v roce 1991
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-108022, CC BY-SA 4.0
Jednotka RABe EC na trati v údolí řeky Rhôny. Vlevo je dálnice A9, nejbližší stavební objekty jsou obcí Ardon a sídlo vzadu, kam se klikatí místní silnice, je Chamoson.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-112603, CC BY-SA 4.0
Jednotka RABe EC ve Winterthuru v roce 1991. Zajímavý objekt se dvěma komíny je kotelna průmyslového podniku Sulzer. Tato budova již ve své původní funkci zrušené kotelny tam stále stojí ve své autentické externí podobě (jako památkově chráněný objekt průmyslové architektury), a to i s oběma komíny, ale její interiér je přestavěn na multikino.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_01-032829, CC BY-SA 4.0
Jednotka RABe EC ve společnosti rychlovlaku TGV Sud-Est
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-105439 / CC BY-SA 4.0
Jak běžela devadesátá léta, začaly se objevovat se na mechanických i elektrických prvcích jednotek RABe EC závady, tyto věci se při přeměně jednotek z TEE na EC neměnily (odcházely například nápravy a transformátory). Dvě jednotky byly v roce 1995 sešrotovány a zbývající tři v roce 1999 vyřazeny z provozu a odstaveny. Jedné z těchto nebohých jednotek, konkrétně čísla 1053, se však hodným lidem zželelo a byla rekonstruována a uvedena do podoby z doby své někdejší slávy u služby Trans Europ Express. Provozovatelem této historické jednotky je nadace SBB Historic (Stiftung Historisches Erbe der SBB).
Autor: Stéphane Gottraux, CC BY-SA 3.0
Historická elektrická jednotka RAe TEE II a historická elektrická lokomotiva Be 4/6
Autor: Fabien Perissinotto, CC BY-SA 3.0
Historická elektrická jednotka RAe TEE II (foceno v dubnu 2017) projíždějící stanicí Veytaux-Chillon na břehu Ženevského jezera. Vpravo vidíme hrad Chillon, který je dnes nejnavštěvovanějším historickým stavebním objektem ve Švýcarsku (dosud nejvíce návštěvníků přišlo v roce 2019, a to 431 946).
Autor: Markus Eigenheer, CC BY-SA 2.0
Park Swissminiatur s modely architektonických skvostů Švýcarska je opatřen i funkční železnicí v měřítku 1:25. Na železnici nechybí model elektrické jednotky RAe TEE II. Tuto turisty vyhledávanou atrakci najdeme v obci Melide ležící kousek jižně od Lugana.
Autor: avu-edm, CC BY 3.0
